Co vás posunulo tam, kde jste nyní?
Je tu skvělá parta. Je jedno, kdo dává góly. Je tu parta, která tahá za jeden provaz. My starší hráči máme co říct, mladí přinášejí energii. Funguje to od gólmana po posledního hráče, ať hraje první lajna, nebo čtvrtá.
Věříte, že to dotáhnete až k titulu?
Je lepší mít hlavu dole, nemám rád velká slova. Ale teď můžu hlasitě říct, že hrajeme o titul.
Byla tady taková parta už v říjnu, kdy jste přišel, nebo se teprve musela vytvořit?
To jsou ty kroky. Měnilo se to tady, bylo to takové... těžko hodnotit. Přišel jsem pomoct. Začal jsem si toho všímat. Říkal jsem si, že tato parta má něco do sebe, a kdyby se to podařilo zlomit a dalo se to do kupy, mohlo by z toho něco být.
V základní části se vám ale dlouho nedařilo...
Ano, tahali jsme to do posledního zápasu. Hráli jsme třeba 56 nebo 58 minut výborně a dvě minuty nás vždy dělily, aby se ta parta dala úplně do kupy. Přišlo to v pravou chvíli. Teď hrajeme finále a rádi řekneme, že jdeme hrát o titul. Jdeme se o to vážně porvat, jdeme úplně do dna, co v nás je. Dva týdny už každý vydrží.
Jak jste na tom zdravotně?
Dnes nebolí nic. Člověk může mít zlomený prst, zlomenou nohu, ale nic ho nebolí, samozřejmě s nadsázkou. Dáme na to led, odpočineme si, poznáme soupeře. Když jsme to dotáhli tak daleko, tak dva týdny ještě zabereme.
Ale i kdyby jste ve finále prohráli 0:4, tak zůstanete nesmrtelní...
Nechceme prohrát, ale když prohrajeme, tak velmi se ctí. Ale nechceme. Teď ne. Začne se od prvního buly, od prvního zápasu. A věřím, že tato parta... Jsou tu chalani, co chápou, o čem to je. Uvidíme.
Ale i finále je nečekaný úspěch, že?
Jsme nadšení, že jsme to udělali pro Brno. Je radost sledovat toto kolem (ohlíží se za jásajícími fanoušky). Jen škoda, že se hrálo v pondělí.
Proč myslíte?
Kdyby byl čtvrtek, pátek nebo sobota, tak je tady pět tisíc lidí. Věřím tomu.
Zažil jste titul už v devatenácti letech. Prožíval jste to tehdy jinak než teď, kdy vaše kariéra pozvolna končí?
Já mám titulů víc. Dva tři čtyři ani přesně nevím. Ale zažít takovou euforii, na to budeme do konce života vzpomínat. Můžeme si to připomínat u piva nebo u malinovky, říkat to děckám, vnukům a hlavně mezi sebou. A o tom to je. Město se znovu postavilo na nohy a lidé věří, že se tu hraje dobrý hokej. Chci těmto lidem vzkázat, že někdy si můžete sáhnout na dno a dostat ze sebe věci, které nejsou možné. Když tomu budou věřit a budou tomu fandit, i když se nebude dařit, tak se nám to všem může podařit.
