Nedivte se, Mrňova branka na 2:0 byla totiž jeho vůbec první v extralize. A po pravdě – byla docela šťastná. Však ji také devatenáctiletý útočník popisoval jak pohádku o chytré horákyni. "Byla na půl nohou, na půl hokejkou. Nějak se to ke mně odrazilo a já do toho šťastně plácl."
Přitom nechybělo mnoho a místo sparťanského vedení 2:0 mohly Budějovice vyrovnat. "Celá akce totiž začala tak, že mi ujel bek, kterého jsem měl hlídat, a vystřelil. Docela jsem se bál, aby to tam nepadlo."
Nepadlo. Hned z protiakce projel Dragoun až do útočného pásma, vystřelil a odražený puk Mrňa dokopnul (dostřelil) do branky. 2:0! Sotva si plácl se spoluhráči, hned pádil pro puk, aby si ho schoval na památku. "Je vůbec první, který si vystavím," přiznal.
Aby taky ne. Vždyť v téhle sezoně zatím odehrál za Spartu deset zápasů, jinak pendluje po okolí. Jen pro představu – jeden zápas zvládl za Beroun, občas vypomůže druholigovým Benátkám, jindy zase sparťanské juniorce. "Ale nevadí mi to, všechno je to kousek od Prahy, takže to stíhám v pohodě."
Tohohle pohodáře, jehož maminka dělá na Spartě sekretářku mládeže, vážně jen tak nic nerozhází.
Vždyť ještě před pár dny byl v širší nominaci na juniorské mistrovství světa, které se teď koná v Česku. Do kádru se však nedostal.
"Jestli jsem zklamaný? Proč, ti kluci, co tam jsou, hrají dobře, jde jim to. A já aspoň můžu hrát za áčko Sparty," odpoví.
A včera hrál výtečně. Měl další dvě šance, ale neuspěl v nich, a když trenér v závěru stáhl sestavu, jeho sedět nenechal.
"Vždycky vás potěší, když vás nechá trenér hrát. Ale co bude dál, nevím. Jeden gól nic neznamená." I když, kdo ví.
