Sport většinou nabízí poutavé příběhy výher a porážek. Tenhle příběh, který se přihodil mladému boleslavskému hokejistovi, však klidně mohl a měl zůstat daleko za mantinely.
Na čtvrtek 23. července trenéři mladoboleslavské juniorky vyhlásili první sraz týmu. Pro sedmnáctiletého Dominika Skořepu to měl být začátek v nejstarší mládežnické kategorii, ke kterému bohužel nedošlo. Rodák z nedalekého Nymburka měl totiž po cestě na zimní stadion autonehodu. Jeho, otce a mladšího bratra smetl kamion. Jistou ironií osudu se jim snažili pomoct i oba trenéři boleslavských juniorů Jan Křivohlávek a Boris Žabka, kteří jeli úplně náhodou těsně za sraženým vozem.
Nejhůř ze všech dopadl právě Dominik Skořepa, který skončil s poraněnou páteří. „Momentálně jsem ochrnutý na nohy,“ přiznává bez obalu. „Nějaký čas to bylo špatné i s rukama, ale ty už se mi povedlo jakž takž rozhýbat.“
Co se týče nohou, věří. „Nemůžu s nimi hýbat, ale dotyk cítím. Taky na trup jsem slabý, mám problém se posadit. Ale už jsem začal rehabilitovat a jsem přesvědčený o tom, že jednou to všechno zase půjde,“ hlásí odhodlaně.
A ve stejném tónu vypráví i dál. Žádná otázka mu není nepříjemná. „Pamatuju si všechno,“ přiznává pro klubový web, ale okamžitě a bez zaváhání dodává: „Ale snažím se na to nemyslet a prostě bojovat. Minulost je něco, co už nezměním. Budoucnost je ale na mně,“ říká.
Sedmnáctiletý bojovník nepřestává sledovat svůj tým a ten zase nepřestává sledovat jeho. „Pravidelně si volám s trenérem Křivohlávkem, jsem v obraze. On i Boris Žabka tu za mnou byli, přivezli mi nějaké dárky. Taky se za mnou pravidelně stavují spoluhráči a byl tu i sportovní manažer Martin Vejvoda,“ vypočítává Dominik Skořepa s úsměvem.
Obrovskou podporou jsou pro něj i rodina a kamarádi. „Mám minimálně tři návštěvy denně. Všichni mi hrozně pomáhají a hlavně fandí. Strašně si toho vážím, bez tak skvělého okolí bych to jen těžko zvládal. I oni jsou pro mě obrovskou motivací.“
Tenhle hokejista má drajv!
