„Na prstýnek dávám pusu vždy, co jsem si vzal manželku - tedy od roku 2011, kdy jsem přišel do Komety,“ vysvětloval Holec.
V sezoně políbil snubák i kvůli zdravotním potížím dosud jen třikrát. Přitom ročník oproti svým zvyklostem rozjel nadějně: 2. kolo - jeden polibek, 4. kolo - další pusa. A pak nic. Jen šest asistencí. Bolest v lýtkách dravého třicetiletého bruslaře limitovala. Trefil se až v 39. kole mezi nohy Voldena.
Moře tím pomohl v zápase proti poslední Jihlavě k bodu za porážku 2:3 v prodloužení.
„Na gól jsem čekal dlouho - od čtvrtého kola, kdy jsem měl zranění. Pak jsem s kyčlí čtrnáct zápasů laboroval, měl jsem oteklé lýtkové kosti. Trápil jsem se. Když jsem nemohl bruslit, těžko se mi hrálo. Mám to založené na bruslení, pak jsem se trápil úplně vším. Musel jsem si dát pauzu.“
Na ledě ve třetí lajně kohoutů po boku Hermana a Jergla vypadá zase svěže. Útok bruslařů působí energicky a dokáže si vynutit tlak.
„Od doby, co jsem se dal úplně zdravotně do pořádku, mi to začalo i jezdit. A cítil jsem se na ledě výborně. Ještě když trenér dal do lajny typologicky stejné hráče, vyhovíme si,“ přikyvuje Holec.
„Kolikrát hrajeme v útočném pásmu pohledný hokej, akorát je třeba dávat víc gólů, ale to je otázka času. Konečně jsem se trefil, když dá každý zápas někdo z nás gól, bude to vypadat líp než takhle, kdy to možná z tribuny vypadá, že se tam motáme, ale nic z toho není, takže ve finále je to úplně zbytečný,“ přemítal.
Což zatím Olomouci příliš vadit nemusí, protože drží šesté místo zaručující přímou účast v play-off.
A tam by se Hanákům mohl srdnatý útočník schopný plnit rozmanité úkoly ve kterékoliv formaci hodit.
Naznačil to dva roky zpátky ve čtvrtfinálové sérii proti Plzni.
Mora sice jednoznačně vypadla, ale Holec vynikal. Měl šance, leč trefoval hlavně tyče. A když bylo třeba, postavil se o dvě hlavy většímu pořízkovi Kudrocovi.
„Strach nemám. Kdybych dostal, tak bych dostal. Naštěstí jsem nedostal, takže to bylo v pohodě.“ Holec je ve skromné Olomouci spokojený. „Já nemám vysoké nároky na šatnu, zimák. Led je všude stejný, mantinely taky. O to jde,“ říká.
Osobními statistikami se příliš nezatěžuje. „Sleduju je jen trošku, spíš mě zajímá, jak hrajeme jako tým. Ono se to potom dostaví. Když hráč nepřemýšlí nad tím, že musí sbírat góly a asistence, tak ho to nesvazuje a tím pádem i body sbírá. Tohle jsem moc neřešil.“
Ale ty krásné chvíle s prstýnkem chce zažívat co nejčastěji, o tom nepochybujte.
