„Willda je špičkový gólman a beru to i tak, že se od něj každý den můžu něco naučit. Ale chtěl bych chytat, budu moc rád za každou šanci. Když ji chytím za správný konec, tak mě třeba trenéři budou stavět znovu. Musím být připravený,“ uvědomuje si Klouček.
V pětadvaceti letech stále čeká na to, aby vystoupil z něčího stínu. Loni elitní tým sledoval z rezervy, předtím se zase do brány těžko prokousával přes zmíněného Frodla nebo třeba přes ruského mistra světa Konstantina Barulina, byť tomu angažmá v Pardubicích dvakrát nevyšlo. A když už Klouček chytal, bylo to v letech, na které by se v Pardubicích raději zapomnělo.
„Třeba Konstantin ale měl zase skvělou rozehrávku hokejkou. Od něj jsem se toho taky dost naučil. V tomhle je jedno, jestli vám je pětadvacet, nebo třicet,“ říká Klouček. „Ale uvědomuju si, že už nejsem žádný junior. Nastal čas, abych něco ukázal a prodal se. Musím týmu i trenérům ukázat, že mi mohou věřit,“ dodává.
Jeho dosavadním kariérním maximem v extralize je 28 utkání včetně play off ze sezony 2020/21, těžko říct, jestli mu Will letos dovolí víc. Pro Kloučka však výzva spočívá trochu někde jinde. Vzhledem k tomu, že Dynamo nastoupí v Lize mistrů a o Vánocích na Spengler Cupu, bude možná lepší se ukázat v některém z mezinárodních klání.
„To každopádně. Doufám, že v těchto utkáních taky dostanu šanci. Všechny musím využít co nejlépe. Na Spengler i na Ligu mistrů se moc těším. Snad budeme úspěšní,“ přeje si Klouček.
Někteří trenéři v minulosti říkali, že Kloučkovou největší slabinou je hlava, což přiznává i sám brankář. Jednou zachytal, jednou ne. I proto zatím v extralize v drtivé většině případů zastává „jen“ roli dvojky. S trenérem pardubických gólmanů Františkem Brázdilem ovšem nejen během léta na všech nedostatcích tvrdě maká.
„Je pravda, že s hlavou jsem dříve měl trochu problémy. Já i trenér to víme. V bráně jste celý zápas sám, takže člověku občas, třeba po blbém gólu, ujedou myšlenky. Budu se snažit být v tom lepší,“ slibuje Klouček.
Brankář Pardubic Milan Klouček zasahuje přes dotírajícím Adamem Zbořilem z Mladé Boleslavi.
Dopomoci mu k tomu může jedna z nejdůležitějších věcí na světě. Loni v říjnu se stal otcem.
„Určitě to bude mít vliv. Dřív jsem všechno hodně řešil a dostával se pod tlak, nedokázal jsem od hokeje přepnout. Teď se mi nepovede zápas, ale přijdu domů a vidím, jak se na mě usmívá naše malá. To najednou myslíte na úplně jiné věci, je to paráda,“ porovnává Klouček.
