Scházel vám jediný krok...
Nedá se nic dělat. V první řadě chci říci, že jsem na náš tým hrdý. Od začátku sezony jsme táhli dobře, skvělou jízdu jsme předvedli i v Lize mistrů. V extralize jsme měli výkyvy, ale dokázali jsme se zvednout, hráli o čelo tabulky a v play off klepali na brány finále. Semifinále rozhodly maličkosti, Třinec byl o trošku šťastnější.
Obhájili jste loňské bronzové medaile. Až zklamání odezní, potěší vás tenhle úspěch?
Chtěl jsem víc. Ale postoupit může jen jeden, nebyli jsme ti šťastnější. Na finále se budeme jen koukat. Třinci jsem pogratuloval, byla to dobrá a těžká série. Urputná bitva s tím, ať vyhraje ten lepší.
Co ji nakonec rozhodlo?
Bylo tam strašně moc momentů. Po prvních dvou zápasech nikdo z nás nečekal, že to Třinec zabalí. Je to zkušený mančaft. Možná rozhodl pátý zápas, kdy jsme tady ke konci vedli a jim to tam šťastně napadalo. Kdybychom ho zvládli, asi bychom postoupili. Makali jsme, nevypustili vůbec nic a nemáme se za co stydět. Máme medaili, teď to bolí, ale s odstupem času si toho budeme vážit a oceníme to.
Projevil se nějak úbytek sil? I ve čtvrtfinále s Olomoucí jste museli jít až do sedmého zápasu...
Odvíjí se to od toho, jak trénujete v létě. A my měli natrénováno velice dobře. Už po sérii s Olomoucí se probíralo, kolik máme sil. A já jsem rád, že to na naší hře nebylo znát. Samozřejmě, bylo to těžké, když Třinec čtvrtfinále vyhrál 4:0. Ale myslím, že jsme se s tím zhostili dobře.
Změnil Třinec nějak styl hry poté, co jste na jeho ledě vyhráli první dvě utkání?
Přijel k nám s něčím úplně jiným a bylo to znát. My jsme na to dobře zareagovali až v pátém zápase, kdy jsme také změnili herní systém. V šestém to pokračovalo. Když hrajete hodně zápasů furt se stejným soupeřem, hledají se detaily, skulinky, kde ho překvapit. V sedmém zápase byla zlomová první třetina. Ale myslím, že fanouškům se série musela líbit. Já gratuluju Třineckým a my teď máme padla...
I vy, nebo už myslíte na boj o nominaci na květnové mistrovství světa na Slovensku?
To bych teď nechtěl nějak komentovat. Mám toho dost, jsem domlácený. Chci si především odpočinout, dám se nějak do kupy a uvidím, co bude dál.
Jak důležitý byl pro Plzeň prosincový návrat centra Jana Kováře? Vytvořili jste spolu asi nejúdernější dvojici v soutěži.
Obrovský přínos. Jen bych se opakoval, jak strašně nám pomohl. Přišel v době, kdy jsme to potřebovali jako sůl a dokázal nás všechny zvednout. Hra s ním mě ohromně bavila, užíval jsem si hokej a pro mě byla čest s Honzou hrát.
Čeká se, že v příští sezoně znovu zamíří do ciziny.
To bych nechtěl komentovat, je to hudba budoucnosti. A to je otázka spíš na něj. Jestli odejde, bude to znát, patří mezi nejlepší české centry a nahradit ho nebude legrace. Ale nechci to rozebírat.
