Na jeho jinak usměvavé tváři přelétne stín smutku. „Samozřejmě, člověk má občas dobrou náladu, tak nad tím mávne rukou, občas špatnou, tak ho to pěkně žere. Hrabe se v tom,“ přiznává, že ho ztráta možná životní šance mrzí.
A jak se s tím vyrovná? Na to teď nedovede odpovědět. Stejně tak na to, jestli bude chtít v Pardubicích podepsat novou smlouvu. "Do konce sezony zbývá sedm měsíců, spousta času na přemýšlení,“ prohlásil s úsměvem.
Jako volný hráč měl ještě jednu příležitost, odejít do NHL. „To ale nedopadlo,“ říká pardubický centr. Přesto udělaly týmy obrozené NHL v pardubické sestavě pěkný průvan a kromě Hejduka, Bulise a Hemského zamíří za oceán i Petr Průcha a Petr Sýkora.
„Když to spočítáme, tak celkem odešlo sedm opravdu dobrých útočníků,“ připomíná, že klub navíc opustili Jiří Dopita (Znojmo) a Tomáš Divíšek (Slavia). „Je to rána. Těžko říct, jak se bude dál posilovat a doplňovat kádr. To už není otázka pro mě, ale jsem na to sám zvědavý. Abych řekl pravdu, tak vůbec nevím, co od sezony očekávat,“ krčí rameny.
S posilami to v Pardubicích zatím tak žhavé nevylo. Ano, klub získal střelce Jana Čalouna a naposledy slovenského centra Miroslava Hlinku, ale to je z velkých jmen všechno.
Na obhajobu triumfu v kanadském bodování bude Michal Mikeska útočit ve formaci Janem Kolářem a Lubomírem Korhoněm, tedy s hráči, kteří byli v minulé sezoně na hraně sestavy. „Jsme spolu pár zápasů, některé věci jsme si řekli. Uvidíme. Sezona a příprava jsou něco jiného,“ prohlásil Mikeska opatrně.
Ještě před začátkem ligové sezony je ale Michal Mikeska v Liberci, na reprezentačním Poháru České pojišťovny. „Jsem rád. Už několik let říkám, že se nároďák neodmítá. Je to skvělá konfrontace s dobrými hráči. Nemůže být nic lepšího,“ tvrdí se zaujetím.
Přesto na jaře cítil velké zklamání. Jako vítěz kanadského bodování extraligy a čerstvý mistr nedostal šanci poprat se o šampionát ve Vídni. „Na výběr bylo šedesát hráčů, a to opravdu dobrých. To je potom těžké. Zklamaný jsem byl, to je jasné. Ale musím být realista,“ říká smířlivě.
Nezdary ho motivují. Rád by se konečně na šampionát podíval. Před mistrovstvím světa ve Finsku v roce 2003 už byl hodně blízko. „To jo (smutný úsměv). Poslední zápas před mistrovstvím. Zlomená noha a konec. Ale to je osud, stalo se, bylo to tak. Už se to nevrátí. Blízko jsem už byl, teď se chci dostat až tam.“
