„Doufal jsem, že se někdy ve společném týmu sejdeme, ale nečekal jsem, že to bude takhle rychlé. Že to přijde vlastně na lusknutí. Šup, a najednou jsme tu všichni tři. A zahrát si v jedné lajně, to je určitě další sen,“ přiznává nejmladší člen kadaňské kliky v Litvínově Michal Gut, který v polovině srpna oslaví jednadvacáté narozeniny.
Máte na vyrůstání s Kašovými nějaké vzpomínky? Přece jen je mezi vámi docela velký věkový rozdíl.
Jsme věkově dost od sebe, ale v Kadani na zimáku se potkáte s každým, ať je třeba o 10 let mladší či starší. Nebylo to tak, že bychom třeba denně spolu chodili ven, ale hned pod zimákem je minigolf, tam jsme se jako malí scházeli. Nebo když byl ještě propojený kadaňský zimák s koupalištěm, tak jsme tam chodili po zavíračce a hráli tam třeba na schovku, to si pamatuju, to byla sranda. Každé léto hrajeme s kluky hokejbalový turnaj, v našem týmu jsou kadaňští rodáci, třeba i Kuba Lauko a další, tam se taky potkáváme. Když jsem byl v Americe, tak jsme si s Ondrou Kašem dost často volali, radil mi, když přijel s Torontem do Seattlu, tak jsme tam šli na večeři. Celou dobu držíme spolu.
Ještě jednu kaši? Hokejový Litvínov posílil i druhý Kaše, hvězdný Ondřej |
Jak jste reagovali, když vyšlo najevo, že budete všichni tři v jednom týmu?
Jsem za to rád. Vím, že se třeba v nějaké těžké chvíli o ně budu moct opřít. Jsme tady tři z Kadaně, což je super, ale není to jen o nás, většina kluků je z kraje či okresu, to je pak na partě hned znát.
David Kaše je univerzál, kdyby ho kouč dal na křídlo, mohli byste spolu hrát i v jedné lajně. Je to vaše přání?
Určitě to nějaké přání je, vždy to byl můj sen si s nimi zahrát. Asi spolu nepůjdeme do jedné formace hned, ale můžou se stát různá zranění nebo to nemusí klapat, bude se to různě točit. Může to vyjít.
Jezdíte spolu z Kadaně na tréninky?
Nejezdíme, já teď bydlím s přítelkyní v Chomutově. Jsem navíc docela ranní ptáče, bývám na zimáku brzy. Nechci kluky nějak shazovat, ale oni přicházejí až přesně na sraz. (smích)
Sedíte vedle sebe v kabině?
Ne, ne, já sedím v rohu kabiny vedle Ondry Jurčíka a Lukáše Válka, bráchové jsou úplně na druhé straně. Přece jen, jsme spolu dlouho a pořád vtipkujeme, sedět ještě někde u nich v kabině, možná už bychom si trochu lezli na nervy. (smích)
Co říkáte na jejich kariéry?
Zaslouží si to za to, jak dřeli, klobouk dolů. Je to taky o štěstí, Ondra byl draftovaný později než David, přitom toho odehrál v NHL víc. Ale oba tam ten zápis mají, zahráli si proti sobě, což je mimořádný zážitek hlavně pro jejich rodiče. Kluci mají neskutečné kariéry a doufám, že to tím ještě nekončí. Že to bude pokračovat i v Litvínově.
Budiž teplo! Lotyška 44 let fandí Litvínovu, příznivci jí v nouzi pomohli |
Zmínil jste Jakuba Lauka, dalšího kadaňského rodáka, který patří Bostonu, ale teď rovněž trénuje v Litvínově. Kdyby ještě on změnil barvy...
Já myslím, že on má furt dobré barvy. (smích)
Vás čeká druhá sezona v Česku po návratu ze zámoří. Jaká máte očekávání?
Dostat se s týmem co nejdál, určitě dál než minulý rok. Věřím tomu, že letos by to mohlo být lepší, snad nám to zase neuteče. Mám pocit, že ten tým je tady silnější. Samozřejmě základ je dostat se do play off.
Co čekáte od sebe, v čem můžete být lepší?
Když to shrnu, tak asi ve všem. Musím upřímně říct, že jsem tu minulou sezonu čekal trošku jednodušší, extraliga je podceňovaná, přitom velmi dobrá. Byl jsem z toho dost překvapený. Musím být silnější na puku, víc se cpát do střel, prostě být ve všem lepší.
V čem je extraliga tak náročná?
Největší rozdíl proti juniorské soutěži je v tom, že to je hodně o taktice. Moc gólů nepadá. Ksyž to vezmu z osobního hlediska, abyste měl body, musíte se dostat na přesilovky. Já přišel z Ameriky ze soutěže, kde se jen útočilo, tady je to úplně jiné, ale musím se tomu přizpůsobit.
V minulé sezoně jste odehrál v základní části extraligy 41 zápasů s bilancí 3 góly + 4 asistence. Bylo to pro vás těžké i psychicky, když body moc nepřicházely?
Musím říct, že se moc nedívám na to, kolik mám bodů. Chtěl jsem pomoct, ale díval jsem se na to hlavně z týmového hlediska, jak na tom jsme. Samozřejmě, že když se perete o poslední místa v tabulce, tak to na psychiku není nic moc, ale jinak je jedno, jestli gól dá první, nebo čtvrtá lajna.
Bratři Ondřej Kaše a David Kaše, nové posily extraligového Litvínova.
Tušíte, jaká bude vaše role v letošním týmu?
Zatím ne, jsem mladý hráč, musím se přizpůsobit. Můžu se dostat do první pětky, ale taky hrát ve třetí či čtvrté, co bude potřeba. Musím bojovat o místo a uvidíme, jaká příležitost přijde.
Mimochodem, co jste říkal na stříbrné tažení české reprezentační dvacítky na mistrovství světa? Vám rok předtím medaile těsně unikla.
Trochu mě to zamrzelo, že jsem u toho nemohl být, ale jinak jsem za kluky rád. Myslím, že jim pomohlo, že se tam vyměnili proti minulému šampionátu snad jen čtyři hráči, jinak tým zůstal pohromadě. Klukům pomohly zkušenosti z minula, to bylo znát. Škoda, že nevyšlo zlato, myslím, že na to měli, byli hodně blízko. Musím přiznat, že jsme si psali s Honzou Myšákem, že nás mrzí, že to nevyšlo i za nás, ale i tak jsme za kluky rádi.
Už dlouho se nestalo, že by Češi byli tak důstojným soupeřem pro Kanadu, že?
S trenérem Kanady se znám, tak jsem mu před naším vzájemným zápasem ve skupině psal. Že mu přeju hodně štěstí, ale že stejně vyhrajeme. To mi ještě odepsal, ale když jsem mu to samé psal před finále, tak se už neozval. (smích)
Co vy a zámoří, kde jste působil v juniorském věku? Máte ještě ambice se tam vrátit?
Určitě ano. Nevyšel draft, ale pořád na to myslím, pořád je to můj sen. Chci na tom zamakat. Dost hráčů se teď třeba podepisuje na roční zkoušku, vždy je nějaká šance. Šel bych to zkusit třeba i do AHL, odtud se propracovat nahoru.
A co Litvínov? Kam to s ním letos dotáhnete?
Důležité je udělat play off, to je základ, pak uvidíme. Ale samozřejmě bychom se chtěli dostat co nejdál a udělat pro Litvínov nějaký úspěch.
