Liberec během šesti týdnů podlehl Kladnu už potřetí, předchozí dva zápasy ztratil v přípravě. Se středočeským soupeřem v 6. kole prohrával už 0:2, ale při závěrečné power play se mu podařilo srovnat. Utkání dospělo až do nájezdů, Bulíř jel ten poslední, ale neproměnil a Tygři tak zůstali na jednom bodu.
Jak se vám po tak dlouhé pauze způsobené zraněním hrálo?
Poslední zápas jsem hrál 20. března, to už je přes půl roku. Čekal jsem, že to bude horší. V první třetině jsem potřeboval trochu chytit tempo zápasu, přece jen je to jiné, když je člověk zraněný a bruslí tady kondici. Ale brzy jsem se začal cítit docela dobře. Nakonec jsme prohráli, nedá se nic dělat, ale myslím, že hra byla kvalitnější než v předchozích zápasech. Je potřeba dál pracovat na těch věcech, které nám nejdou.
Na kterých?
Je to hlavně produktivita. Když doma dáme dva góly, je to málo. Musíme být také víc zodpovědní v obranném pásmu, abychom góly nedostávali, a některé věci zjednodušit. Já sám jsem měl gólovou šanci, a bohužel jsem ji neproměnil.
Kolik vám ke gólu chybělo?
Abych řekl pravdu, vůbec nevím. Bylo to strašně rychlé - přihrávka a pak střela z jedné. Absolutně jsem neviděl, kam to šlo, snad do boční sítě. Musím se podívat na video, jestli něco nešlo udělat líp.
Dá se brát pozitivně aspoň to, že jste vyrovnali ze stavu 0:2?
Určitě. Dá se z toho těžit, ale bohužel jsme to pak už na nájezdy nezvládli. Z týmu bylo cítit nasazení, každý chtěl prolomit sérii domácích zápasů, která se nám nedaří. Celá kabina žila.
Je už na týmu znát nervozita, že se doma nemůžete chytit?
To, že se doma nesbírají body, je samozřejmě na týmu znát. Věřím ale, že se nám to podaří otočit, a že to bude hned v dalším zápase, který hrajeme v úterý proti Karlovým Varům.
