"To ani nevím, dostal jsem ho přidělený. Třeba mě trošku nabije energií," usmál se Broš.
S obvyklým spoluhráčem a velkým kamarádem Kratěnou se totiž zatím míjejí: Broš naskočil do extraligy v pátek po téměř měsíční pauze, jenže Kratěna se ve stejném utkání zranil. "Ani nevím, kolik zápasů jsme letos odehráli kompletní. Možná pár na začátku sezony," povzdechne si 32letý Broš.
Ondra vám v útoku hodně chybí?
Chybí, nechybí... Letos už ty naše zraněné bereme jako samozřejmost. Nezbývá nic jiného než makat i za ně, doufat, že se dají co nejdřív do kupy a táhnout káru dál.
To vám jde, ne? Za posledních 12 kol jste vyhráli celkem desetkrát. A v neděli jste doma zdolali ve šlágru kola 5:4 Litvínov.
Těžký zápas – dá se říct, že o šest bodů. Doufám, že se na vítězné vlně udržíme co nejdýl, tohle vítězství by nás v tom mělo přiživit.
Byla to s Litvínovem taková generálka na play-off?
Myslím, že jo. Byl to zápas s nasazením a atmosférou, jaká bývá ve vyřazovacích bojích. Litvínov letos šlape, hráli sebevědomě. Pro diváky to byl podle mě dobrý hokej, takový se dá v play-off očekávat.
Neměl jste toho osobně už dost? V pátek jste se vrátil po dlouhé pauze, pak se hrálo hned v neděli a už dnes čeká Spartu další zápas v Liberci.
Proti Litvínovu už jsem trochu cejtil nohy. Zdravotně jsem v pořádku (Broš nemohl téměř měsíc hrát kvůli zranění břicha), akorát jsem byl od půlky zápasu unavený.
Vidíte, a ve 40. minutě jste dal gól po krásné kličce ležícímu obránci. Skóroval jste už v pátek se Zlínem, je to projev vašeho sebevědomí?
Ale ne, to jsem jen prováhal moment k nahrávce. Mohl jsem hned za modrou přihrát na Guliho (obránce Gulašiho), pak už to nešlo. Protože si beci v takové situaci většinou lehají na zem, počítal jsem s tím a úmyslně podržel puk. Dá se říct, že jsem byl chytřejší než obránce.
Výhra nad Litvínovem je o to cennější, že jste se stejným protivníkem předtím dvakrát prohráli, že?
Určitě. Já jsem v kabině mluvil o tom, že nám nenechali ani bod, ale kluci mi připomněli, že jsme je v úplně prvním zápase ligy porazili. Přitom já měl v hlavě jen ty porážky. Brali jsme to tak, že jim máme co vracet.
A bylo to drama: třikrát jste vedli, hosté třikrát srovnali.
To je tak po většinu sezony, že vedení nedokážeme udržet. V období vítězných sérií to umíme, předtím jsme se ale kvůli tomu často trápili.
Teď vítěznou sérii zažíváte. A je nezbytná k tomu, abyste se drželi v čele ligy: vedoucí čtveřice je seřazená do rozdílu jediného bodu.
Je to neuvěřitelné, nikdy jsem podobně vyrovnanou ligu nezažil. A určitě to vydrží až do konce: když to bylo tři čtvrtiny takhle, za poslední čtvrtinu se soutěž nijak výrazně neroztrhá. Každý bod je důležitý.
Třeba i k tomu, abyste si mohli v příští sezoně zahrát Ligu mistrů, kam postoupí vítěz základní části?
To je motivace asi spíš pro vedení, já osobně na to nemyslím. Samozřejmě, chci skončit co nejvýš. Ale co bude příští rok, to mě teď nezajímá.
