„Vzpomínám si, jak jsem jako malý stál na plexiskle a chtěl jsem balónek, který padá po zvonění na vítězný zvon. Na děkovačku jsem koukal ještě ze začátku letošní sezony shora, a teď jsem byl při ní na ledě. Krásné,“ zářil osmnáctiletý zelenáč v černém dresu.
Litvínov instalací juniora do sestavy udělal z nouze ctnost. Nejenže zalepil díru po zraněném kapitánovi Matúši Sukeľovi, ale zastupuje ho i v produktivitě. „Jsem rád za šanci, hraji se skvělými kluky. A ono to pak jde samo,“ úslužně poděkoval parťákům z třetí lajny, tedy Britu Liamu Kirkovi, který mu dovezl puk po premiérové trefě, a Jindřichu Abdulovi.
Ve druhé třetině zvyšoval na 3:1, po Kirkově přihrávce střílel z kruhu ke vzdálenější tyčce a puk brankáři Lukešovi prošel mezi lapačkou a betonem. „Je výborný pocit dát v extralize gól, ještě před domácím publikem. Když přijde v úterý přes čtyři tisíce lidí, je to skvělé,“ kochal se. „Snad jsem trenéry nezklamal.“
Rozhodně ne. I hlavní kouč Karel Mlejnek ho chválil: „Je z místní líhně, inteligentní kluk. A s pracovitostí, jakou má, si bude říkat o více minut. Když ne letos, tak by mohl udělat užší soupisku už v příští sezoně, ať tu bude trénovat kdokoli.“
Kos po debutu: Extraliga je chytrá, ve Finsku se lítá od ničeho k ničemu |
Maštalířský pochází z Domažlic, po rozvodu rodičů došlo na stěhování do Litvínova. „Jsem tu asi sedmým nebo osmým rokem,“ prozradil. Loni za juniorku stihl jen osmnáct zápasů (jeden za Chomutov), o větší porci ho připravila operace ramena.
Teď je zpátky a rovnou na elitní scéně. „V extralize jsou kluci zkušenější, je rychlejší a fyzičtější než juniorský hokej. Postupně se to dá zvládat líp a líp,“ hlásí junák, který rád tvoří hru a víc ho prý potěší hezká přihrávka než gól. „Budu se snažit udržet v kádru. Když mě pošlou zpátky do juniorky, budu hrát i tam, co umím.“
Ukázat se asi bude muset i ve škole, kvůli hokeji v lavici nesedává. „Zdravím všechny učitele, přijdu se na vás podívat,“ slibuje. Absence mu na litvínovském gymnáziu tolerují. „Myslím, že mi fandí a stojí při mně. Vyjdou mi vstříc, když se k nim budu chovat upřímně a nebudu jim za zády lhát,“ věří „záškolák“.
Matěj Maštalířský, útočník hokejového Litvínova, kouká na letící puk v zápase s Kometou.
Návštěvy gymnázia prý nestíhá vůbec, a to ho čeká i reprezentační dvacítka. „V ní se chci ukázat. A do školy se pokusím dostat aspoň během hokejového volna…“
Pokud ovšem nebude muset na brigádu, klubový pokladník Nicolas Hlava si po jeho prvním extraligovém zásahu mnul ruce. „Vypsal jsem mu pár pokut, bude mít těžké to zaplatit,“ cukaly koutky křídelníkovi druhé formace. „Nějak se domluvíme. Je šikovný, je potřeba být tady pro něj, aby od nás cítil podporu. Má obrovskou budoucnost. Když bude makat, může to dotáhnout daleko. A my mu musíme pomoct.“
Kašovy bych měl rád v týmu oba dva, ale zdravé, řekl Rulík. Co další opomenutí? |
Maštalířský dostal zdánlivě jednoduchý úkol: hraj, co ti je vlastní. Žádný alibismus. „Kluci i trenéři mi řekli, ať se nebojím hrát a jsem sebevědomý. A ať předvádím to, co umím.“ K tomu mu pomáhá i fakt, že Litvínov je bez starostí a v extralize ohromuje svojí krasojízdou. „Parta je skvělá, nálada v šatně výborná, i to mi pomáhá.“
