„Pocházím z malého městečka, hokejově jsem vyrůstal v Opavě, pak byl tři roky v Kanadě. Ale Plzeň je můj první profesionální klub, dala mi šanci nakouknout do dospělého hokeje. Poznal jsem tady spoustu lidí, je to nádherné město. Vždycky už mi zůstane v srdci,“ svěřil se Machovský po poslední rozlučce s fanoušky Škody.
Sezonu si ještě prodlužuje, od pondělka je s českým národním týmem v přípravě na mistrovství světa. Ale že by na šampionát vyrazil v roli třetího gólmana jako loni, s tím tentokrát nepočítá. „Měli by dorazit Péťa Mrázek i Michal Neuvirth, mezi tyčemi bude plno,“ mínil.
Loni jste byl na nováčkovském kempu v Detroitu. Je tenhle klub jednou z variant vašeho dalšího působiště?
Nevím, jestli Detroit, ale zámoří mě láká, to je jasné. Hokej je tam specifický, už jsem tam působil v juniorské OHL. Umím jazyk, nebyla by to taková změna. Byl bych rád, kdyby to vyšlo. Ale teď ještě nic nevím, jsem na čekacím listě. Budu rád za jakýkoliv zájem, ať z Ameriky nebo z Ruska. Uvidíme.
Gólmanova čísla v Plzni
Pozn.: uvedené statistiky (průměr inkasovaných gólů a úspěšnost zákroků) jsou vždy po základní části soutěže. |
S vedením Plzně jste byl od podzimu domluvený, že po sezoně skončíte. Nic by vás nezviklalo?
Nějaká jednání byla, ale já už minulý rok, kdy jsem prodlužoval smlouvu, avizoval, že to bude moje poslední sezona za Plzeň. Chtěl bych se hokejově ještě někam dál posunout. Myslím, že přišel ten správný čas.
Plzeň vás získala před čtyřmi lety z kanadského Bramptonu. S jakými plány jste sem tehdy šel?
Než se ozvala Plzeň, moc jsem nevěděl, co vůbec bude dál. Už jsem se skoro chystal, že půjdu do školy, měl v hlavě černé myšlenky. A nakonec jsem narazil na to nejlepší, co jsem mohl.
Proč myslíte?
Z Plzně odešel Mazy (Marek Mazanec) i Áda Svoboda, byly tady dva volné fleky, začínalo se úplně od nuly. Přicházel jsem s tím, že budu chytat jako dvojka a skončilo to tím, že jsem tady byl tři roky první gólman. Byl jsem spokojený po všech stránkách a věřím, že to platí i z opačné strany. Vzpomínat budu vždycky jen a jen v dobrém.
Přicházel jste bezprostředně po zisku historického titulu. Bylo to pro vás o to složitější?
Očekávání bylo obrovské. Odcházel tady Mazy, který vychytal zlato, v mistrovské sezoně fanoušci viděli za Plzeň chytat i Tuukku Raska, takže o skvělých gólmanech věděli svoje. Nebylo to jednoduché a i mně chvíli trvalo, než jsem se s tím srovnal. Ale snad jsem potom dokázal, že si mě Plzeň vybrala správně.
Jak se vůbec chytá, když v zádech máte plzeňský „kotel“?
Popravdě, i na to si člověk musí zvyknout. Pořádně jsem si to začal užívat až třetí rok tady. První rok jsem měl podle čísel výborný, ale začala také obměna týmu. Chvíli trvalo, než si to sedlo. Ale pak už jsem si to s fanoušky užíval, vnímal jejich podporu a cítil klid.
Loňskou sezonu jste ozdobil bronzem, bude to vaše největší vzpomínka na Plzeň?
Medaili jsem odevzdal doma a děda nebo táta ji hned umístili do vitrínky. Když jsem doma v Opavě, pokaždé se na ni podívám. Ta sezona byla super. Z nedůvěry, kdy nás leckdo viděl na baráž, jsme udělali placku. O to víc těší. Každý má rád, když je jeho práce oceněná. Když jsem vyhrál v první sezoně za Plzeň statistiky (Machovský měl v základní části nejvyšší procento úspěšnosti zákroků v celé soutěži), malinko jsem byl zklamaný, že vedení ligy to nijak neodměňuje. Ale tak už to bývá.
Jak to máte při zápasech? Když na vás spoluhráči nechají soupeře pálit ze všech stran, hodně se na ně rozčilujete?
To se nemůžete rozčilovat. Od toho tam jste, abyste ty střely chytal. A každý gólman vám poví, že když na něj jde hodně střel, chytá se mu dobře. Nejsem brankář, který tam 40 minut stojí, jde na něj dvanáct střel a udělá nulu. Když udělám dobrý zápas, tak je to se čtyřiceti zásahy, kdy jste pořád v zápřahu.
Byla ta poslední sezona za Plzeň zároveň i nejtěžší, když jste po mizerné první čtvrtině až do konce základní části těžce honili účast v play-off?
Rok předtím nás všichni podceňovali a my do toho šli se zatnutýma zubama. Teď jsme si asi trošku mysleli, že to půjde samo. Proto trvalo, než se to nastartovalo a bodová propast byla veliká. Bylo to nesmírně těžké, pořád jsme do toho museli šlapat. Ale jsem přesvědčený, že play-off jsme si zasloužili. Ve čtvrtfinále jsme Liberec trápili, možná měli i na víc. Ale to je sport a nakonec ta sezona byla docela úspěšná.
