Do zahraničí jste mířil celou dobu, co jste se z Ameriky vrátil do extraligy, viďte?
Člověk musí chtít víc, nesmí se spokojit s tím, co má, to bych se zakopal na jednom místě. Pro mě je zahraničí jasný směr a jsem strašně rád, že to vyšlo. Ale byly tam teda komplikace.
Jaké?
Zaprvé jsem čekal, že konec základní části bude probíhat v jiném duchu (Machovského z brány vytlačil kolega Salák), aspoň v play off jsem si spravil chuť. Vedle toho na mě držel práva v KHL Čerepovec, muselo se s nimi jednat. A taky mi to komplikovali různí agenti, někteří se vydávali za mé manažery.
Tomu asi nerozumím, cizí lidé?
Nabízeli mě, i když mě nezastupují. Že to někoho vůbec napadne? Nejde mi to přes jazyk. Patřím mezi lidi, kteří neumí lhát, a tohle mě překvapilo, když mi to můj manažer Pepa Machala řekl. Nestalo se to poprvé během posledních pár týdnů. Nechápu to. Nechci se v tom moc vrtat nebo někoho osočovat, je to jen taková blbost. Nejtěžší byla jednání s Čerepovcem.
Gólman Machovský končí ve Spartě a míří do lotyšské Rigy. Zkusí si KHL |
Nechtěl vás pustit?
Nesmělo se to nikde zaseknout, potřeboval jsem, aby to šlo správným směrem. Nakonec se dovedla vyjednat částka, kterou Čerepovec dostal a Riga byla ochotná zaplatit. Taky si v Čerepovci mohli říct nesmysl...
Tak jste si ulevil?
Přijde mi důležité, že se posouvám. Je to všechno čerstvé, upeklo se to ve čtvrtek a do pátečního rána jsem čekal na schvalovací proces v Rusku. Pak to hned oznámili, ani jsem nečekal takovou rychlost.
Proč zrovna Riga?
Pár lidí mi říkalo, ať týden počkám, ale my s manažerem řešili dost věcí. Někdo čekal, druhý jednal... Riga se k tomu postavila nejvíc přímočaře, neustále volali, jak jsme se rozhodli. Přišlo mi to jako nejjednodušší řešení, nechtěl jsem čekat na něco, co ani nemuselo přijít.
Po Kanadě, Americe a Česku si vyzkoušíte čtvrtou zemi.
Bral jsem Rigu rád, Lotyšsko je v Evropě, poletím do krásného města a ne někam za Ural na tundru. K Praze má blízko i kulturně a Jakub Sedláček (bývalý brankář Sparty i Rigy) a Roberts Bukarts (bývalý útočník Sparty a aktuálně právě Rigy) o ní mluvili jen v superlativech. Kuba má odtud i manželku, prý si tam chce jednou koupit byt a žít. Když člověk v kabině tohle slýchá, těší se.
Jak budete vzpomínat na tři roky ve Spartě?
Určitě jako na angažmá, kde jsem vydržel, i když to bylo nahoru dolů a nepovedl se úspěch. Konec nevyšel, to mě zklamalo, ale ohlížet se budu rád. Při příchodu jsem pevně věřil, že důvěru dostanu, i vedení mi řeklo: „Děkujeme, odchytal jsi tu tři těžké, ale super roky, po dlouhé době tu někdo vydržel stabilně.“ Zároveň v Česku ale máte spoustu pisálků a expertů, kteří jeden měsíc mluví takhle, druhý takhle. To je sportovní život.
Ceníte si nejvíc toho, že jste vydržel?
Gólmanská pozice je ve Spartě zvláštní, propírá se každý rok. Cením si i toho, že jsme se letos konečně zúčastnili play off, první rok jsme vypadli v předkole, loni nám ho zrušili, to byla strašná škoda, byli jsme fakt najetí na titul. I letos byl tým extrémně silný, titul se očekával, o to těžší to bylo potvrdit. Takže kdybych to měl shrnout, zahrál jsem si play off, tři roky jsem chytal stabilně za Spartu a vyhrál jsem s ní Prezidentský pohár (pro vítěze základní části).
Sparťanští brankáři Alexander Salák (bez masky) a Matěj Machovský.
Kdy vám naopak bylo nejhůř?
To je jednoduché, když jsme první sezonu vypadli s Vítkovicemi v předkole. Ohromný zklamání. Začali jsme základní část skvěle, nasbírali obrovskou šňůru vítězství, jenže po Vánocích se všechno sesypalo. Dokouleli jsme to do předkola, kde si s námi poradili.
Bylo angažmá ve Spartě těžší, než jste čekal?
On na sebe klub vytváří sám velký tlak a přenáší ho na lidi vevnitř. První rok jsem se opravdu soustředil na ty nejlepší výkony, ale držet to stabilně je děsně těžké.
Posunula vás Sparta vpřed?
Kdyby nevyšla KHL, řekl bych, že ne. Ale vyšla. Sparta mě rozhodně zocelila.
Nejdřív vás vedl německý trenér Uwe Krupp, pak dvojice Josef Jandač a Miloslav Hořava. Jací byli?
Někdo mluví málo, někdo zase moc, ale spousta lidí mu nerozumí... Každý trenér má něco specifického. Lidsky mi sedl Uwe. Dalo se s ním mluvit i o tématech mimo hokej, zajímal ho náš život, kdy mají příbuzní narozeniny, co jsme dělali o volnu. Na to člověk není zvyklý, překvapil mě. Určitě Uweho řadím vysoko, byl to psycholog a rovný člověk.
A Jandač s Hořavou?
Když se podívám na výsledky, působili na tým výborně, vyhráli jsme základní část. Sice jsme skončili v semifinále, ale bronz a třetí místo nějaký úspěch taky je. Nemůžu na ně nic říct.
Pořád vám ale uniká reprezentace. Proč?
Já nevím, těžko říct. Asi jsem naštval někoho, kdo má výrazné slovo. Nevím koho, ale přijde mi to tak. Asi jsem pro určité lidi nebyl dost dobrý, teď jsem možná zase moc starý...To je jedno, soustředím se na vlastní kariéru. Když národní tým vyjde v budoucnu, bude to fajn, ale není to priorita.
Mrzí vás to?
Vždycky byli kolem kluci s výbornou formou, z KHL, Švédska či Finska... Z extraligy se brankář dostane jen výjimečně. Kdybych vzal aktuální sezonu, bylo mnohem jednodušší se do reprezentace dostat ze zahraničí i se špatnou sezonou. Podívejte se na Petra Kváču z Liberce. Nejlepší gólman ligy a nedostal se na žádný sraz. Co má člověk udělat víc?
 |
Kváča by si podle vás reprezentaci zasloužil?
Nominaci na nějaký turnaj v průběhu sezony určitě. Nevím, jak teď, když finišuje příprava na mistrovství světa. Přes sezonu ale šanci dostat měl.
A co vy osobně?
Uff... Těžko říct. Na začátku února asi ano, ale potom to šlo se mnou těžce z kopce.
Čím to?
Chytal Saša Salák, dostával málo gólů. Když se prohrálo, tak jen těsně. Na mě vyšla černá karta, když jsem vlezl do brány, dostali jsme dva rychlé góly nebo jsem byl střídaný. Těžko se chytá s ice-timem sedm minut. Ale to všechno vyplynulo ze situace.
Jak jste se cítil, když jste play off začal jako náhradník?
Ono to je vždycky těžké, tři roky se o něco snažíte, pak vám zruší play off... Saša měl letos výbornou výkonnost, logicky dostal šanci.
Trenéři neustále opakovali, že nechtějí ponižovat vaši roli, že se do brány můžete kdykoliv dostat. Cítil jste důvěru?
Od toho jsme se Sašou ve Spartě byli, vedení si chtělo pojistit, že buď jeden, nebo druhý brankář bude předvádět excelentní výkony, kdyby to druhému nešlo. Určitě jsem důvěru necítil, když mě střídali rychle párkrát po sobě, ale to je sport, s tím se musím poprat.
Aktuální sezonu jste vychytal pět čistých kont, nejvíc v lize. Nejlepší v extralize jste byl i první sezonu za Spartu, to jich bylo šest. Dělá vám to radost?
Hodně jsme to řešili s trenérem brankářů Petrem Přikrylem, na to se ovšem člověk nepřipraví. Taky jde o to, jak se vyvíjí sezona, jak se to sejde. Někdy vychytáte nulu díky pár zákrokům, jindy zachráníte několik nebezpečných akcí a stejně ten gól dostanete. Ale jsem za ně určitě rád.
A teď míříte do Rigy, už se těšíte?
Všechno je to čerstvé. Jak se říká, co člověka trochu neděsí, to ho neposune. Bude to těžké, jdu do KHL, mám respekt. Udělám ale vše pro to, aby to vyšlo.
