Dá se říct, že pro tuhle chvíli jste všechno dělal?
To je jasný. Vrátil jsem se před pěti lety a do finále jsme nikdy neprošli. Teprve teď se to konečně povedlo. Je to ten nejlepší moment. Ale pozor: snad ještě nekončíme!
Co dovedlo Plzeň do finále?
Bojovnost, nasazení a chuť postoupit. Taky skvělý gólman i celé mužstvo, třeba Honza Kovář byl fantastickej. Zasloužili jsme si to. Všichni nás odepisovali, ale my se nevzdali. Teď si to užijeme, už jen kvůli fanouškům.
Co vám běželo hlavou, když jste dovezl puk do prázdné branky a definitivně rozhodl?
Já hlavně myslel, že tam ten puk už nedovezu. Byla to děsná úleva. Když jsem jel na stadion, ani jsem nevěděl, že to je už 21 let od posledního finále.
Tehdy jste byl u toho. Vybavujete si ještě něco?
To víte, že jo. Tehdy jsme málem vypadli v semifinále, od Vítkovic jsme dostali 7:0, ale nakonec jsme to otočili. Pak si pamatuju, jak jsme doma zapálili stadion. Finále jsme ale bohužel nezvládli. Trenčín byl silný, hrál tam Pálffy, Holaň, Švehla...
Nebál jste se, že bude hořet znovu?
Dneska jsme to naštěstí nestihli. Možná po finále (smích).
Na Slavii se vám nedaří, čím jste ji přehráli?
Vždycky jsme se dokázali vzchopit a dát gól. Celá série se lámala v pátém zápase na Slavii, kdy jsme dokázali v poslední třetině otočit výsledek a pak dát rozhodující gól v poslední minutě. A teď doma bylo klíčové, že jsme ubránili přesilovku pět na tři. To nás nakoplo a pak už jsme to ubojovali.
Budete sledovat, jak dopadne druhá semifinálová série mezi Třince a Zlínem?
Spíš ne, protože ostatní série moc nesleduju. Hokeje mám dost už tak a s chutí se podívám radši na fotbal. A už vůbec neřeším, koho dostaneme, protože těžké to bude s oběma. Je na nás, abychom se nachystali a hlavně si teď pořádně odpočinuli.
