Zároveň se s ním počítá do přípravy národního mužstva před mistrovstvím světa v Dánsku. A jak mu nedávno sdělil Tom Dundon, majitel klubu Carolina Hurricanes, netrpělivě očekáván je též v NHL.
Od sedmnácti hrajete ligu. V Kometě vám dali příležitost, po jaké většina talentů v Česku marně prahne. Vážíte si jí?
Děkuju za ni (majiteli a kouči) Liborovi Zábranskému. Nechal mě hrát s Martinem Eratem a Markem Kvapilem, což byla ohromná škola. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se uvolnil. Občas jsem se bál něco zkusit, abych nic nezkazil. Teď už řešení situací častěji beru na sebe.
Ve formaci s Hynkem Zohornou a Alexandrem Malletem máte výraznější úlohu, že?
V našem útoku není hvězda, jakou je Martin Erat. Bavíme se všichni o stylu, jakým chceme hrát. Každý poví svůj názor. Snažíme se hodně bruslit, předvádět moderní hokej.
A vy jste víc sám sebou?
Určitě. Puky chodí přese mne. Vyhovuje mi, když chodím na přesilovku na levou stranu, kde můžu víc tvořit. Že už tam nejsem spíš na zakončení jako dřív.
Cítíte se právě teď ve formě?
Myslím, že celý tým hraje dobře, což pomáhá i jednotlivcům. V play off se nám daří, snad to bude pokračovat i ve finále.
Dobrá, ale co vy osobně? S pukem působíte sebevědomě, na bruslích skoro létáte.
Docela jo. Před mistrovstvím světa dvacítek jsem se dostal do pohody. Od té doby se mi hraje dobře.
Na juniorském šampionátu jste se představil jako všestranný centr, užitečný při bránění, zakládání akcí i zakončení. Takhle si svou hru představujete?
Přesně tak. Dvacítky mě nakoply.
Máte rád jaro a sváteční atmosféru play off? Doléhá na vás?
Jo, líbí se mi, že je příjemnější počasí. Cesta za titulem je parádní. Loni jsem si ji neužil až do konce, protože jsem před finále odjel na mistrovství světa hráčů do osmnácti let.
Mrzí vás, že jste kvůli reprezentaci musel Kometu opustit?
Teď už ani ne, když jsme znovu ve finále. Ale určitě to nebylo úplně optimální. Ani můj výkon na osmnáctkách za moc nestál.
Kometa na pohár dosáhla i bez vás. Teď jste si v mužstvu vysloužil výraznější roli. Jaké jste měl ohlasy třeba po nádherném sólu proti Plzni?
Ozvali se kamarádi, se kterými jsem hrával odmalička. Pořád jsme v kontaktu. Jako po každém zápase jsem se bavil s našimi. Určitě se jim ta akce líbila. Ale takových gólů ještě padne... Hrajeme dál. Není správné nechat se unést jednou parádičkou, jednou výhrou. Už jsem se přesvědčil, že se to může brzo vymstít.
To zní rozumně, ale co vás může potěšit víc než nádherná trefa v důležitém mači?
Samozřejmě jsem měl radost. Navíc vám stoupne sebevědomí, když se něco takového povede. O to víc si věříte, o to víc si dovolíte.
Provází vás pověst zdvořilého mladíka. Už se vám stalo, že by vás někdo peskoval za drzost?
V kabině ne. Leda na ledě. Nebo když mě někdo chce vyprovokovat. Ale už jsem si zvykl.
Uletí vám v žáru bitvy nadávka?
Záleží na situaci. Když jsem v laufu, něco nespisovného padne. Na ledě chceme všichni vyhrát, slušnost jde trochu stranou. Nenechám se zastrašit. Ale když si po zápase podáváme ruce, je všechno v pohodě.
Porval jste se někdy?
Někdy se v potyčce s někým chytnu. Ale že bych ji někomu vyloženě ubalil, že bych šel do bitky, to ne.
Vyloučili vás někdy na pět nebo deset minut?
Pamatuju si, že jsem vyfasoval dvě desítky v jednom zápase.
O puk bojují Eeli Tolvanen (vlevo) a Martin Nečas.
Co jste provedl?
Někdy v sedmé nebo osmé třídě, když mě ve Žďáře trénoval můj taťka, jsme tady v Brně jeli sami dva na brankáře a rozhodčí pískl ofsajd, ačkoliv žádný nebyl. Naštvaně jsem vypálil do manťáku a poslali mě na trestnou. Pak jsme dali gól na 5:4, já si otevřel vrátka a jel se radovat s klukama. Za to mi dali druhou desítku a automaticky trest do konce utkání.
Vítkovice po vás ve čtvrtfinále docela šly. Schytal jste dost ran. Jak snášíte tvrdost?
Ona k hokeji patří. Mám rád play off, i když třeba série s Vítkovicemi byla dost defenzivní. Nejvíc mi sedělo semifinále s Plzní - rychlé tempo nahoru dolů.
Třinec - BrnoPrvní finálový duel sledujte v sobotu od 18.20 online. |
Wayne Gretzky skoro vždy věděl, kdo a odkud se na něj řítí. Proto byl skoro nesestřelitelný. Taky máte oči na stopkách?
Vnímám, kdo je na ledě. Když vidím Hollwega (rabiáta z Plzně), vždycky si dávám větší pozor, protože dohrává hodně soubojů. Ale jdu do všeho naplno, střetům se nevyhýbám. Když je hokejista moc opatrný, často se zraní.
Ve srážkách se hodí brnění v podobě svalů. Býval jste jako špejle. V předminulém ročníku jste ještě zhubl po mononukleóze. Jak se vám daří přibírat?
Každé kilo je samozřejmě v soubojích znát. Dostal jsem se na čtyřiaosmdesát. Snažím se dál zesílit. Teď v sezoně to moc nejde, ale v létě zase zkusím nabrat.
V posledních dvou letech jste kmital mezi Evropou a Amerikou, reprezentační osmnáctkou a dvacítkou, Brnem a Carolinou. Jak snášíte neustálé změny?
Občas mi dává zabrat, když se musím přizpůsobovat, zvykat si na něco nového. V říjnu jsem po návratu z Caroliny zvládl první dva tři zápasy dobře, pak na mě padl útlum. Nejezdilo mi to, nesbíral jsem body. Až na kempu před dvacítkami jsem se dostal do pohody.
Zklamaný Martin Nečas.
Přelety. Časové posuny. Různé rozměry kluzišť i herní styly. Jiní trenéři a spoluhráči. Co je pro vás nejhorší?
Všechno má svoje. Zásadně mi nevadilo nic. Ale určitě je lepší zůstat v jednom týmu delší dobu, což se ukazuje teď v Kometě.
Další výpravy přes půl světa jste byl ušetřen. Kouč Josef Jandač vás nevzal na olympiádu do Koreje. Nejste nakonec rád?
Cesta na olympiádu by mi tedy vůbec nevadila. Trenéři se rozhodli, jak se rozhodli. Určitě mě to mrzelo, ale nějak zvlášť jsem se netrápil. To je sport. Šel jsem dál.
Padly výtky, že postrádáte svaly a neumíte bránit. Co vy na to?
V postavě bych takovou potíž neviděl. Čtyřiaosmdesát kilo není zas tak málo. Co se týče hry v našem pásmu, pořád se učím. Určitě je co zlepšovat, i když to taky není nějaká hrůza. Snažím se ji pilovat, abych byl lepší a lepší.
Jeden z největších zámořských expertů na hokejové talenty Craig Button v Koreji tvrdil: „Nechápu, proč tu není Nečas. Je lepší než půlka chlapů, které jste přivezli.“ Potěšilo vás jeho vyjádření?
Jeho názor jsem si přečetl. Je fakt uznávaná kapacita. Ale nominaci skládají trenéři a ti si mysleli, že ještě nejsem dost dobrý. Klukům jsem na dálku fandil, přál jsem jim medaili. Škoda, že jim unikla. Já se budu snažit, abych se dostal na mistrovství světa.
Jak moc vás láká start na turnaji, na němž se představí i Connor McDavid nebo Patrick Kane?
Šampionát pro mě znamená obrovskou motivaci. Teď se pokusím co nejlíp zvládnout finále a pomoct Kometě k titulu. A potom, když dostanu příležitost, se ji pokusím využít. McDavid a Kane jsou super jména, ale mě víc láká reprezentovat svoji zemi na takové akci. Je to pocta.
Říká se, že vaše generace vyrostla na kultu NHL. Že postrádá úctu k národnímu mužstvu. Souhlasíte?
Já jsem reprezentaci odmalička sledoval. Těšil jsem se třeba na zápasy Euro Hockey Tour, vždycky jsem sledoval i přáteláky. Představoval jsem si, jak si jednou za Česko zahraju i já. Byla by paráda, kdyby se mi tenhle sen splnil.
Víte, že Bill Peters, trenér vašeho zámořského týmu Carolina Hurricanes, v Dánsku povede Kanadu?
Aha. To jsem ještě nepostřehl. Teď mám před sebou ligové finále a pak se musím snažit, abych se protlačil do nominace.
Martin Nečas vstupuje do NHL jako dvanáctka draftu, vybrala si ho Carolina. Českého mladíka vítá komisionář soutěže Gary Bettman.
Hurricanes ani tentokrát nepostoupili do play off. Ron Francis byl odvelen z pozice generálního manažera. Šéfování se ujal přímo nový vlastník Tom Dundon. Jak sledujete dění v Carolině?
Něco vím. Navíc mi nedávno sám majitel volal.
Vážně?
Ano. Po obědě jsem si zdřímnul. Probudil jsem se a hrál na PlayStationu. Najednou se mi na telefonu objevilo americké číslo. A z něj se ozvalo: „Tady Tom Dundon, Carolina Hurricanes.“
Co vás napadlo?
Naštěstí mi to docela rychle docvaklo. Byl jsem hodně nervózní, protože jsem s ním nikdy nemluvil. Ptal se, jak se mi daří. Říkal, že chce, aby se tým rychle zvedl. Aby začal bojovat o Stanley Cup. Že už ho nebaví prohrávat. Moc se těším. Budu se snažit, abych se v létě co nejlíp připravil a abych příští sezonu strávil celou v NHL.
Zahřálo vás u srdce, když víte, že se o vás zajímá nejvyšší boss?
Určitě. Akorát jsem po hovoru byl zpocený až za ušima.
Bavíte se s někým o tom, co se děje v NHL a co vás v ní čeká?
Nejčastěji asi s Martinem Eratem. NHL zná skvěle. Jsme víc kamarádi než loni, kdy jsem si připadal jako žák s učitelem. Víc si dovolím vtipkovat. Rozebíráme výsledky a góly, které jsme viděli v sestřizích. Pořád se od něj můžu v lecčem poučit.
Považujete už Hurricanes za svůj mančaft? Fandíte jim?
Jo, vždycky se nejdřív dívám, jak se jim v noci vedlo. Jsem součástí klubu. Škoda, že jim play off zase uteklo. Tak snad to brzo zlomíme.
