Hokejový útočník Martin Kaut na chvíli upustil od svého snu vybojovat si místo v NHL a vlastně už potřetí v kariéře zvolil příchod do Pardubic. Do klubu, jenž má v současnosti ty nejvyšší ambice a chce být hodně vidět. Třeba i díky výstavě na místním zámku, která vznikla k příležitosti stoletého výročí Dynama. Kaut si ji během rozhovoru prošel s redaktorem iDNES.cz.
„Je to tady moc hezké. Jsem rád, že můžu být součástí organizace s takovou historií. Mám pár vzpomínek na svůj první příchod do Pardubic. Bylo mi patnáct a teprve jsem se rozvíjel, bylo to krásné období. A doufám, že něco krásnějšího ještě přijde,“ řekl na úvod.
Najdete zde něco, co jste sám zažil třeba jako fanoušek?
Dobrá otázka, ale těžká. Potřeboval bych trochu víc času. Vidím dres Milana Hejduka, kterého jsem sledoval a potkali jsme se v Coloradu, věci tady má taky Dominik Hašek. Něco by se určitě ještě našlo.
Když jste v roce 2015 poprvé přicházel do Pardubic, registroval jste je už tehdy jako klub s velkou historií?
Rozhodně. Brácha (Tomáš Kaut, který aktuálně působí v Dynamu B) hrál v juniorce, takže jsem se jezdil na hokej do Pardubic koukat už jako malý. I na „áčko“, od začátku jsem věděl, že jestli budu někdy hrát ve větším klubu, chtěl bych, aby to bylo v Pardubicích.
Jak se tehdy váš příchod seběhnul?
Měl jsem na výběr Brno, nebo Pardubice. Jak už jsem říkal, chtěl jsem kvůli bráchovi do Pardubic, ale zároveň jsem ve Žďáru hrál s Martinem Nečasem, takže jsme trochu chtěli držet i spolu. Kdybych ale šel za ním, tak bych pravděpodobně v Kometě neměl tolik prostoru, takže to bylo dobré rozhodnutí.
Útočník San Jose Martin Kaut slaví zásah proti Calgary.
Přesuneme se o pár let dál. V době covidu jste za Pardubice odehrál čtyři zápasy na startu sezony 2020/21, tehdy už patřily Petru Dědkovi. Do jakého Dynama jste se teď vrátil?
Myslel jsem si, že tady v té sezoně vydržím déle, ale covid extraligu na čtrnáct dní zastavil a Colorado mě obratem poslalo hrát do Švédska, to jsem si úplně nevybral. V té době Pardubice rozhodně neměly tak silný kádr jako dnes, takže zásadní rozdíl je v tom, že se vracím do klubu, který má daleko větší ambice. Hrozně moc chci vyhrát titul. Zatím mám jen jednu týmovou trofej z Memoriálu Ivana Hlinky (2016), takže bych rád přidal nějakou další.
Šance v Pardubicích budete mít velké. Půjde o vaši první pořádnou sezonu v dospělém hokeji?
Asi jo, ale myslím si, že jsem v podobné situaci byl třeba i v Americe na farmě. Jen jsem ji nedokázal využít, nebyl jsem připravený mentálně. Teď jsem nový hráč, mám čistou hlavu a věřím, že Dynamu můžu hodně pomoci.
Jak si užíváte první týdny zpátky doma?
Nejvíc jsem se těšil na rodinu. S přítelkyní jsme si tady zařídili byt, za chvilku začíná anglická fotbalová Premier League, takže ji budu moct v klidu sledovat... A věřím, že si zahraju třeba s bráchou za „áčko“, když se mu bude v Chrudimi dařit.
Nebo za „béčko“.
To ne, mám ve smlouvě, že tam hrát nemůžu (směje se). Ne, to je legrace. Ťukneme si to proti sobě teď ve čtvrtek (Dynamo hraje s vlastní rezervou od 19 hodin v Chrudimi), takže se těším. Ještě teda nevím, jaká bude sestava, ale určitě bych si proti němu rád zahrál.
Návrat domů jste označil za restart. Jak bylo složité za sebou nechat těch pět let za mořem?
Bylo to těžké rozhodování, ale když jsem viděl nabídku, která mi přišla od San José, tak jsem si řekl, že už mi to tam za to nestojí. Možná jsem tomu mohl ještě rok dát, říkalo mi to hodně lidí. Stejně tak mě ale řada z nich utvrdila v tom, že vrátit se bude dobrý krok. Nečeká mě nic lehkého. Je hezké o sobě číst, že bych měl být rozdílový hráč, ale extraliga není vůbec jednoduchá. Každopádně věřím, že si s Dynamem navzájem pomůžeme.
Martin Kaut slaví gól proti Kanadě.
Klíčovou roli ve vašem rozhodování sehrál Lukáš Sedlák, v čem přesně?
Pro mě je to v současnosti nejlepší centr v extralize. Máme spolu stejného agenta, takže to šlo i trochu přes něj. Sedlo mi říkal, že hokej mě musí hlavně bavit, což se na farmě nedělo. I když to bylo kvůli mé špatně nastavené hlavě. Říkal, že jestli potřebuju restart, tak ať to tam zabalím, že se určitě můžu do Ameriky ještě někdy vrátit. On to taky dokázal. Je to sice naše práce, ale i ta práce nás musí bavit. V tom mi Lukáš nejvíc otevřel oči. To samé však říkali i další, takže pak šlo spíš už o to, jestli nechci jinam do Evropy. Já ale chtěl domů. Začít od začátku.
Řešil jste už s trenéry svoji pozici v Dynamu? V týmu budete patřit k mladším, ale zároveň přicházíte jako hráč se zkušenostmi z NHL.
Před podpisem smlouvy jsem se potkal s Václavem Varaďou (hlavní trenér Pardubic) a jasně jsme si řekli, co se ode mě čeká. První věc, kterou mi řekl, byla, že mi pomůže vrátit se do NHL. A když ne tam, tak někam jinam do Evropy. Bylo to moc pozitivní, jeden z hlavních faktorů mého návratu.
České prostředí je asi daleko upřímnější, než to americké.
Rozhodně. Konkrétně u pana Varadi vím přesně, na čem jsem. Bude jen na mně, jak to dokážu prodat na ledě. Když budu hrát dva tři zápasy tužku, tak je jasné, že mě posadí. To se mi na něm líbí, neřeší, kdo má jaké jméno, jako třeba v některých jiných klubech. Byť je to třeba dané i menší konkurencí. Tady je kádr široký, takže se může rychle stát, že budu mimo sestavu. Ale to doufám, že ne.
Hlavním cílem tedy ale zůstává vybojovat si další a lepší smlouvu v NHL.
Určitě, ale pak mám ještě jeden, menší. Chci se posouvat jako člověk. V Americe jsem neměl správně nastavenou hlavu a možná, že nakonec bude důležitější se restartovat jako osobnost, než jako hokejista.
Dokážete říct, co všechno jste dělal špatně?
Největší chyba byla, že jsem neměl žádnou sebereflexi. Rodiče i brácha mi často říkali něco k zápasům a já měl vždycky nějaké své připomínky a nesouhlasil s nimi. Když se na to podívám zpětně, tak vím, že rozhodně měli pravdu. Chtěl bych udělat spoustu věcí jinak, ale už to bohužel nevrátím. Ale všechno špatné je k něčemu dobré, ne?
Jasně. Téma osobního rozvoje se víceméně týká celé společnosti. Chodil jste třeba na terapie?
Ano, začal jsem využívat mentálního kouče, který mi hodně vyčistil hlavu. Začal jsem dělat malé detaily, které mě mohou posunout. Nechci o tom moc mluvit, ale nejedná se o nic speciálního. Podstatné je, že kdybych tohle všechno věděl a dělal dřív, tak jsem se nemusel vracet z NHL. Ale jsem rád, že jsem na to nakonec přišel, ještě není všem dnům konec.
Bratr vás prý hodně přemlouval, abyste ještě za mořem zůstal, je to pravda?
Jo, i rodiče. Ale na druhou stranu se měl snažili pochopit. Brácha se nakonec přiklonil k návratu. Je jasné, že každý kluk chce hrát v NHL, ale v tuhle chvíli jsem to zkrátka tolik necítil. Když jsem viděl nabídku od Sharks, tak mi nepřišlo, že se mnou nějak extra počítají.
Když jste o nich v rozhovoru mluvil naposledy, byl z toho docela humbuk.
Vůbec jsem to nečekal. Některé věci bych možná vzal zpátky, ale byl to upřímný rozhovor. Stojím si za ním. Sharks vědí moc dobře, kde je pravda, protože proběhl výstupní pohovor a tam jsem si to všechno řekli. Ale už to snad neřeší, vytrejdovali Erika Karlssona, takže mají jiné starosti (usmívá se).
U Sharks vás de facto střídá Filip Zadina, kterého v létě potkáváte v Pardubicích.
Záďa se mě ptal na město a jak to tam je s tréninkovou halou. Říkal jsem mu, že mu můžu dát věci, které ze San José mám, ale prý nafasuje nové (směje se). Jestli mu to tam vyjde, to je na něm, ale má velkou šanci se ukázat. Věřím, že i pro něj to bude takový restart. Přeju mu hodně štěstí.
Vaše situace vlastně byla trochu podobná. Jak jste se díval na to, když Zadina nechal ležet smlouvu v Detroitu a šel na vlastní pěst hledat jiný tým?
Svědčí to o tom, že nemá na prvním místě peníze. Chtěl, aby ho hokej bavil a rozhodl se kvůli tomu jít do velkého risku. Třeba věděl dopředu, že někdo bude mít zájem, ale klobouk dolů před ním. Snad se mu to vrátí.
