Větší tlak snad na Faltera ani být nemohl, přesto si s ním poradil a přispěl k výhře 4:2, která vrátila jeho tým na šesté místo.
„Každý ví, že ten zápas byl hodně důležitý, a proto si bodů nesmírně vážíme, jsou extrémně důležité po vývoji v posledních zápasech. Jsme všichni šťastní, že jsme to dotáhli do vítězného konce,“ líčil 34letý gólman.
Letos jste jen třikrát střídal, tlak v závěru základní části narůstá, jak jste se s ním srovnal?
Jednoduché to není, lhát nebudu. Byl to můj první zápas letos od začátku. Pokud se nepletu, za dva roky první domácí, když nepočítám play-out. Určitě to sranda nebyla, ale myslím, že jsem připravený dobře. Kluci mi hodně pomohli a dokázali jsme to uhrát na 4:2. Nikdo se nebude ptát, jak to vypadalo, ale máme tři body.
Překvapilo vás, že budete chytat?
Už od rána se k tomu schylovalo, takže nepřekvapilo. Jdu sem na každý zápas, že můžu jít do branky, překvapený bych z toho být neměl.
Cítil jste nervozitu?
Nevím, jestli ve 34 letech můžete být nervózní, tohle už jsem si zažil hodněkrát. Tlak tam ale je, zvlášť v takovém zápase s Litvínovem. V dosavadním průběhu moc důležitějších zápasů nebylo, teď jde opravdu do tuhého, začíná se lámat chleba z hlediska desítky. Litvínov prohrál deset zápasů v řadě a nechtěli jsme být ti, kdo je postaví na nohy.
Na střely jste vyhráli jasně 55:23, to ale brankáři nemusí vždy pomoct.
Pro mně to bylo hodně těžké, protože ze začátku každé třetiny jsem si nesáhl na puk, měli jsme opravdu markantní střeleckou převahu. Těch šancí bylo hodně a skóre mohlo být daleko vyšší. Ale víte, jak to bývá, nepromění se šance a tohle vás posílá dolů, dostanete kontaktní gól a už se vezete. Potom se úplně maže celkový průběh hry.
Jako v závěru, kdy za stavu 3:2 měl Litvínov přesilovku a pak ještě trefil Trávníček břevno?
V přesilovce ani nevím, jestli si vypracovali nějakou pořádnou šanci, myslím, že jsme to oslabení ubránili velice dobře. Trávníček pak střílel někde od mantinelu a dost to zaplavalo. Vypadalo to, že to ani nepůjde na branku, a pak to spadlo na břevno možná shora, nevím. Střela vypadala, že se opravdu mezi tři tyče nevejde, no a naštěstí se nevešla.
Za Litvínov nastoupil Juraj Mikúš, který byl loni v Olomouci. Měl jste z něj obavy?
Určitě jsme všichni zaregistrovali, že podepsal kontrakt do konce roku. Věděli jsme, že bude hrát a všichni si ho dobře pamatujeme z loňského roku. Obavy jsem z něj neměl, ale byl jsem si vědom, že když se dostane do šance, tak je schopný skórovat.
Oceňoval jste pomoc spoluhráčů, v čem spočívala?
Samozřejmě hráli výborně, vytvářeli si spoustu šancí a i dozadu předvedli parádní výkon. Nějaké střely soupeř měl, ale od toho tam jsem. Úplně vyložené šance Litvínov neměl.
Máte trenérům za zlé, že vás v průběhu sezony nedali do brány?
Ideální to není, když tam jde člověk poprvé od začátku na konci ledna, tak je to buď a nebo. Ale za zlé jim to nemám. Hraje to tak víc mužstev, že sází na jednoho gólmana, a Braňo je špičkový gólman. Když se podíváte do Zlína, do Plzně, do Vítkovic, také to tlačí na jednoho gólmana. Je to vyloženě jejich rozhodnutí, já dělám všechno pro to, abych, až chvíle přijde, byl připravený.
Je zvláštní celý rok nehrát. Chtěl jste vy sám v průběhu sezony pravidelně chytat jinde na střídavé starty?
Letos tam ze začátku tendence byly, že bych někam jezdil, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Možná to vzešlo i ode mě, ale když je rozběhnutá sezona, tak už bohužel jsou místa všude plná a samozřejmě by mi to trošku prospělo. Teď už možnost není nikam jezdit.
Teď už vás to nemusí zajímat, když budete chytat v extralize…
To uvidíme. Teď mám za sebou zápas a uvidíme, jak se to vyvine.
Takže nevíte, jestli budete chytat i v úterý v Hradci Králové?
To bych nechal na trenérech, uvidíme, jak se situace vyvine do úterka.
Nostalgický Mikúš a kopec blbostí Juraj Mikúš v dresu Litvínova. V loňské nevydařené sezoně olomouckých hokejistů patřil Juraj Mikúš k nejpříjemnějším překvapením. Ve 33 zápasech nasbíral 22 bodů, a když v létě neodolal vábení KHL, fanoušci zalitovali. Včera se jim znovu připomněl, ačkoliv přijel jako host v litvínovském dresu, kam naskočil po brzkém konci sezony Slovanu Bratislava. A znovu to byl ten nebezpečný Mikúš jako loni, porážce 2:4 ale nezabránil. „Nostalgie tam byla. Cítil jsem se, jako bych tu hrál pár roků, a ne jen jeden. Na jednu stranu to bylo velmi příjemné a na druhou těžké. Olomouc hrála výborně a mohu říct, že nás první třetinu vůbec k ničemu nepustili. Podržel nás brankář, tím nám dal šanci na vyrovnaný zápas. Hráli výborně,“ vysekl Juraj Mikúš poklonu kohoutům. Žádnou výhodu neviděl ani v tom, že nechytal jeho krajan a jednička Branislav Konrád. „Falťáka znám, má těžkou úlohu, chytá jen pár zápasů, ale na trénincích je výborný a vždycky mě rozčiloval, jak mi to chytal,“ smál se. A Falter jeho slova potvrdil i v zápase, když za svá záda nepustil žádnou z jeho čtyř střel. Víc jich žádný z litvínovských útočníků na branku nevyslal. „Byla na něm trochu vidět nervozita, že nemá moc zápasů, ale dotáhl je do vítězného konce,“ uznal Mikúš. Přesto může být slovenský útočník alespoň trochu se svým zápisem do statistik spokojený, asistoval u obou branek a zvlášť u snížení na 2:3 měl přihrávkou zpoza branky velký podíl. „Nebudu lhát, že mě to netěší, ale musí to vést i k nějakým bodům. Pak budu spokojenější,“ přiznává 30letý hráč. Na ledě se cítil zvláštně, vždyť tým v Olomouci zůstal stejný jako loni, když v něm působil. „Někdy mi to přišlo úsměvné, když jsem kluky na ledě potkával. Byla tu dobrá parta, dělali jsme kopec blbostí, na to jsem si vždycky vzpomněl, ale snažil jsme se koncentrovat,“ líčí Mikúš. Loňskou vydařenou sezonu využil k lepšímu angažmá, když se upsal Slovanu Bratislava působícímu v KHL. Po dvou letech marodění v Olomouci znovu nastartoval kariéru, ale takové nabídce nešlo odolat. „Jsou tu výborní fanoušci, milí lidé, domácký klub, v tom to bylo fajn. Ale chtěl jsem si dát výzvu v KHL. Byl to těžký rok, nepopírám – cestování a soupeři, hodně jsme prohrávali. Ale dal jsem si tu výzvu, že se tam chci vrátit,“ vysvětluje. Za Slovan odehrál letos 49 zápasů, v kterých nasbíral sedm gólů a šest asistencí. I proto se rozhodl si sezonu prodloužit a kývnout na nabídku z extraligy. Olomouc se mu však neozvala, a tak bude pomáhat Litvínovu v boji o udržení extraligy. |
