Před začátkem nového ročníku extraligy lovil Fürst v podobných vodách. Na Hanou dovedl slovenského obránce Marka Korenčíka. Čtyřnásobný reprezentační bek před rokem zamířil z univerzitních soutěží v Americe do Dukly Michalovce. Nastoupil však pouze do čtyř mačů, než odešel na hostování do Slovanu Bratislava.
Tam Korenčík patřil k nejlepším bekům, nastoupil do 32 zápasů, v nichž stihl deset bodů (3+7). Před koncem slovenské extraligy si jej ale opět stáhly Michalovce, které nesouhlasily s tím, aby prodloužil hostování ve Slovanu po zbytek ročníku. V Dukle ovšem už dostal zase čuchnout jen v pěti zápasech.
„Jak to šlo nahoru v Bratislavě, tak rychle to zase spadlo v Michalovcích dolů,“ líčí Korenčík.
A pak už přišla nabídka olomouckého managementu v čele s Erikem Fürstem. Překvapila vás?
Kdybych si myslel, že na to nemám kvalitu, asi tu ani nesedím. Co bylo specifické, je, že nabídka přišla v čase, kdy jsem byl zpátky v Michalovcích, kde to nefungovalo. Není to tajemství, věci byly špatné a nešlo to, takže z tohoto pohledu to možná trošku nečekané bylo. Ale myslím, že tím, co jsem převedl ve Slovanu a v reprezentaci, jsem Olomouc přesvědčil o svých schopnostech.
Co bylo v Michalovcích špatně?
Nerad se k tomu vracím. Od začátku to nebylo ono, celkově se mi nedařilo, nesedlo mi to. Jedna věc šla ke druhé. Pak jsem přišel do Slovanu a bylo to, jako by mě někdo pokropil živou vodou a zase jsem začal umět hrát hokej. Až skoro zázračně, hokej mě zase naplňoval. Jenomže potom mi vypršelo hostování a já se vrátil zpět. A zase to bylo to samé. Těžko říct důvod, podle mě se sešlo hodně věcí dohromady. Naštěstí už je to za mnou.
Takže Mora je vlastně takové vysvobození…
No, vysvobozením z Dukly by bylo asi cokoliv. (směje se) Já jsem velmi rád, že jsem šel někam jinam. Ale česká extraliga byla můj cíl.
Co od štace v české nejvyšší soutěži očekáváte?
Další krok v kariéře, posun vpřed. Česká extraliga je velmi kvalitní. Vidíme, co dělají Pardubice, Sparta či Třinec. Jsou tu ambice i peníze dotáhnout hráče pomalu z NHL. Soutěž má velmi vysokou úroveň, moc se na ni těším.
Sirotův hektický rok. Dokončil studium, oženil se a v Olomouci se stal oporou |
Už jste se stihl seznámit s týmem?
Jo, znal jsem se vlastně jen s trenérem Petrovickým a Silvestrem Kuskem, se kterým jsme byli na jednom reprezentačním srazu spolu na pokoji. Co bylo super, tak letní příprava. Já sice dvakrát týdně jezdil na led do Žiliny se skills trenérem, ale také jsem chodil třikrát týdně tady s týmem. Je to obrovská výhoda. Protože když jsem loni přicházel do Dukly Michalovce, hned na druhý den jsme měli zápas. Nový zimák, nové věci, všechno. Prvních pár dní na ledě jsem pomalu ani netrénoval, řešil jsem všechno okolo – bydlení, výstroj, brusle…
Jak byste se představil olomouckým fanouškům?
Asi bych řekl, že mě zdobí tvrdší hra, nedovolit soupeři dát gól, celkově defenzivní složka. V dnešním hokeji už se však příliš nerozlišuje obránce a útočník, takže poslední roky jsem pracoval i na mé útočné hře. Vím, že aby se člověk v české extralize prosadil, musí umět útočit i bránit. A také hrát jednoduše, tlačit se dopředu, dát gól, hrát tvrdě. Jinak tu nikdo nemá šanci.
Prošel jste univerzitní soutěží NCAA v USA stejně jako váš nový spoluhráč Jakub Sirota. Ten prohlásil, že hráči z univerzit budou stále víc chodit do nejlepších evropských lig.
To bych podepsal. S Kubou jsme párkrát hráli proti sobě ve stejné konferenci. Oba jsme hráli proti Boston College a podobným školám, odkud reálně každý rok odchází hráči přímo do NHL. A není to tak, že podepíší nováčkovský kontrakt a pak jsou roky někde na farmě. Odchází přímo do prvních týmů – teď mě napadá třeba Devon Levi, současný brankář Buffala. A to mluvíme jen o největších talentech. Druhá řada hráčů má skutečně kvalitu na to, aby šla do předních evropských soutěží.
Mluvíte o NCAA hezky.
Byla to moje nejlepší hokejová i životní zkušenost. Soutěž má extrémní kvalitu. A statisticky je nejlepší, co se přímých odchodů do NHL týče. Zázemí a podmínky hráčů jsou tam na neuvěřitelné úrovni.
Jak jste se vůbec do USA dostal?
Byl jsem ve Švédsku a přemýšlel, co dál. Mohl jsem do nižších evropských lig nebo na Slovensko. Ale měl jsem super trenéra, jehož příbuzný byl skaut NHL, takže si mě zavolal a ptal se, jestli si nechci zkusit NCAA. Vůbec jsem nevěděl, co to je, ale on mi vše vysvětlil a mě to začalo zajímat. Hodně mě přesvědčovalo i vzdělání, vím, že je potřeba. Škola je pro mě důležitá, a i když jsem byl pořád na vážkách, vzali mě na dva dny do Ameriky a to rozhodlo.
To jste letěl z Evropy do Ameriky jen na 48 hodin?
Ano. Je to program oficiálních návštěv. Pozvali si mě na prohlídku univerzity, ale bez víza tam nemůžete být déle než dva dny. Takže jsem letěl ráno z Vídně, večer jsem přiletěl. S asistentem jsem měl večeři, zavezl mě na hotel. Ráno mě vyzvedl hlavní trenér, s ním jsem si dal snídani. Podíval jsem se na zimák, potkal se s kondičákem, druhý asistent mi ukázal školu, povodil mě po městě. Pak jsem byl tři hodiny se spoluhráčem. Ukázal mi, co kde je, jak se bydlí. Večer pak přišla oficiální nabídka, kterou jsem podepsal. A na druhý den ráno už jsem letěl zase zpátky.
Každopádně vás to přesvědčilo.
Kabinu jsem ukazoval kamarádům ze Slovenska a jeden říkal, že nic takového ještě neviděl. Pro představu, je to jako kdyby tady pod celou jednou délkou byla kabina jen pro A tým (ukazuje na ochozy olomouckého zimního stadionu). I když je to jen univerzitní soutěž, máte čtyři trenéry, videokouče, zázemí, skvělou šatnu, posilovnu. Hned jsem věděl, že to jsou super podmínky, a velkou roli hrála i škola, která byla prestižní.
A tak jste si na univerzitě v Massachusetts udělal bakaláře i MBA.
Je to tak, z marketingu a mezinárodního obchodu. Studoval jsem předtím v Žilině a některé předměty mi pak dokonce na univerzitě v Americe uznali. Hodně mi to pomohlo, udělalo to prakticky jeden semestr. Já si dal navíc školu i v létě, takže místo pěti let jsem měl všechno hotové za čtyři.
Načež jste tam okusil ještě soutěž ECHL.
Jde o nižší juniorskou soutěž a taky je to velmi zajímavé. Po univerzitě jsem přemýšlel, co dál. V ECHL funguje amatérský try out. Jste hráčem týmu buď na deset dní, nebo pět zápasů. Co uplyne dřív. Pak vás rozváže. Není to ani placené. Chtěl jsem to jen vyzkoušet, zjistit, jaká je tam úroveň. Měl jsem pak nabídku zůstat, ale to bych se musel upsat minimálně na rok. Týmy totiž platí nemalé částky za víza pro evropské hráče. Já smlouvu na rok nechtěl.
Byla soutěž rozdílná oproti NCAA?
Těžko říct, nedokázal jsem si za tu chvilku udělat obrázek. Navíc jsem šel do týmu, který už neměl šanci na play off a de facto jenom dohrával sezonu. Ale co se zázemí a péče o hráče týče, je NCAA na míle vzdálená.
Máte nějaký příklad?
Stačí se podívat na jídlo po zápase. V NCAA jsme mívali steaky, ryby, kuřecí… Zkrátka kvalitní, drahé jídlo. V ECHL to v drtivé většině byla pizza. Navíc se tam hraje ve stylu pátek, sobota, neděle. Takže pátek pizza, sobota pizza, neděle pizza... NCAA je v tomhle mnohem výš.
