„V létě jsem se připravoval v Praze, teď se naskytla možnost trénovat s Piráty po domluvě s Vantou,“ jmenoval Baránek chomutovského trenéra a výkonného manažera Viktora Hübla. „Týmový trénink je něco jiného než individuální.“
Než se jedenatřicetiletý Baránek k Pirátům připojil, neřešil, zda se z toho vyklube angažmá.
„Nebylo to na pořadu dne, ale stát se to může,“ připustil teď. „Já čekám, co bude, ještě si dávám čas. Kdyby byla chomutovská nabídka zajímavá, nebránil bych se. Líbí se mi tady, stadion i zázemí jsou super. Ale mají podepsáno dost kluků, je to ve hvězdách.“
Ústeckého rodáka láká především rozšířit počet extraligových startů, jichž má požehnaných 416.
„Všichni se sem vracejí z Ameriky, extraliga je nadupaná. Nejsem zapšklý, že ještě nic nepřišlo. Jestli na to mám, nebo ne, ať určí někdo jiný. Derou se sem mladí a je mi přes třicet,“ připomněl.
Ve hře bylo, že by zůstal v Liberci, kam se koncem února přesunul z litvínovské Vervy. Včetně play off stihl za Bílé Tygry 11 zápasů, do statistik produktivity se nezapsal.
„Na Liberec jsem čekal. Mělo se rozhodnout, jestli Tomáš Galvas půjde do Ameriky. Kdyby ano, chtěli by mě, ale on zůstal. Některé nabídky z daleka jsem odmítl, holt musím čekat,“ pokrčil rameny. Do dálavy se mu nechce, neboť má velkou rodinu. „Vyženil jsem dvě holčičky, s přítelkyní už mám kluka a čekáme narození dalšího. Ona by tedy byla radši, kdybych zůstal v Chomutově, než abych šel pryč.“
V jeho zorném poli je i druhá německá liga někde poblíž Ústeckému kraji. „Bavil jsem se s Tomášem Andresem, který hraje v Drážďanech. Je těžké se tam dostat, když nemáte německé občanství, protože chtějí Kanaďany a Američany. A taky Štěpán Lukeš,“ poukázal Baránek na brankářskou posilu Landshutu, „říkal, že finanční podmínky tam jsou skoro jako v extralize.“
Peníze nejsou pro Baránka zanedbatelnou motivací. „Uživit čtyři dětí není sranda!“ rozesmál se. „Ne, to odlehčuju. Ale s tolika dětmi to je šichta, dopoledne si chodím na stadion odpočinout a odpoledne mi začíná směna,“ mrkl.
I proto mu někde vzadu v hlavě problikává Chomutov. „Kdybych se tady usadil na tři čtyři roky, dávalo by mi to smysl. Navíc první liga je každým rokem lepší a lepší. Celou dobu hraju nahoře, když půjdu o soutěž níž, musím být adekvátně zaplacený,“ nekličkuje kolem ožehavého tématu. „I když ne jako v extralize, to je nesmysl. Ale já bych ještě chtěl o kus výš...“
V posledním ročníku o kus výš byl, vystřídal Litvínov a Liberec. První klub bojoval o záchranu sportovní a finanční, druhý o titul.
„Zase jsem neodcházel z Litvínova, jak bych si představoval, to je klasika,“ ušklíbl se autor 16 extraligových gólů. „Ale radši bych se k tomu už nevracel. Strašně zvláštní sezona. Od začátku. Ani bych se o tom už nechtěl bavit.“
Zato o Liberci básní. „Užil jsem si to tam. Za 13 let v dospělém hokeji jsem takovou organizaci nezažil. Plzeň nebo Karlovy Vary jsou super, ale jak to má Liberec nastavené, to je neuvěřitelné. Říkal jsem, že jestli moji dva kluci budou hrát hokej, hned je dávám do Liberce. O mládež je tam skvěle postaráno.“
