Byla to předčasná party. Florida ve finále podlehla Coloradu 0:4 a na pohár nedosáhla. Straka už se ke Stanley Cupu nikdy tak nepřiblížil, ačkoli často bojoval do padnutí a dával klíčové góly. Ani v domácí lize na titul nedosáhl.
I proto se současný kapitán Plzně tolik těší na extraligové play-off 2010. Vyhrál olympiádu i mistrovství světa, ale klubový triumf mu chybí. "Play-off pro mě znamená začátek sezony," tvrdí. "Že jsme vyhráli základní část, je fajn. Ale v létě si na to nikdo nevzpomene."
Berete letošní play-off jako poslední příležitost něco vyhrát?
Nemládnu, takže to tak cítím. Každá sezona je pro mě těžší, teď na ten titul máme. Náš trenér Marián Jelínek tvrdí, že každý musí tuhle šanci brát, jako by byla jediná v jeho životě.
Strakovy momentyTři parády z play-off Hattrick (25. dubna 1999) Gól v prodloužení (8. května 2001) Gól v čase 59:59 (27. března 2009) |
Baví vás to napětí?
Jasně. Pohybujeme se na hraně. Nehraje se normální hokej, nemůžete vypnout. Kdo to nepochopí, má velikánské problémy. Když uděláte jednu chybu, všechno se může otočit. Nakopnete soupeře a už ho nezastavíte. V základní části můžete prohrát čtyři zápasy v řadě. V play-off nesmíte vypustit ani jeden, ani vteřinu.
Máte prasklou holenní kost. Chcete nastoupit za každou cenu?
Uvidíme. Mám před sebou rozhodující vyšetření. Když to nepůjde, tak to nepůjde. Třeba to kluci beze mě dotáhnou do finále a já naskočím až do něj.
Loni jste postoupili do semifinále. Jste letos lepší?
Máme lepšího brankáře. To je základ. Ať mi nikdo neříká, že něco vyhrajete s mizerným gólmanem. K tomu je tady výborná parta, výborná směs starších a mladších kluků, zkušenosti a dravosti. Marián to dokáže skloubit, vyhecovat. Máme touhu, může se stát cokoli.
Záleží vám na výsledku tím spíš, že jste taky generální manažer a spolumajitel klubu?
Já si to tak neberu. Těší mě, že je za námi vidět práce. Lidi na nás chodí, když je plná hala, asi něco děláme správně. Třeba dostáváme do áčka mladé kluky.
Takže nejste napjatý víc než dřív?
Podívejte, mě to prostě baví. Chodím sem i o víkendech. Mám taky hotel, ale tam se neženu, protože mě to nenaplňuje. Je fakt, že loni mi bylo ouvej. To byla moje první manažerská sezona a pět kol před koncem nám hrozilo, že vůbec nepostoupíme do play-off. Naštěstí jsme zabrali. Nedokázal jsem si představit, že budeme hrát o padáka. Děsil jsem se toho, že na nás lidi budou hulákat, co jsme to za břídily.
Můžete na play-off vydělat?
Nejspíš neproděláme. Peníze za lístky padnou z větší části na prémie pro mužstvo za postup. Ale sponzoři uvidí, že to u nás funguje, a třeba nám zase příště něco dají.
Vzpomenete si ještě na svoje první play-off v roce 1992?
No jasně, bylo mi devatenáct. Základní část se mi povedla, pak už to bylo horší. V semifinále nás trenér Marek Sýkora místo tréninku vzal do zoo a pomohlo to. Odreagovali jsme se. Taky nám tenkrát hořel zimák. Když jsem viděl tu spoušť, všude popel, vypadalo to, že už se u nás nebude hrát. Ale během dvou dnů se to povedlo uklidit.
Ve finále jste prohráli s Trenčínem, ale měli jste trochu smůlu, že?
Oni asi byli lepší, jejich první pětka Švehla, Holaň – Jánoš, Petrovický, Pálffy dávala skoro všechny góly. Ale vy asi myslíte ten náš neuznaný gól v Trenčíně.
Správně!
No jo, vedli jsme v Trenčíně 2:1 a dali další gól. Jenže rozhodčí Lípa, mimochodem Plzeňák, nám ho neuznal, protože někdo z diváků hodil na led ještě jeden puk. Rozčilovali jsme se, že ležel úplně stranou, ale Lípa gól stejně neuznal. A Trenčín to pak otočil.
Měli jste někdy v play-off štěstí?
Určitě. Třeba s Floridou jsme postoupili až do finále, i když jsme měli jen průměrný mančaft s vynikajícím brankářem Vanbiesbrouckem.
Vzpomínáte rád na tu výpravu do finále?
Nijak zvlášť. I když pominu tu svou nevolnost cestou do Colorada. Účast ve finále je k ničemu. To je snad lepší vypadnout v prvním kole a mít volno. Dřete dva měsíce a nic za to není.
Colorado vás spláchlo 4:0 na zápasy, přesto jste tehdy měl k poháru nejblíž, ne?
Největší šance jsem měl asi hned v první sezoně v Pittsburghu, v roce 1993. Měli jsme parádní mužstvo, co předtím dvakrát za sebou vyhrálo. Ale možná proto v něm už nebyla taková touha.
V sedmém zápase čtvrtfinále vás senzačně vyřadil David Volek z New York Islanders. Vybavíte si tu chvíli?
No jéje. Úplně dokonale. Někdo zapomněl střídat, najednou na mě někdo řve, ať jdu na led. Tak jsem tam skočil a koukám, jak David dostává přihrávku od Malachova a dává nám z voleje rozhodující gól. Tak jsem se zase otočil a vrátil se ke střídačce.
To musel být pro Pittsburgh šok. Tým s Lemieuxem, Jágrem a Francisem v sestavě.
To si pište. Přitom jsme v poslední minutě dali dva góly a vyrovnali úplně ztracený zápas. Všichni si mysleli, že v prodloužení už to musíme v pohodě dotáhnout.
Část probíhající sezony strávil Martin Straka kvůli zranění na tribuně.
Ještě jednou takhle hala Igloo v Pittsburghu ztuhla. V roce 1996, když Penguins vyřadila v semifinále Florida s vámi v sestavě.
Říká se, že sedmý zápas vždycky někdo psychicky nezvládne. Tenkrát se sesypal brankář Tommy Barrasso. Fitzgerald mu dal gól z půlky hřiště. Tommy promáchnul a bylo po nich. Už se nesebrali. Jak říkám, kolikrát prostě stačí jedna chyba, a už se vezete.
Máte raději, když vypjaté zápasy rozhodují samostatné nájezdy?
Já bych hrál až do konce. Aby někdo vypadnul kvůli jedné nepovedené kličce... Hrát do rozhodnutí mi přijde spravedlivější. Ať jsou mužstva utahaný, o tom to je.
Však vy máte jeden maraton z NHL také za sebou, v sezoně 1999/2000. Zápas s Philadelphií tehdy rozhodlo až třetí nastavení.
A byl důležitý. Vedli jsme v sérii 2:0, hráli doma. Bylo to dlouhý. Chvíli se cítíte mizerně, chvíli zase úplně v pohodě. Tělo toho mělo plný zuby. Dávali jsme si banány, nějaké oplatky.
Ještě jedna vzpomínka – mistrovství světa v Praze 2005. Právě v nájezdech jste ve čtvrtfinále vypadli s Amerikou.
Na to nikdy v životě nezapomenu. To je nejhorší zážitek z play-off. Bylo mi hrozně. Mrazí mě, když si vzpomenu na to ticho v naplněné Sazka Areně.
Zato když Plzeň před rokem vyřadila v semifinále Slavia, stejně vás po pátém utkání vítalo plné náměstí jako hrdiny.
To byla nádhera, fantazie. Vypadneš a oni tě oslavujou. Už jenom naši fanoušci by si titul zasloužili.
Umíte si představit, co by se ve městě dělo, kdyby se vám to povedlo?
Určitě. Proto jsme tady. Pak se s tím pohárem někde ožeru (smích). Byl by to nádherný vrchol sezony. Bere se jen vítězství, semifinále není nic. To už jsem zažil.
