„Mentálně jsme ale v kabině pořád všichni na stejné úrovni, puberťáci jsme všichni,“ usmál se Lukáš Krenželok. „Já se jen musím starat o rodinu, jinak jsem pořád stejný.“
Když jste hrál první extraligový zápas, taky skončil v prodloužení. To jste si to chtěl zopakovat?
To si vůbec nepamatuju. Už to ze sebe nevytáhnu.
A Radka Philippa jste měl v týmu jako spoluhráče. Ten je teď trenérem.
Dřív po mě Karotka řval, teď je v klidu, máme lepší vztahy. (směje se)
1 000zápasů odehrál v extralize útočník Lukáš Krenželok |
Chystal jste se nějak na jubilejní tisící zápas?
Nesleduju to. Říkali mi, že mám tisíc zápasů, já to fakt nevěděl. Uteklo to. Nedávno jsem tu začínal, teď je to dvacet let...
Strávil jste je ve třech klubech. Vítkovice, Slavia, Liberec. Na co vzpomínáte nejraději?
S Vítkovicemi jsme byli dvakrát vicemistři. To člověk zjistí, jak je těžké vyhrát ligu. S Libercem se mi podařilo vyhrát, byla to paráda dojít až na vrchol. Ale za ty roky vidím, že vyhrát ligu je těžké. Dlouho se čeká. Mladí kluci si po jedné dobré sezoně můžou říct, že když to nevyšlo, určitě bude titul příští rok. Tak to ale není.
Tisící zápas vám vyšel právě proti Liberci. Bylo hecování?
Že to vyšlo na Liberec, to bylo dobré, takové zvláštní. Narážky byly, ale v normě. Třeba liberecký kustod mi říkal: ‚Oslavuj, ale prací.‘
Nelákalo vás angažmá v cizině?
Asi jsem na to neměl. Ale hraju extraligu, jsem za to rád. Nenapadlo mě, že budu hrát tak dlouho.