Krajíček má za sebou pestrou kariéru, kromě stříbra z MS je majitelem bronzových medailí ze šampionátů v letech 2011 a 2012. V NHL působil v týmech Floridy, Vancouveru, Tampy Bay a Philadelphie. Poslední tři roky byl kapitánem Ocelářů. Jenže za poslední rok a půl posbíral jen devatenáct startů, v nichž si připsal osm bodů za gól a sedm asistencí.
Krajíčkova číslaV NHL nasbíral v 328 zápasech 72 bodů za 11 branek a 61 asistencí. V 34 zápasech play off zaznamenal pět přihrávek. Florida jej draftovala v roce 2001 v prvním kole na 24. místě. Působil také šest sezon v KHL v Dinamu Minsk a v 266 duelech včetně play off nasbíral 68 bodů (8+60). V české extralize měl na kontě 203 utkání a 96 bodů (24+72). V reprezentaci nastoupil v 63 zápasech a vstřelil tři branky. |
„Doufal jsem, že se ještě vrátím, ale jsem realistou. Honza Peterek (sportovní ředitel klubu) přišel v lednu s výborným nápadem, že přerušíme smlouvu a necháme si zadní vrátka, kdyby se mi udělalo dobře. Říkal mi: ´Třeba se v play off budeš cítit zdravý a můžeš nám pomoci.´ Ale ani dnes ještě nejsem stoprocentně fit. Cítím se sice o hodně lépe a nemoc ustupuje, ale pořád mám drobné problémy,“ vysvětloval na klubovém webu.
Celou kariéru se Krajíčkovi vyhýbala zranění až do loňského ledna, kdy v Chomutově utrpěl otřes mozku a sezona mu předčasně skončila. Cestu Ocelářů za titulem sledoval jen v roli diváka. „Trvalo zhruba tři a půl měsíce, než bolest úplně odezněla. Už nevím, v jaké fázi loňského play off to bylo, ale zkoušel jsem jít na led. Cítil jsem se lépe a chtěl jsem zjistit, co se mnou trénink udělá,“ popisoval Krajíček.
„Následující dva dny se mi ale motala hlava. Když jsem klukům fandil při zápasech, vadil mi také hluk v hale i světlo ze zářivek. Ani řízení auta mi nedělalo dobře na oči. Je to takový blbý úraz. Fit jsem byl až na start letní přípravy,“ doplnil.
Lukáš Krajíček musel být po střetu s Petrem Koblasou odvezen do nemocnice.
Po otřesu mozku začal trénovat a podle svých slov se dostával do pohody. „O kterou mě připravil zánět jícnu druhého stupně. Od té chvíle jsem měl bolesti každý den od rána do večera a trvalo iks měsíců, než vůbec trochu polevily,“ vyprávěl. „Držel jsem i striktní dietu, během níž jsem zhubl osm až deset kilo. Nemohl jsem se proto už minulý rok připravit na sezonu, jak bych si představoval, a na výkonech se to podepsalo. Teď by to nebylo jiné.“
Problémy s trávením měl od loňské dovolené v Thajsku. „Jedl jsem pálivá jídla a trochu mě chytl žaludek. Myslel jsem si, že jde o střevní chřipku, a neřešil jsem to. Po návratu domů jsem si občas dopřával klasickou naši kuchyni. Nezapřu, že jsem Čech, mám rád bůček i koleno, a vytvořil se mi zánět. Na něj se navázal reflux jícnu, při kterém se šťávy vracejí ze žaludku zpátky do krku. Nic příjemného,“ ulevil si.
Za spouštěč nemoci považuje kombinaci pikantního jídla se stresem a stavy, které prožíval po otřesu mozku. „Kdybych mohl vrátit čas, přestal bych jíst pálivé věci. Tím jsem si určitě nepomohl, když jsem měl jícen chycený. Přijde mi, že jde o generační nemoc. Nejde se jí ani lehce zbavit. Je uvnitř těla, těžko se léčí, protože pořád něco jíte a pijete. Nejde o škrábanec, který zalepíte a zahojí se.“
