Když před dvěma lety měnil druholigový dres Havlíčkova Brodu za prvoligový Motoru České Budějovice, mluvil o tom, že by s Jihočechy rád zažil postup do extraligy.
„Jsem připravený udělat tam maximum pro úspěch,“ hlásil v květnu 2018 tehdy jednatřicetiletý odchovanec havlíčkobrodského hokeje Lukáš Endál.
První rok se vám ještě přání nesplnilo, ale teď už to vyšlo. Byť to všechno nakonec dopadlo trochu jinak. O postupu Motoru do extraligy se rozhodlo od stolu poté, co bylo play off kvůli koronaviru v zemi zrušeno. Navíc vy jste poslední zápasy dlouhodobé části ani nedohrál...
Máte pravdu, že poslední dny a týdny byly hektické. Nejprve jsem si v Přerově poranil stehenní sval. Dával jsem se pak dohromady a musím říct, že to šlo docela rychle. Už jsem se cítil fit a těšil jsem se na play off. Jenže to pro nás nakonec ani nezačalo.
Sledoval jste čtvrteční rozhodování vlády o zpřísnění bezpečnostních opatření, na jejichž základě se pak objevila už zmiňovaná informace o postupu?
Samozřejmě, že jsem to sledoval. Od chvíle, kdy se začaly rušit soutěže a dělala se všechna možná opatření, jsme s klukama pořád měli mobil v ruce a dívali se, co se děje. Upřímně musím říct, že jsme ani nepočítali s tím, že by se pokračovalo. Jak všichni víme, situace není dobrá, a přece jen je důležitější zdraví než zápasy.
Postup na ledě by měl nicméně docela jinou příchuť. Nekazí vám přece jen tenhle postup od stolu trochu radost?
Jasně, že jsme si to všichni představovali malinko jinak. Když jsem do Budějovic přicházel, tak jsem si strašně přál slavit jednou postup někde s lidmi na zaplněném náměstí. O to jsme byli ochuzeni. Ale nedá se nic dělat. Důležitější je, že jsme v extralize. Dokázali jsme to.
Vy jste vlastně nemohli moc slavit ani s týmem, protože od čtvrtka jsou v České republice zakázány akce s účastí nad třicet lidí...
Nějaké pivo bylo, ale jinak jsme samozřejmě omezení respektovali. Pořádné oslavy teď nebudou, ale my si na ně rádi počkáme. V tuhle chvíli je důležité, aby se stávající situace kolem koronaviru u nás, v celé Evropě i ve světě co nejrychleji zklidnila.
Pokud by zůstala úterní varianta bezpečnostních opatření, pak byste hráli play off bez diváků. Zkoušel jste volat svým bývalým spoluhráčům z Brodu, jaké to je?
Mluvil jsem jen s Davidem Michálkem, který hrál letos za Třebíč. Říkal, že to bylo hrozně divné. Jasně, v přípravě taky nechodí moc lidí, ale pořád tam aspoň někdo je. Nedovedl jsem si představit, že bychom měli hrát na stadionu, kde by bylo absolutní ticho.
V letošní zkrácené sezoně jste nakonec odehrál 40 zápasů, v nichž jste si připsal 37 kanadských bodů. To je slušná vizitka, souhlasíte?
Jsem spokojený. Když to šlape týmu, tak se to pak odráží i na bodech jednotlivců. Sestava se hodně točila, hrál jsem se spoustou spoluhráčů, ale asi největší část sezony jsem strávil vedle Martina Nováka a Davida Gilberta. Společně nám to sedlo, vyhovovali jsme si. Takže ještě jednou můžu říct, že jsem spokojený, taky jsem trochu přiložil ruku k postupovému dílu. (usmívá se)
Když už jste zmínil letošní široký kádr Motoru, tak vám tenhle tlak, kdy se musíte o místo v sestavě prát a bát, vyhovuje?
Je pravda, že v takovémhle měřítku jsem tohle ještě nikdy nezažil. Ale nakonec byl široký kádr naší největší zbraní. Samozřejmě, že nikdo není rád, když nehraje, ale nám to v týmu fungovalo. Měli jsme pět nebo šest nabitých pětek a navzájem jsme se podporovali.
Zůstanete i v extraligovém Motoru?
Smlouvu nemám, teprve se o ní budeme bavit. Nikdo nepočítal, že se bude řešit další angažmá v době, kdy jsme teprve měli začít play off.
Co budete dělat s nečekaným volnem? Cestovat se teď nikam nedá, všechno je zavřené či zrušené...
Moje dcera Alička je v první třídě, a jelikož jsou zavřené i školy, tak jsem říkal, že se budeme učit spolu. (směje se) Budu se teď věnovat hlavně rodině.
