Na koberec natažený na ledové ploše doprovodili Lukáše Dernera před zápasem i manželka se synem. Byly to dojemné chvíle, Bílí Tygři připravili své legendě důstojné rozloučení.
Když se klubový rekordman v počtu startů, který zažil s Libercem všechny úspěchy i pády, chopil mikrofonu, stručně poděkoval klubu, trenérům, spoluhráčům a „hlavně doktorům“. Pak se odmlčel a po dlouhotrvajícím bouřlivém potlesku dodal: „Velký dík patří také vám fanouškům... A teď mám okno.“ Tím ceremonii za dalších ohlušujících ovací vtipně ukončil.
Tak, a je konec. Co tady dělám? říkal si Derner při pohledu na mladíky v kabině |
Měl jste během léta čas ohlédnout se za svou dlouhou kariérou?
Na ohlížení absolutně nebyl čas. Nastoupil jsem jako asistent trenéra u deváté třídy. Měl jsem hromadu práce. Přijde mi, že jsem se ani nezastavil. Co jsem skončil jako aktivní hráč, pořád se něco připravovalo, ladilo a teď o víkendu vstupujeme do ligy. Dolaďujeme detaily, abychom dobře vykopli do sezony. Nemám absolutně čas přemýšlet nad něčím jiným. Myslím jen na svou novou roli, abych klukům předal zkušenosti, které jsem za ty roky nasbíral.
Co je náročnější: pozice hráče, nebo trenéra?
Jak se to vezme. Z pohledu hráče bylo náročné, že člověk musel být skvěle připravený na zápasy a podávat určité výkony. Teď jako trenér mnohem víc sedím u počítače, připravuju materiály, stříhám videa. Když jste hráč, uděláte si to svoje, dbáte na regeneraci, odpočinek, ale jako trenér jedete celý den, abyste byl připravený na zítřek. Je to jiné, ale baví mě to a jsem spokojený.
Máte teď méně času, než jako hráč?
Jak říká moje manželka: Od té doby, co nehraješ, nejsi vůbec doma. To myslím vystihuje úplně všechno.
Jak budete snášet, že extraligový hokej můžete sledovat už jen z hlediště?
Už na to budu koukat i z pozice trenéra. Budu sledovat, jak hráči reagují. Těším se na zápasy a doufám, že kluci budou mít dobrou sezonu.
Na jaře jste ukončil kariéru v situaci, kdy vám chyběly už jen dva zápasy do tisícovky v dresu Liberce. Je nějaká šance, že byste je třeba symbolicky ještě odehrál?
Lidi mi to hodně připomínají. Tak jim říkám, že číslo 998 si aspoň budou všichni pamatovat. Já jsem tuhle kapitolu definitivně uzavřel. Už nehrozí, že bych naskočil s tygrem na hrudi na led. Hodil jsem výzbroj na půdu, a tím je konec. Chci se věnovat své deváté třídě a starat se, aby mladí hráči rostli, toť vše.
Jste přísný trenér?
Já mám rád cukr a bič, půl na půl. Vyžaduju přístup, dělat věci naplno, ale zároveň se při tom i bavit. Chvíli trvalo, než to hráči pochopili. Často to brali lehkovážně a chtěli se spíš bavit, a ne pracovat. Doufám, že teď už je jim jasné, že přístup je u nás na prvním místě.
Je znát, že vás hráči jako klubovou legendu víc respektují?
Oni mě už moc dobře znají a vědí, že přes určité věci u mě nejede vlak. Myslím si ale, že hráči mají respektovat trenéra bez ohledu na to, kolik toho má odehráno.
Lukáš Derner na tréninku libereckých hokejistů.
Máte trenérské ambice časem třeba i na extraligu?
I klukům v deváté třídě říkám, že cíle jsou to, kvůli čemu ráno vstávají. A jako trenér to mám stejně. Nevím, jestli mám zrovna ambice na extraligu, ale dávám si postupné cíle a jednou bych se třeba chtěl ukázat i na liberecké lavičce.
Co říkáte tomu, že součástí libereckého týmu je nově i šestnáctiletý obránce Kachlíř, který je o čtvrt století mladší než vy?
Zapojování mladých kluků do přípravy s áčkem je skvělá věc. Můžou si všechno osahat a podívat se, jak pracují profíci. O Kachlířovi už se dlouho říká, že je obrovský talent, a on jen potvrdil svůj potenciál do budoucna. Nemůže pro něj být nic lepšího, než učit se od Šimků a podobných borců.
Jaký přehled si udržujete o A-týmu Liberce?
Pořád se každé ráno pohybuju v kabině. Zajdu na kávičku, to už je takový můj zlozvyk. Kluky samozřejmě sleduju, tým má super mix zkušeností a mládí, je v něm spousta odchovanců, kteří prošli akademií. Snad budou úspěšní.
