„Zranil jsem se hned na začátku sezony, což strašně bolelo, protože olympiáda byla jedním z mých největších snů a cílů. O to víc jsem šťastný, že jsem v nominaci,“ hlásil před cestou do Itálie osmadvacetiletý hráč, jenž je autorem nejslavnější branky v historii lotyšského hokeje. Na mistrovství světa v roce 2023 totiž skóroval v prodloužení proti USA a zajistil pobaltské zemi bronzové medaile.
Jak složité pro vás byly ty čtyři měsíce bez hokeje?
Upřímně, bylo to hodně těžké, protože takhle dlouhou pauzu jsem ještě v kariéře neměl. Hokej mi strašně chyběl, zažíval jsem v sobě psychický i fyzický boj. Musím ale říct, že obrovský podíl na mém návratu má kondiční trenér Jan Snopek. Bylo to vážně tvrdé, ale připravil mě výborně. A ten pocit, když jsem se mohl vrátit a znovu hrát hokej, byl prostě skvělý.
Můžete přiblížit, jak vlastně ke zranění došlo?
Stalo se to na tréninku, den před prvním zápasem sezony. V souboji jeden na jednoho jsme se špatně trefili se spoluhráčem. Byla to smůla. Okamžitě jsem cítil bolest v ruce a zhruba o dva týdny později jsem musel na operaci ke specialistovi.
V Plzni vás potkalo už druhé zranění, věříte, že jste si smůlu již vybral?
Rád bych, aby to tak bylo. První zranění nebylo tak dlouhé, ale tentokrát jsem musel sledovat tři čtvrtiny základní části soutěže jen z tribuny. Někdy můžete se zraněním dohrát sezonu a podstoupit operaci až po ní. Pak máte léto na rekonvalescenci, odpočinek a přípravu. Tentokrát to ale nešlo.
Kristians RubinsÚčastník pěti mistrovství světa a střelec bronzového gólu na šampionátu v Rize a Tampere 2023 má zkušenosti i z NHL, kde odehrál v sezoně 2021/22 tři zápasy za Toronto. Bývalý hráč Västeras ve druhé švédské lize či dánského Frederikshavnu v zámoří působil také v juniorské WHL a na farmách v AHL. Do Plzně přišel v létě 2024 ze švédského MoDo, později s klubem prodloužil kontrakt až do konce sezony 2026/27. |
Už jste se asi hodně těšil na led, je to tak?
Je to při takové nucené pauze hrozně těžké. Trénujete, koukáte na zápasy a zároveň pracujete se Snopínem (Janem Snopkem) mimo led. Upřímně si myslím, že je to psychicky těžší než samotné hraní. Chcete nastoupit, cítíte, že byste mohl, ale ještě nesmíte. A místo toho jen běháte schody a nekonečné distance od modré k modré. V tomhle smyslu jsem měl štěstí, že jsem nebyl sám a většinu se mnou absolvoval i spoluhráč Ondra Rohlík. Ve dvou to bylo o něco snazší. Jsem rád, že se i on už zapojil do hry.
Čekal jste, že i v takové situaci přijde pozvánka do lotyšské reprezentace a zahrajete si na olympiádě?
Myslím, že v některých ohledech ano. V poslední době jsem hrál dobrý hokej, mám za sebou povedené turnaje s reprezentací. Dvakrát jsem hrál kvalifikaci, ale na olympiádu se zatím nedostal. Před čtyřmi lety, když jsem byl v NHL, mě klub do Pekingu nepustil kvůli smlouvě.
Kam může Lotyšsko na olympiádě dojít?
Jsme tým, který dokáže překvapit. Ve skupině máme na úvod Ameriku, pak ještě Dánsko a Německo. Vypadlo nám sice pár zraněných hráčů, ale už na mistrovství světa jsme ukázali, že můžeme porazit každého. Naším cílem bude medaile.
V klubu vyznáváte ofenzivní styl, máte stejnou roli i v reprezentaci?
Ano, hraju stejný hokej v Plzni i v národním týmu a vždy se snažím podat co nejlepší výkon. Každý ví, jaké jsou moje silné stránky i slabiny, ale neexistuje jen jedna práce, kterou musíte dělat. Hlavní je vyhrát zápas a vůbec nezáleží na tom, kdo dá gól.
V další fázi turnaje můžete narazit i na český tým. Jak pikantní souboj by to pro vás byl?
Určitě by to byla zábava. (úsměv) Proti Čechům jsem ještě nehrál. Lotyšsko je moje domovská země a udělám všechno pro co nejlepší výsledek. Na ledě jdou sympatie stranou. Ale Česko mám taky rád a přeji mu úspěch.
Jste v kontaktu s dalšími Lotyši, kteří hrají extraligu?
Ano, všichni se známe, s Krastenbergsem, Jaksem, Mamčicsem, Zilem i dalšími. Jsme malá země, v extralize nás není tolik, myslím osm nebo devět. Během sezony jsme soupeři, přátelství platí hlavně mimo led a pak samozřejmě v reprezentaci.
V Plzni máte smlouvu ještě na příští sezonu, jak se vám tady žije?
Miluju Plzeň! Od chvíle, kdy jsem přišel, tak mám pocit, že by to mohl být můj druhý domov. Mám rád město, fanoušky, spoluhráče i celý klub. Cítím se tu opravdu velmi dobře. Navíc moji rodiče to mají dvě a půl hodiny letu a mohou za mnou kdykoliv přiletět.
Lotyšský obránce Kristians Rubins (94) slaví vítězný gól v utkání o bronz na mistrovství světa proti Američanům.
A vaše cíle?
Je jasné, že chcete vyhrát českou extraligu, chcete hrát v NHL. Jednou bych rád měl podobnou kariéru jako třeba Martin Straka. Vím, že je to velmi těžké, ale motivuje mě to a budu se snažit alespoň z části tento cíl naplnit.
Zůstává tedy vaším snem návrat do NHL?
Ten sen nikdy neumírá. Pokud někdy přijde šance vrátit se do NHL, určitě o ní budu přemýšlet. Teď jsem ale tady a chci uspět s Plzní.
Aktuálně bojujete o první čtyřku, co pro vás bude úspěchem?
Tak hlavně musím poděkovat klukům, protože já jsem k současnému umístění nepomohl. Samozřejmě se budeme snažit navázat na předchozí výkony a zajistit si co nejlepší postavení. Máme zatraceně dobrý tým a doufám, že dokážeme dojít co nejdál.
