Mládí se zkušeností si vyhovělo: olympijský vítěz a trojnásobný světový šampion asistoval Hanzlovi při vyrovnávacím gólu na 1:1. Litvínov nakonec ve 3. kole padl 1:2 po samostatných nájezdech.
Jaký byl váš návrat? Nehrál jste od letošního 2. ledna.
To je dlouhá doba, devět měsíců bez zápasu. Navíc jsem toho moc nenatrénoval, mám velké manko. Jak zápasové, tak kondiční. A podle toho jsem se i cítil. Ale jak utkání běželo, bylo to lepší a lepší. Pár zápasů to ještě vezme, než se dostanu do optimální pohody.
Operované rameno drží?
Stoprocentní úplně není. Nemůžu říct, že o něm vůbec nevím. Ale je dobré na to, abych hrál zápas.
Bod z Vítkovic berete?
Určitě. Mohli jsme urvat i druhý na penalty, ale to už je loterie. I tak je pozitivní něco ve Vítkovicích uhrát, odtamtud jsme bodů nikdy moc nevozili. Oni mají dobré mužstvo, navíc cesta v den zápasu není příjemná. Výsledek 1:1 byl zasloužený, i oni měli šance, oba gólmani chytali výborně.
Je složité se dostat do extraligového tempa, když jste nehrál ani žádný přípravný zápas?
Samozřejmě, bylo by lepší nějaký přátelák odehrát, bohužel já si v tom vybírat nemůžu. Musím teď potrénovat, v kondici vážně trochu zaostávám. Zápasů je hodně, dostanou mě do toho.
Gólová asistence je asi příjemný bonus ke comebacku, že?
Já na tyhle statistiky už moc nehraju, je mi to úplně jedno. Jsem rád, že Robin dal gól. A že máme po zásluze alespoň bod.
Jak se vám spolupracovalo s Hanzlem a Gerhátem?
Oba jsou výborní mladí hokejisté, mají velkou budoucnost. Ale jestli spolu zůstaneme dál, to je otázka pro trenéra Kýhose. Budu hrát kdekoli, kde mě bude potřeba. Teď onemocněl Majdan, chytil ho vir a bylo mu blbě. A já zaskočil.
Útočník Hanzl začal skvěle: 2 zápasy, 2 góly. Kam to podle vás může v kariéře dotáhnout?
Hodně daleko. Je silný na puku, těžko se od něj odstavuje. Navíc je na tom výborně i technicky, perfektně vidí hru. A není to žádný plašan, nezbavuje se puku. Už loni, když u nás byl na pár zápasů, jsem si všiml jeho velkého potenciálu. A to ještě hokejově bude růst.
Připomínají vám mladíci, že byste mohl být jejich táta?
Je to vážně úsměvný. Já doufám, že jim něco budu moct předat. Pamatuji si, jak jsem já přišel do áčka a taky se učil od starších. O to jde. Pomoct, aby byli co nejlepší. Pak z toho bude těžit celý tým.
Jak se cítíte v nové roli kapitána?
Pro mě z toho plynou povinnosti, ale herně se pro mě nic moc nemění. Moje hra zůstává stejná, efekt to na mě na ledě nemá. Ale cítím zodpovědnost vůči mužstvu, klubu a fanouškům, to určitě.
Co start naznačil o ambicích Litvínova? Jste tradičně podceňovaní.
Jsme pasovaní na outsidera letošního ročníku, což je fajn. Je lepší, když nás tipují na 14. místo a my můžeme všechny překvapit. Víme, co jsme, na co máme, co chceme hrát. Budeme se držet svého plánu. Máme mladé i zkušené, musíme makat, bojovat.
