„Dva tisíce? Překvapilo mě to. Nečekal jsem, že bych na to mohl dosáhnout,“ svěřil se železný muž Rykl, nejen díky své hřmotné postavě nepřehlédnutelná osobnost klubu.
Litvínov donutil Plzeň, aby se omlouvala. A řeší další posily |
S litvínovským hokejem je spjatý pupeční šňůrou, v obraně áčka tvrdil muziku od sedmnácti, v sezoně 1971/72 si odskočil pro titul na vojnu do Jihlavy, hrával a kamarádil se s legendárním útočníkem a trenérem Ivanem Hlinkou.
„Zažil jsem s ním úžasné věci v hokeji i mimo něj,“ vyprávěl pro Verva TV. „Po zlaté olympiádě v Naganu jsem pro Ivana jel na letiště, a když vylezli rozjásaní z letadla, bylo to nezapomenutelné.“
Když hráčskou kariéru uťal v kristových 33 letech, na střídačce zůstal coby funkcionář. A stojí na ní i teď, když je mu osmašedesát. Má za sebou nedostižných 36 sezon!
„Dřív byla větší pohoda, víc se komunikovalo. Když se vyhrálo, v autobuse se hodně zpívalo. Pár kluků hrálo karty, teď vládnou mobily,“ srovnává. „Nyní jsou kluci bruslivější, pohyblivější, tehdy byl hokej techničtější na víc přihrávek.“
Před utkáním nakráčel Čigi, to je jeho přezdívka, s vnuky na černožlutý koberec na ledě. Dres s číslovkou 2000 a další dary i aplaus ho dojaly. A pak šel zase do práce.
„Hromada lidí si myslí, že vedoucí nic nedělá. Ale já zařizuji plno věcí. Zápasy, soustředění, sportoviště, autobusy, hotely, stravování. Starat se o 31 lidí je velká zodpovědnost.“
Letos o to větší, že Vervě jde o „kejhák“. „I my hráli o sestup a vždycky jsme si řekli: Jednoho pod sebe musíme dostat. A pořád to tak mám.“
