„Když mi to bude dávat smysl s ohledem na rodinu, teď se mi narodila dcera, nebráním se ničemu,“ nadhodil osmadvacetiletý útočník Válek. Svému kamarádovi Jurčíkovi fandil: „Ondrovi jsem hned psal, že mu gratuluju. Sledoval jsem ho a taky proti němu hrál, on je stroj!“
Fanoušky oblíbený dříč Jurčík neměl s Vervou smlouvu od roku 2020. Působil o patro níž v Žilině a pak v Sokolově. Letos si opět vysloužil od chemiků pozvánku nahoru a nyní ji využil; 14 zápasů, šest bodů (1+5). Jednatřicetiletý odchovanec dostal kontrakt do konce sezony 2023/24 a na klubovém webu nadšeně vyprávěl:
Žádný kotel, ale... Litvínovské hokejisty drtí těsné porážky |
„Smlouvu s Litvínovem už jsem nečekal. Byl jsem připravený vypomoci, když bude hodně zraněných. Ale netušil jsem, že by to mohlo dopadnout až takhle. Jsem moc rád, že můžu hrát opět za Litvínov. Doma je doma.“
Podobnou cestou se může vydat Válek, jeho záskok ale byl zatím dvouzápasový. Co bude dál, netuší. „Já jsem takový pěšáček, jde to mimo mě. Jen se mě zeptají, jestli chci jít hrát. Což samozřejmě rád přijmu, je to Litvínov a extraliga a hokej mě baví. Neodmítnu nikdy, i když kolikrát není nálada, protože litoměřické a litvínovské zápasy na sebe často navazují a přejíždění je náročné,“ vykreslil Válek.
V mateřském klubu vypomáhal v minulé sezoně, ale tolik prostoru nedostal, zato teď naskakoval i na přesilovky. „Jsem za to rád,“ děkuje trenérskému štábu v čele s hlavním koučem Karlem Mlejnkem. „Loni jsem ve tři ráno přijel s Litoměřicemi ze zápasu, Litvínov si mě ten den vzal do Karlových Varů a dostal jsem tři střídání, to jsem nebyl moc nadšený. Trenér mi teď i říkal, že se toho nemusím bát, že dostanu prostor, jaký si zasloužím. Jasně, když budu hrát špatně, posadí mě.“
Když v Litvínově působil jako kmenový hráč před šesti sedmi lety, necítil se komfortně. Brousil čtvrtý útok ve Vervě, ale i v Mostě, kam ho posílali. „Když jsem z Litvínova odcházel, byl jsem hokejem znechucený. V extralize jsem měl tři čtyři minuty na zápas a ani v Mostě to nebylo tak, že bychom přišli z extraligy a hráli první druhou lajnu. Zase jsem byl ve čtvrté, prostor jsme si museli vypracovat, což nějakou dobu trvá. A já chtěl hrát přesilovky, klíčové situace na ledě.“
Až později v Litoměřicích, kam se chodil rozehrávat a vypomáhat, se z něj stal důležitý útočník. „Ze začátku mi tehdejší trenér pan Bruk říkal, že jsem z Litvínova vždycky přišel v dezolátním stavu a trvalo deset zápasů, než jsem se dostal zpátky,“ pousmál se Válek. Teď válí, za Litoměřice letos nasázel už 15 gólů a 19 jich připravil. „Máme dobře namixovaný tým, půl na půl, mazáci vedou mladé a já jsem někde mezi. Jsem rád, že se nám daří, i když prvoligová tabulka je našlehaná jako ta extraligová.“
I v ní už se Válkovo příjmení zase objevuje, v Českých Budějovicích dokonce dal gól. „Nevadí mi hrát bruslivý a fyzický hokej, i když na něj nemám úplně parametry. Ale cítím se v pohodě a Litvínov beru jako takové povýšení v práci. A šanci ukázat, co umím, aby si mě vybral nějaký extraligový klub.“
Třeba to bude znovu Litvínov. Dobří holubi se přece vracejí.
