Zdi na starém zimáku v Litvínově zdobí archivní fotografie, ze kterých se směje Vladimír Kýhos. Na dalších je zvěčněn další Kýhos - jeho otec Vladimír, taktéž bývalý výborný hokejista, který nyní na severu Čech trénuje hokejový potěr. A i jeho syn se po konci úspěšné hráčské kariéry „potatil“.
Osmapadesátiletý Kýhos totiž povede Kometu do semifinálových bitev s Litvínovem jako hlavní trenér.
Právě Brňané mají utnout sny hokejové bašty o historicky prvním titulu. „Bude to zvláštní pocit, Litvínovu fandím,“ přemítá kouč Komety. Zároveň ale nezapomněl na tamní vyhazov z roku 2011, který dodnes bere jako velkou křivdu. „Postup je proto hodně velká motivace,“
Proti Litvínovu jste stál jako trenér několikrát, bude to nyní jiné?
Na zápasy v sezoně si člověk nějak zvykne a neprožívá to. Play-off je ale něco jiného, těším se na to.
Komu bude fandit rodina?
No, mně samozřejmě, ne? To je jasné. I když u táty to je rozpolcené.
Bavíte se s ním o hokeji?
Furt, v Litvínově chodí na každý zápas. A taky mi pořád něco vyčítá. Má na to svůj náhled, je mu 82 let, celý život hrál hokej. Samozřejmě už má věk, ale pořád všechno vnímá.
Jak si pamatujete Litvínov vy z vašich hráčských a trenérských časů?
Asi podobně jako jinde. Když přijde play-off, žije tím většina lidí. Je to podobné jako třeba ve Zlíně. Lidé se znají mezi sebou, hlavně příznivci hokeje všechno probírají.
Jaký je rozdíl mezi životem tam a v Brně?
Já se teda narodil v Chomutově, ale asi ve třech letech se táta s mamkou přestěhovali do Litvínova. Je to malé město. Dělal jsem si legraci, že je to horské středisko v Čechách. Když si tam odmyslíme tu fabriku... Je tam i drsnější podnebí. A také lidé jsou jiní oproti Brnu. Jeden můj kamarád mi před lety řekl, že už jsem poloviční Brňák.
Čím si vysvětlujete, že je Litvínov taková líheň hokejových talentů?
Vždycky to tak bylo, nic jiného než hokej tam nebylo. Žádný jiný sport, trošku fotbal, hrála se nějaká divize nebo třetí liga. Ale jinak to byl široko daleko jediný klub. Teď je bohužel víc sportů a i rozvedených manželství. Maminky na hokej nemají peníze. Takže doby, kdy na základnu chodilo sto děti, jsou dávno pryč.
Co vy? Koketoval jste s jinými sporty?
Hrál jsem všechno. Ale rozhodl jsem se pro hokej. Asi do čtrnácti let jsem hrál beka, protože můj táta ho hrál, tak mě tam dali taky.
Ale lidé vás znají jako útočníka.
Změnilo se to v dorostu, kdy měl trenér Jirka Zíma málo útočníků. Zavěsil do branky plechovky a já je trefil nejvíckrát. Vyhrál jsem soutěž, takže se ze mě stal útočník.
Jak často se objevíte doma?
Jezdím tam málo. Nemám na to čas, v reprezentačních pauzách trénujeme. Takže tam jedu v létě na měsíc, rodina je tam o měsíc déle.
Zpět k play-off. Budete mezi litvínovskými zápasy spát doma?
Budu, musíme šetřit klubové peníze...
Myslíte si, že může letos získat Litvínov historicky první titul?
Určitě, ale my chceme titul s Kometou. Nespekulovali jsme už předtím, jestli budeme mít Zlín, nebo nebudeme. Teď je na řadě Litvínov. Takhle to vyšlo.
Nemrzí vás, že můžete být ten, kdo může Litvínovu mistrovský sen zhatit?
Z Litvínova mě vyhodili, tak trénuju v Brně, ale nejsem nějaký zapšklý. Určitě jsem jim fandil a budu jim fandit, když budou pokračovat. Ale teď chceme pokračovat my. Litvínov hraje hokej, je to víc technické mužstvo. Nepřináší to tolik konfliktních situací, neustálý kontakt mezi hráči, padání a tak.
O Vervě se traduje, že i přes dobré začátky sezony pohoří. Čím to, že je nepostihl útlum letos?
Myslím, že to všechno začalo nástupem trenérů Hořavy a Rulíka už loni. Už tehdy bylo vidět zlepšení. A když teď vezmete útoky, mají velkou sílu. Jsou to zkušení hokejisti, podařila se jim dát do kupy i obrana. Loni tam ještě měli problém. Vzadu mají navíc Francouze, to dělá podle mě 50 procent výkonu mužstva. Je nejlepší brankář extraligy.
Také se říká, že je kumšt naučit bránit ofenzivní litvínovské hokejisty. Co vy na to?
Já si to nemyslím. Je to stejné, jako se mluvilo o plesových sezonách (s příchodem plesové sezony obvykle klesala forma Litvínova). To jsem zažil i já. Když byly plesy, chodili jsme na zápasy v kvádrech a od té doby se to traduje. Směrem dopředu hrají hráči „litvínovsky“, hlavně se ale zlepšila hra útočníků směrem dozadu.
Trénoval jste někoho ze současných hráčů Vervy?
Myslím, že ne... Vlastně Michala Trávníčka! To byl takový tichý kluk. Oni většinou tihle kluci, co hrajou tvrdý hokej, bývají v nitru féroví a fajnoví, přitom na ledě to dokáže prodat a strhnout.
A jak jste se změnil od posledního působení v Litvínově vy? Dá se říct, že v Brně zažíváte životní trenérské období?
Jo, je to výborné. Člověk jak stárne, trochu se uklidní. Moje trenérské začátky byly hodně emotivní. Měl jsem s tím dost velké problémy. Byl jsem jako Martin Pešout (současný Kýhosův asistent), byl jsem takový uskákaný, ale člověk potom ztrácí koncentraci. A to škodí. Jinak trénování jako takové je pořád stejné. Na tréninku akorát měníte trendy. Musíte zapojovat nové věci a nedělat to jako před deseti lety.
