„Začal jsem bruslit a dělám všechno pro návrat,“ svěřil se obránce v Kristových letech, který po přechodu z Pardubic do Vervy zaznamenal ve 14 zápasech skvělých 12 bodů za tři góly a devět asistencí.
Byl to životní úsek kariéry?
Možná bodově, hokejově si úplně nemyslím. Co si budeme povídat, měl jsem štěstí, že co jsem dal na bránu, to tam padlo nebo spoluhráči nahrávku proměnili. Ne že bych hrál tak úplně zázračně, možná jsem hrával i líp. Poslední roky je moje výkonnost konstantní.
Co vaše koleno?
Cítím ho, ale zlepšuje se. Ještě to není úplně na hraní, ale děláme s kondičním trenérem i s ostatními všechno pro to, abych se mohl co nejdřív normálně zapojit. Hrozila operace, jenže to by byl stoprocentně konec sezony, nebo jsme mohli vybrat klid. Tou cestou jsme šli. Bez speciální ortézy, která mi koleno drží, bych vůbec nemohl hrát. Noha i koleno jsou slabé.
Co se vám vůbec v lednovém zápase s Plzní přihodilo?
Nevinný zákrok. Vůbec nechápu, jak se mi mohlo něco stát. Faul od Mertla to rozhodně nebyl. Trefil mě sice kolenem, ale jen lehce, žádný brutální zákrok. Jemná, pohodová srážka. Stokrát jsem dostal horší ránu a nic se mi nestalo. Nevím, co povolilo. Asi jsem do toho šel blbě ve špatný čas na špatném místě.
„Vary pozlobí, Kladno je silnější spíš bez Jágra“Baráž očima fanouška Litvínova Strach má velké oči, říkají si v hokejovém Litvínově, kde baráž zažili už před dvěma lety. A extraligu v ní zachránili. „Rozhodl jsem se, že směrem k baráži nebudu používat slovo strach, protože to nepřináší nic dobrého. Ale vnitřní pnutí tam je, baráž je pro mě daleko emotivnější než celé play off. Nespí se mi dobře, mám z toho zvláštní pocit. V baráži můžete ztratit všechno,“ uvědomuje si šéf litvínovských fanoušků Jan Ptáček. „Už baráž po titulové sezoně mě stála daleko víc sil než samotný titul. Chápu, že mluvit u fanoušků o silách zní hrozně zvláštně, ale jsou to psychické síly. Je to fakt emoční.“ Ač v průběhu sezony fanoušci dali tichým protestem najevo svůj nesouhlas s výkony a výsledky Vervy, teď za týmem pevně stojí. „Přišla fáze sezony, kdy jsme toho měli úplně plné zuby a museli jsme se nějak ozvat, ať se to někomu líbilo, či ne. Ale za týmem budeme stát vždycky. V dobrých dobách a ve zlých ještě daleko víc.“ Kdo bude největším soupeřem Vervy? „Černým koněm budou Vary. Zapracovaly koncepčně i fanouškovsky, extraligové kluby budou zlobit.“ Naopak outsiderem má být Kladno. A nepomůže mu prý ani faktor Jágr. „Za mě je Kladno bez Jágra na ledě silnější. A co se týká fanoušků, ti v Litvínově přijdou spíš na Chezu než na Jágra,“ myslí si Ptáček. |
Kdy naskočíte?
V průběhu baráže určitě. Přede mnou ještě nějaká práce je. Zatím se na konkrétní zápas neupínám.
Hokejový um asi neztratíte, ne?
Dá se ztratit. Asi to nebude úplně super. Když mě trenéři pošlou na led, zkusím udělat, co se dá. Pomoct klukům. Nevím, jestli mě budou poslouchat ruce a nohy.
Při nástupu do nového angažmá vás poslouchaly. Jak jste se cítil?
Musím říct, že start se mi v Litvínově povedl, i když dojem kazí, že jsme jako tým nevyhrávali. Zranění bylo škoda, sám jsem se cítil super. A pak se tým oslabil i o další. Než jsem se zranil já, odpadlo pár jiných kluků. Už jsme hráli v kombinované sestavě. Ani poslední zápasy se mnou nebyly úplně super. Snažili jsme se bojovat, výsledky nepřicházely, ani hra nic moc. Zranění byl jeden z faktorů, proč jsme skončili poslední. Marodů bylo hrozně moc, kádr tady není tak široký. Kluci, co nás posílili, dělali, co mohli. Ale asi to nestačilo, abychom vyhrávali zápasy.
Chybí i další ofenzivní bek Kubát. Cítíte tlak, abyste naskočil?
Žádný tlak není. Trenéři vidí, že jsem tu každý den, snažím se na tom dělat, co to jde. Neoddaluju to.
Do baráže nepůjdete zatížený tolika prohrami, bude to plus?
Sám jsem se nad tím zamýšlel a myslím, že by to tak mohlo být. Ale doufám, že až naskočím, tak do týmu, který už bude v pohodě a ani on nebude zatížený sérií proher. Doufám, že do baráže půjdeme s čistou hlavou všichni.
Ještě jste ji nikdy nehrál a to je vám už 33 let.
A ani jsem s ní nikdy zkušenosti nechtěl mít. Bohužel se mi to teď na stará kolena splní. Já v životě nehrál ani play out. Co mám zprávy od kluků z litvínovského týmu i od kamarádů, kteří baráž okusili dřív, tak jsou to velké nervy. Snad je budeme mít silné. Nebude to těžké jen psychicky, ale i fyzicky. Hrají se tři zápasy týdně, bude to měsíc nonstop.
V hokejovém Litvínově je domáčtější prostředí, prožívá se to tam víc než jinde?
Parta je tady super, to nemůžu říct ani půl slova. Je možné, že místní kluky to žere víc. Litvínov je specifický, že je tu strašně moc odchovanců. Ale není to tak, že když sem přijde někdo cizí, že si jen přijde vydělat peníze. Dneska se s oblibou říká žoldák. Ale nikomu to není jedno. Nikdo nechce být podepsaný pod neúspěšnou sezonou, ať favorit brzkým vypadnutím z play off, nebo jiný tým v baráži. Nikdo sem nepřijde, že si vydělá a jde pryč. Na místní to možná působí tak, že chtějí ještě víc klub zachránit. Ale podle mě každý by na ledě měl nechat všechno. A doufám, že tomu tak bude. Je jedno, jestli je místní nebo přijel z Košic nebo Ostravy.
Váš spoluhráč Tomáš Frolo po svém příchodu pozoroval, že litvínovský tým má hlavy dole. Vidíte to taky?
Trošku to sedne na všechny, o nějaký stupeň se nálada zhorší. Asi by nebylo normální, když se dlouhodobě nedaří, abychom v šatně chodili a bylo slyšet jen chichichi chachacha. Štve to každého. Někdo to dává najevo víc, někdo míň, někdo se uzavře úplně, veselé kopy se snaží náladu zvedat. Ale celkově je nálada dole, to souhlasím.
Chtěl byste v baráži střežit hrající legendu Jaromíra Jágra, když za Kladno naskočí?
Pokud vyhrajeme ten zápas my, klidně ho budu bránit.
Další naganský olympijský vítěz Jiří Šlégr vás trénuje. Býval bek, jak vstřebáváte jeho postřehy?
Když jsem hrál, on hlavní trenér ještě nebyl, já ho stihl na střídačce jen dva zápasy. Ale už předtím se kolem týmu pohyboval a občas mi poradil. Člověk se snaží si z toho něco vzít, kariéru měl neskutečnou.
Říkal vám: Pal jako Guma?
To jako on asi nezvládám. (smích) Ale ať střílím, to mi říkal.
