Přehrával jste si v posteli stále dokola momenty ze zápasů?
To je hokejové myšlení. Stále se vám vše vrací. Každý z nás si odehrál zápasy ještě znovu doma v hlavě. Stále jsem přemýšlel, kde se stala chyba. Nedá se to jen tak vypustit z hlavy a v klidu usnout v jedenáct.
A kde se stala chyba?
Ve dvou zápasech jsme dostali deset gólů. To je strašně moc. Nebráníme tak důsledně jako v předchozích zápasech v play-off. Ale chyba je i v nás útočnících. Musíme víc pomáhat obráncům. Vpředu jsme se snažili jezdit a střílet, ale nedávali jsme góly. A naopak jsme je hrozně laciné a po našich chybách dostávali. To nás sráží do kolen.
Jste po dvou porážkách psychicky hodně dole?
Ten stav nás netěší. Ale je to "jen" nula dva, k titulu je třeba vyhrát čtyřikrát. Nejsme skleslí. Naopak. Když Sparta vyhrála dvakrát u nás, pokusíme se o totéž na jejím ledě. Není to nic, co by se nedalo zvládnout. Ale musíme hrát lépe v defenzivě.
Jak budete jako kapitán svůj tým v těžké chvíli burcovat v kabině?
Hrajeme finále, v něm není potřeba nějak zvlášť burcovat. Každý si uvědomuje, že jsme se dostali mezi dva nejlepší týmy extraligy a že si někteří z nás už takové zápasy nemusí zahrát. Tak k tomu musíme přistoupit. Není nutné to zdůrazňovat. Do finále jsme se dostali díky své hře, kterou jsme porazili dva silné soupeře. Neskládáme zbraně. Je třeba dál bojovat a věřit si.
Po dvou domácích porážkách se však vašemu týmu asi už tolik nevěří. Cítíte nedůvěru veřejnosti?
Už před sedmým zápasem se Znojmem jsme cítili, že nás někteří lidé pohřbívají a přestávají nám věřit. Psalo se o čtvrtfinálovém syndromu Pardubic. Semkli jsme se a vyhráli. Na lidi nemyslím. Kdo nám věří, bude nám věřit dál. A kdo o nás pochybuje, bude pochybovat stále.
