Byl kapitánem reprezentační osmnáctky a dvacítky na mistrovstvích světa, v zámořské juniorce vystřídal hned pět klubů a coby lídr juniorské reprezentace dostal za úkol unést tlak nedávného domácího světového šampionátu v Ostravě.
„Ty tři roky mně toho daly hodně. Zocelilo mě to neskutečně. Vyspěl jsem, zmohutněl jsem a mám před sebou skok do chlapského hokeje. Teď to bude jen na mně,“ řekl v pondělí.
Zase je v Brně, i když ne v centru města uprostřed oslav, ale stranou na ztichlém atletickém stadionu na začátku letní přípravy. Kometa ji zahájila bez zahraničních posil a bez některých veteránů, zato však s více mladíky. Syn klubového šéfa je jedním z nich.
„Neumím si představit, že bych v Česku hrál za někoho jiného než za Kometu. I v Kanadě jsem sledoval každý její zápas. Láska k tomuhle klubu tam vždycky byla a vždycky i bude,“ vypráví horlivě.
Na konci května mu bude dvacet let. Ještě jednou se ho bude týkat draft do NHL, může dostat pozvánku na kemp kteréhokoli z týmů. Vyloučen není ani návrat na poslední sezonu na výjimku z hlediska věku do juniorské soutěže.
Přestupy v extralizejak se mění jednotlivé týmy |
Ale taky to může být rok, kdy si Zábranský začne budovat svoji pozici v Kometě. „Jedním z mých největších dětských snů bylo zahrát si s Filipem Králem v jedné obraně a něco v Brně vyhrát,“ vzpomene svého nerozlučného mládežnického parťáka.
Plán na nejbližší roky to zřejmě není; Král podepsal smlouvu s Torontem a doufá nejméně v šanci na jeho farmě. Ostatně ani Zábranský není tak striktní v otázce své nejbližší klubové příslušnosti. „Chci se co nejlépe připravit na sezonu a určitě v ní hrát za chlapy,“ našlapuje opatrně. V hlavě má hlavně trénink a maturitu – ta ho čeká taky letos. Dopoledne trénuje, odpoledne se učí. Víc v tuto chvíli vymýšlet nepotřebuje.
Jinam než do Brna? Neexistuje
Hlas srdce nesměruje Zábranského do Komety během jeho juniorských let poprvé. „Za tři roky v Kanadě a v Americe jsem si vícekrát říkal, že bych se vrátil. Vždycky jsem to vydržel. Jsem ale Brňák, odchovanec. Pro mě je nepředstavitelné jít v Česku jinam než sem,“ uvažuje nahlas.
Dávno je povznesený nad to, že ho leckdo může srovnávat s jeho otcem, bývalým obráncem. Řeči o případné protekci s ním nic nedělají. Kdyby někdo rodinnému tandemu Zábranských zkusil navrhnout, aby si mezi sebou nastavili pravidla pro vztah uvnitř týmu, aby k debatám o protekci nezavdávali ani záminku, nejspíš by narazil na nesouhlasně pozvednuté obočí.
„Tohle je doufám za námi,“ míní junior. „Pořád si to člověk někde přečte, ale kdo nás zná, ten ví, že jsem to měl doma naopak vždycky těžší. Taťka po mně víc šlapal, dával mi v dobrém slova smyslu zabrat. V tomto není problém. V mančaftu se tohle dávno neřeší,“ říká.
Libor Zábranský (vlevo) a Karel Klikorka z České republiky po skončení zápasu s Německem.
S tím, že by v brněnském dresu byl pod bedlivým dozorem, počítat musí. Ale povídejte o tlaku teenagerovi, který se tři roky snažil obstát zároveň ve svých týmech i před zámořskými skauty a jako zlatý hřeb své juniorské kariéry mu na bedrech přistála zodpovědnost za výkon na domácím mistrovství světa.
„Tam byl obrovský tlak. Dodnes si ho pamatuji, když jsme seděli před prvním zápasem proti Rusku. Ten se povedl, létali jsme v euforii, pak přišla facka od Němců a my jsme byli dole. Koukali jsme na sebe na pokojích a vnímali jsme, co bude, že nás čeká Amerika. Psychika hrála velkou roli. S Amerikou jsme to zvládli, ukázali jsme to,“ ohlíží se.
Vytoužená medaile z toho nebyla, ve čtvrtfinále před český tým spadla švédská závora. Alespoň si však Zábranský z turnaje odnesl čtyři góly a pozitivní individuální dojem.
Zabal si, vyměnili jsme tě
Zpětné sledování, kde se tahle jeho forma na vrcholnou akci juniorské kategorie vzala, přinese zajímavé zjištění: Zábranský v posledních dvou sezonách často měnil svá působiště. Za minulé dva roky hrál za pět týmů. Co by jinému hravě srazilo hřebínek, jemu nevadilo.
Kelowna, Fargo, Saskatoon, Moose Jaw a Kamloops, to je výčet jeho štací. Až na jednu všechny z WHL.
„Ono to vypadá všelijak, že jsem střídal týmy. Ona celkově Kanada není sranda. Můžu říct, že právě ten poslední rok, kdy jsem vystřídal tři kluby, byl pro mě nejlepší. Poprvé jsem přestupoval proto, že můj tým hledal defenzivnějšího beka, což jsem já nikdy nebyl. Domluvili jsme se, že je zájem odjinud, kde naopak hledali beka do první obrany na vysoký ice time. Šel jsem tam a před mistrovstvím to byl neskutečný impulz. Za jeden zápas jsem odehrál 35 minut, byl jsem fyzicky výborně připravený. Na mistrovství jsem od trenérů dostal velkou roli, všimly si mě lepší týmy z WHL a já jsem zamířil do Kamloops. Přejížděli jsme jednoho soupeře za druhým, byla to paráda, byli jsme kandidátem na přední příčky. Bohužel jsme to na konci nenaplnili,“ rekapituluje Zábranský.
Zpoza oceánu si přivezl cenné zkušenosti. Jak ustát výměnu, patří mezi ně. „První rok byl rozkoukávací včetně facky, oznamující, že hokej je tam úplně jiný. Tam naše evropská vyčůranost nemá místo, člověk musí být tvrdý. Pak Kelowna sháněla útočníka na další rok a bylo od nich fér mi říct, že bych tam nepokračoval. Poslali mě do Farga a tam jsem uhrál nejlepšího obránce sezony. Někdo má cestu jako Filda Král, že je tři roky na jednom místě, někdo to má zase takhle. Nelituju ani jedné věci. Paradoxem nakonec bylo, že po mistrovství světa, které se mi letos povedlo, se ozvala Kelowna, abych se k nim vrátil,“ přidává k dobru Zábranský.
Tuhle etapu za sebou zavřel. Další ještě název nemá.
Bude to Kometa?
