Ač jednička Beranů už týden trénuje ve výstroji, na návrat do extraligového kolotoče si musí ještě počkat a dnešní odvetu v Kladně bude sledovat v nedobrovolné roli diváka, v níž se souží od konce září.
„Záznam srážky jsem viděl mockrát, cítil jsem křivdu,“ říká Kašík, jemuž slavná „68“ v pádu poškodila vazy v pravém koleni.
Jágr po zápase tvrdil, že to bylo nezaviněné. Vy s tím evidentně nesouhlasíte, že?
Když to vezmu úplně od začátku, tak se natlačuje před branku, hodí si tam loket a vypne Freibergse, tomu cvakne brada a podkopne mu nohy. Ale jde o to, jakým způsobem do mě narazil. Puk vyletěl do vzduchu, a jak jsem se po něm natahoval, tak jsem se celý otevřel. A když jsem se na to díval, tak narovnal nohy jak ve fotbale a šel fotbalovým skluzem přímo na mě. Přišlo mi, že to bylo cílené.
I teď si to myslíte?
Když jsem se pak na to díval s odstupem a s čistou hlavou, tak jsem si řekl, přece jen má roky a nechtěl zranit sám sebe, takže narovnal nohy. V prvním momentu jsem to bral tak, že to byl cílený skluz na mě. Jde o setiny, jinak to vypadá na ledě a jinak ze záznamu. Těžko soudit. Už jsem to hodil za hlavu. Stalo se, zranění k hokeji patří. Teď jde jen o to, kdy se vrátím a jak mu to můžu vrátit.
Jak vypadá vaše soukromá vendeta?
Tak, že je porazíme ve všech vzájemných zápasech a Kladno skončí v tabulce pod námi. To je nejvíce, co můžu udělat. Zpočátku jsem byl napučený, ale to je pochopitelné, když člověk nemůže hrát a strašně moc by chtěl.
Omluvil se vám Jágr, ozval se?
Neuvědomuju si, že by se mi omluvil.
Mrzí vás to?
Ani by mě to nenapadlo. Každý se mě na to ptá. Nevím, jestli se mi omlouval, když jsem se tam válel a řval bolestí. Je to možné. Ale jinak si žádnou omluvu nevybavuju. Jenom vím, že si pak v rozhovoru stěžoval, že také přece on spadl. Vyznělo to, že bychom se mu měli pomalu omluvit my. Ale tomu se už jenom směju a beru to s nadsázkou. Každý je jiný. Když nad tím přemýšlím, má toho hodně, tak co by se otravoval s nějakou omluvou. (úsměv)
Kladno - ZlínSledujte od 18.00 hodin online. |
Ve výstroji trénujete od minulého týdne. Jak složité je dostávat se zpátky?
Teď už to tak těžké není. Nejhorší to bylo, když jsem byl na týdenní rehabilitaci v Innsbrucku, kterou mi domluvil můj skvělý psychokouč, bývalý rallyový jezdec Leo Pavlík, za což mu moc děkuji. Ve čtvrtek měl narozeniny, takže tímto mu přeji všechno nejlepší. V létě se mnou hodně pracoval. Jsme v kontaktu i teď, i když mám více tréninků na ledě a moc času na sebe nemáme. To mě sice mrzí, ale potřebuji se dát do pořádku jinak.
Co obnáší týdenní pobyt ve vyhlášeném centru Sporttherapie?
Nejprve mi doktor Fink zkontroloval koleno, co s ním můžu dělat. Trénoval jsem pětkrát denně, cvičil jsem ve vodě. Když jsem vyzkoušel první minidřep, tak se mi celá noha roztřepala. Fyzioterapeuti, maséři a trenéři se mi věnovali celý týden. Neustále mě kontrolovali, abych dělal cviky správně. To mě hodně posunulo dopředu, takže po týdnu jsem mohl jít na led nějakým způsobem trénovat.
Bez pobytu v Innsbrucku byste se na led tak rychle nevrátil?
Nedokážu si to představit. Ještě jezdím do Olomouce k panu doktorovi Holibkovi, který mě také pomáhá dávat dohromady. Zjistil jsem, že v Česku není rehabilitační centrum, kde by se tomu věnovali čtyřiadvacet hodin denně a sedm dnů v týdnu. Jsem rád, že jsem mohl získat v Innsbrucku takovou zkušenost.
Jak se cítíte na ledě?
V pohybu koleno občas zabolí. Dost ho namáhám a pak je unavené. Po zranění je toho na něho hodně, takže zvažuji, že trochu zvolním.
Musí vás okolí brzdit?
Mám kolem sebe spoustu lidí. Janču, která mi každý den drénuje otok z kolena. Kondiční trenérku Verču, se kterou pracujeme také každý den. S Ríšou (trenér brankářů Hrazdira) si přidáváme po každém tréninku bruslení, chytání. Pomáhají mi všichni, taťka, mamka, ségry, mohl bych jmenovat všechny. Vážím si toho. Na návratu makám denně třífázově, ale teď mi někteří naznačovali, že to až přeháním, že by si koleno potřebovalo trochu odpočinout.
Tohle je vaše zatím nejtěžší zranění v kariéře, viďte?
Asi ano. Minulý rok mě trápilo tříslo, bylo to všelijaké. Neumím se zraněními moc pracovat. Nejraději bych byl na ledě hned.
Zůstat trpělivý je pro vás nejsložitější?
Když mě jeden nejmenovaný starší pán sundal, tak jsem se tady u kabin válel, ale říkal jsem, ať mi to něčím stáhnou, že půjdu zpátky. Kroutili hlavou, říkali, že to mám urvané. Možná proto mě mají trochu za blázna. Musím se naučit uvolnit, nebýt pořád ve stopadesátiprocentním nasazení, zůstat ve větším klidu. Ulevit kolenu je pro mě momentálně nejtěžší. Ale na tohle moc nejsem. Snažím se být zpátky co nejdříve. Už mě někdy unavují otázky, kdy budu ready. Zatím to nevím. A kdybych to věděl, tak bych sám odpověděl. Zeptejte se mého kolena. (smích)
Budete spokojený, když začnete hrát do konce roku, kdy vyprší hostování Marka Čiliaka?
Mám úplně jiný termín. Možná proto tak blázním. Nejraději bych už chytal, ale při některých zákrocích cítím, že to ještě není ono.
Překvapilo vás, že klub za vás sehnal náhradu zrovna v Čiliakovi, který vychytal Kometě dva tituly?
Bylo mi jedno, kdo bude chytat. Hlavně jsem říkal: Pojďme vyhrávat a sbírat body. Měl jsem strach, jak to bude vypadat. Že se vrátím a my budeme poslední. Jsem rád, že nám Čilo přišel pomoct, ale ještě raději jsem, že už nejsme poslední.
Když jste loni s Brnem vyhrál ve Zlíně, tak jste to pak od zlínských fanoušků schytal i za pozápasový rozhovor. Chápal jste Čiliaka, když po středečním vítězství nad Brnem nechtěl mluvit s novináři?
Vyměkl. (úsměv) Člověk někdy říká hlouposti, ale tohle k tomu patří. Zachoval se až moc inteligentně a to je pak pro lidi nuda. Musí být i legrace, musí to vřít, pocity jít ven. Lidi pak můžou u piva řešit, co ten Kašík zase plácl. Mohl něco říct. Myslím, že lidi v Brně ho tak milují, že by to brali s nadhledem. Měl si to vyžrat jako já v Kometě. Vzpomínali jsme, že když jsem měl v Brně perfektní zákrok a hlasatel zahlásil moje jméno, tak bylo ticho.
Jak spolu vycházíte?
Výborně. (smích) Přišel jsem na čtvrteční trénink a měl jsem zasukované betony. Bylo jasné, že je to z hlavy Čila. Má štěstí, že hrajeme v pátek v Kladně, nechám ho na pokoji. Ale v úterý mu zasukuju celou výstroj. Jinak nemám v extralize problém s žádným gólmanem. Teda až na jednoho. Jsou experti, kteří nejsou oblíbení nikde.
Ještě k Leo Pavlíkovi. Odkdy spolupracujete s vítězem Barumky z roku 1986?
Dali jsme se dohromady letos v létě. Je to skvělý člověk a má spoustu skvělých věcí. Spousta lidí a sportovců by tyhle věci ani nedokázala vnímat. Jak se k tomu postavit, jak být připravený na zápas, co vnímat, co ne... A jak jsem se k němu dostal? Je to člověk, který si lidi a profesionály najde sám.
Jak ladí rally a hokej?
Je jedno, jaký sport člověk dělá. Když je profesionál, tak je to o tom, jak se připravuje ke svému výkonu fyzicky i psychicky. Jak vnímá okolí. Že se jím nenechá rozhodit. Mít klapky na očích jako kůň a jít si za svým. Tohle platí pro hokejové brankáře i pro piloty rally.
Jste fanoušek automobilových soutěží?
Motorismus mám rád. Miluju rally, rychlá auta, rychlou jízdu. Když je chvíli čas, tak se o rally bavíme. Moc mě to baví.
