Ve střetnutí mužstev, která se pohybují na hranici postupové desítky, byste krásou oplývající akce spočítali na prstech jedné ruky. „Nechci být zlý na nás ani na Spartu, ale každý musel vidět, že oba kluby nejsou v komfortní situaci,“ klopil hlavu po porážce Libor Kašík.
Zásadní zlom utkání přišel po sedmi minutách hry, kdy Kašík inkasoval dvakrát během 25 vteřin - nejprve ho z pravé strany prostřelil aktivní Kevin Klíma a poté ze šťastné dorážky zkušený Lukáš Pech.
Jak těžké bylo se z této dvojité rány otřepat?
Někdy se to stane. Ale já už toho v sezoně zažil tolik, že jsem se z toho nesesypal. Jeli jsme dál, kluci hráli perfektně a já se jim snažil pomáhat. Naše ztráta se držela na dvou gólech, pak na jednom, pořád se hrálo o body.
Sedm minut před koncem ale padl gól na 3:1 pro Spartu, jehož regulérnost potvrdilo video.
Na kostce to nakonec ani neukázali, nevím proč. Z mé situace mi přišlo, že hokejka byla vysoko, ale to se už nedá změnit. Ten gól ale rozhodl zápas.
Po zápase jste vztekle praštil hokejkou, byla frustrace tak velká?
Těžko hodnotit. Výkon obou týmů nebyl ideální, možná tentokrát vyhrál ten šťastnější celek.
Cítil jste při comebacku ve zlínském dresu nervozitu?
Beru to spíš jako návrat domů. Cítím se tady mezi kluky perfektně, dá se říct, že jsem v rodinném kruhu. O to víc mě mrzí, že jsme nevyhráli. Ale je to můj první zápas, tak snad postupně začneme bodovat.
Souhrn 34. kola |
Těšil jste se na návrat do Zlína?
Takové otázky dostávám pořád dokola, ale strašně těžko se to hodnotí. Spíš si pamatuju ten moment, kdy jsem přišel do kabiny a cítil jsem se uvolněně. Byl jsem zase mezi svými kluky, doma. Vždyť to tady znám už od svých čtyř let.
Z týmu jste odcházel loni na jaře, za tu dobu se v klubu snad ani nic změnit nestihlo, že?
Ani ne, akorát je tam nová kostka, také rolba... Takže se vlastně změnilo docela dost... (směje se) Jen odlehčuju. Teď jde hlavně o to, abychom začali bodovat. To je momentálně nejdůležitější. Udělat v lize co největší peklo a posunout se co nejdál.
