Po zápase s ním cloumaly emoce. Na ledě extraligového lídra a před více než deseti tisíci diváky lapil hned několik velkých sparťanských šancí. Celkem na Libora Kašíka mířilo 35 střel, z nichž za jeho záda prošly jen dvě, včetně Rouskova gólu v prodloužení. I tak je to návrat z více než dvouměsíční marodky jako hrom, navíc s razítkem „Nejlepší hráč týmu“.
„Chtěl bych poděkovat strašně moc lidem. Taťkovi, mamce, ségrám, masérce, kondiční trenérce, psychokoučovi a brankářskému trenérovi. Ti všichni mi pomohli k tomu, že jsem se dal dohromady za tak neuvěřitelně krátkou dobu,“ narážel Kašík na to, že se původně mluvilo až o tříměsíční pauze.
Co bude s Čiliakem?V reakci na Kašíkovo zranění přišel v září na hostování z Komety Marek Čiliak. Zlínu měl pomoct do konce kalendářního roku, při Kašíkově návratu už byl ale na střídačce mladý Daniel Huf. Skončí Čiliakovo angažmá ve Zlíně předčasně? „Mára odchytal výborně páteční zápas s Litvínovem, má ale drobné zranění, které ho k utkání proti Spartě nepustilo. Libor byl nachystaný už víc než týden, vyplynulo to ze situace. Nemáme žádný konkrétní plán, co bude dál, ani nemám žádné zprávy, že by to mělo být nějak jinak. Minimálně do repre pauzy se to měnit nebude,“ uvedl po utkání zlínský trenér Robert Svoboda. |
Místo Vánoc jsem se ale vrátil už nyní, je tedy vše v pořádku?
Popravdě, uvidím až po zápase. Měl jsem nějaký prášek na bolest a nic jsem necítil, to se ale teprve ukáže. Teď se ovšem cítím skvěle.
Zranění jste si přivodil už na konci září. Co jste během dlouhého pauzírování dělal?
Bylo to strašně těžké, protože nejsem zvyklý pracovat se zraněním. Nic nedělat bylo úplně to nejhorší, co mě mohlo potkat. Ale poslechl jsem a časem jsem mohl začít zase trénovat. Psychokouč Leo Pavlík byl skvělý, pomohl mi s rehabilitací v Innsbrucku, celý týden se mi tam věnovali. Pak jsem se mohl zase vrátit na led. Jak jsem řekl, nebyl jsem na něco takového zvyklý, protože jsem vždycky býval v dobré kondici. Návrat jsem si o to víc užíval, navíc přišlo strašně moc lidí, to je bomba. Jsem rád alespoň za ten bod proti tak rozjetému týmu, jako je Sparta.
Prý jste měl nařízené tři týdny totálního klidu, je to tak?
No právě, taky jsem trošku nakynul. Žral jsem mekáčíky a KFC, takže jsem si pak musel dát dietku. Ne, že bych byl nějak tlustý, ale sám jsem se necítil dobře. Myslím si ale, že jsem se zase vrátil do kondice a teď jsem se cítil skvěle.
Jak těžké bylo shazování váhy?
Jsem svědomitý, snad s tím nebudu mít problém. Vynechal jsem cukry, to asi bylo nejhorší, když si jinak běžně dávám kávičku a nějaký dortíček. Ale jinak úplně v klidu.
Sledoval jste během absence zápasy Zlína?
Ani jsem to moc sledovat nemohl. Párkrát jsem přišel na stadion, většinou se prohrávalo. Takže jsem chodil do posilovny, zesiloval jsem nohu. Tím se chci zároveň omluvit všem lidem, které jsem v té době potkával, protože jsem občas býval podrážděný a možná i trochu agresivní. Na otázku, kdy budu ready, jsem nedokázal sám odpovědět. Nevěděl jsem, kdy mě koleno pustí.
Jak moc jste byl natěšený na první zápas po návratu?
Měl jsem k němu obrovský respekt, nevěděl jsem, jak to bude vypadat. Chtěl jsem co nejvíc pomoct klukům a to se snad i povedlo.
35 střel na ledě lídra, to je pěkně ostrá premiéra.
Jsou ale střely, a střely. Dneska to ani nebylo nějak moc, jen pár tutovek, jinak mi kluci strašně pomohli. Odvedli skvělou práci, moc jim za to děkuju. Jen škoda, že jsme se nakonec neradovali i v prodloužení.
Nemírní ztrátu bodu přece jen to, že to bylo na ledě lídra tabulky?
Neřekl bych, že jsme prohráli, bod proti takovému týmu je skvělý. Sparta je kvalitní jak to útoku, tak do obrany. Navíc mají výborné oba dva gólmany, Sedlo (Jakub Sedláček) i Machy (Matěj Machovský) chytají skvěle. V prodloužení to ale bylo spíš o štěstí, druhý gól nakonec dala Sparta. Ne nadarmo je na prvním místě.
