„Vnímám, jak můžu klukům pomoct já. Abychom zůstali v zápase co nejdéle na dostřel. To je moje práce. Je lehčí, když dáme góly, ale tím se nezabývám,“ říká Kašík před dnešním startem druhé půlky základní části. Po té první jsou Berani poslední.
ONLINE: Zlín vs. Litvínovpodrobná reportáž od 17:30 |
Takový průběh sezony jste si nepředstavoval ani v nejhorším snu, že?
Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Soustředím se na krok, který je přede mnou, na každý zápas zvláště. Musím bojovat pořád stejně. Případně přidávat.
Sedm let zpátky jste získali ve Zlíně extraligový titul, teď vám hrozí sestup. Nenapadne vás občas, jak se to mohlo stát?
Tohle není otázka na mě. No, co se stalo? Nehrají tady Čajánek, Leška, Balaštík, Hamrlík, Veselý, všechno top hráči extraligy. Pryč jsou Holík, Zámorský a tak bych mohl jmenovat další, kteří tady nejsou. Nastala obměna generací, obměna týmu. Taková je realita. Jak říká babička – a vidím to v extralize – každý chvilku tahá pilku. Musíme být trpěliví a pracovat, tým, celá organizace, abychom zase jednou tahali pilku my.
Před sezonou jste řekl, že sestup by byl ostudou. Berete tuhle hrozbu osobně?
Taková je realita. Nikdo nechce spadnout, a když se sestoupí, je to špatné. Ale nebudu prohlašovat, že je to tragédie nebo katastrofa. Podporuji méně šťastné rodiny, kde mají třeba nemocné děti, a tohle je tragédie. My se bavíme o hokeji. Pořád věřím, že když budeme bojovat a makat, tak to špatně neskončí. Katastrofa bude, když to vzdáme a budeme na to kašlat.
Odhodlání na týmu vidíte?
Doufám, že to vidí každý, fanoušci. Že cítí, že jdeme naplno. Odhodlání je veliké.
Z mužstva, které začalo sezonu, nezůstal kámen na kameni. Přibyli cizinci. Jak vnímáte jeho proměnu?
Párkrát jsem se nad tím zamyslel. Snad uvidíme na konci sezony, že to byly pozitivní změny. Zatím to vypadá dobře. Zapadli do party.
 |
Máte z hokeje v téhle depresivní době vůbec radost?
Když se podívám, jak jsme na tom v tabulce, tak mě to trápí. Ale pak si stoupnu do branky a chytám. Daří se mi, mám radost. Hokej je těžký, ale miluji ho a radost z něj pořád mám. Tu mu snad nikdo nevezme. Když bych ji neměl, bylo by to na prd.
Co vás dokáže odreagovat, čím si čistíte hlavu? Prý rád chodíte střílet.
Pravda, teď jsem dlouho nebyl střílet, takže bych mohl zajít. Letos jsem se cítil špatně jenom párkrát, když jsem dostal jeden gól navíc, zbytečně. Ale dokážu si zápas a góly rychle zhodnotit, co jsem mohl udělat jinak, co ne. Pořád jsem pozitivně naladěný. Pokud bych se dostal do skepse, klukům nijak nepomůžu. Chodím na procházky se psem, baví mě skládat Lego Technic nebo u televize Netflix. A především mám skvělou přítelkyni, které stačí málo, aby mě objala, když mám horší náladu. Za to jsem vděčný. A abych zůstal hokejově v pohodě, mi pomáhá hlavně trénink. Musím pracovat, a když hodně pracujete, děláte maximum pro regeneraci, pro sílu, tak nemůžete mít špatnou náladu, protože víte, že děláte všechno naplno a tím se to může zlomit.
Na začátku sezony jste to ale trochu s nasazením přehnal, když jste na půl měsíce s menším zraněním vypadl ze hry, ne?
Máte pravdu. Sešlo se toho hodně. Stalo se mi to na tréninku po těžkém zápase. Neměl jsem bláznit a vzít si volno, prostor byl. Musím dělat věci naplno, ale zároveň dobře regenerovat. Mít tělo v klidu, věnovat se mu.
Přitom patříte mezi nejzaměstnanější brankáře v extralize. Statisticky na vás jde v průměru nejvíce střel (0,62 za minutu). Neříkáte si občas, že by to chtělo jednodušší zápas?
Už to ani nevnímám. Ba naopak bývám kolikrát překvapený, že na mě jde více střel v jedné třetině než ve druhé, a přitom to cítím obráceně. V utkání je spousta situací, které vypadají jako lehký zákrok, ale o to více mám práce. Třeba sjíždí hráč, nastavuje hokejku na teč, musím chytat celým tělem, protože do lapačky to jde těžko. Kluci teď brání lépe, snižuje se počet zakončení ze slotů, takže ubývá těžkých zákroků.
Na přímou záchranu ztrácíte 19 bodů. Je boj o udržení už jen mezi vámi a Kladnem, za kterým jste o osm bodů?
To je jen mezi námi ve Zlíně. Nemůžeme se dívat na ostatní týmy, jak hrají. Musíme sledovat sebe, svoje výkony, svoji práci. Když budeme hrát pracovitě jako s Třincem, Olomoucí, se Spartou, tak budeme úspěšní.
Jenže na tyhle povedené zápasy nedokážete navázat. Dva dny po vítězství na Spartě najednou prohrajete doma jasně s Pardubicemi. Proč?
Přece jen jsme poslední a každé vítězství vás potěší. Třeba Pardubice mají kvalitní tým, skvělou ofenzivu. Uděláte pár chyb a stojí vás to zápas. Vypadá to chvilku dobře, ale soupeři hrají na rozdíl od nás v pohodě, protože jsou navrchu. Je těžké je dostat pod tlak.
V pátek hostíte Litvínov, se kterým vaše letošní trápení v úvodním domácím kole začalo. Teď už je pro vás každý zápas malé play out, že?
To už dlouho. Víme, že ztrácíme. Bojujeme o každý bod s každým. Nevnímám, s kým hrajeme příští zápas. Maximálně se dívám na přesilovky, kdo v nich střílí, jak je můžou zahrát. Typologicky hráče znám. Přece jen ligu chytám nějakou dobu. Projedu si před zápasem, jak kdo může zakončovat, co od nich můžu očekávat.
Zase je omezená kapacita diváků v hledišti a vy byste potřebovali co největší podporu, že?
Nechci říct blbost. (dlouho přemýšlí) Doufám, že mě za to někdo nebude hejtovat. Ale přijde mi, že si vláda vymýšlí a cucá věci z prstu. Vím, že s covidem jsme v těžké situaci, ale nemá to žádný řád. Něco řeknou, slíbí. Třeba s očkovanými. V týmy jsme stoprocentně naočkovaní. Bylo nám řečeno, že když se naočkuješ, můžeš všechno. Teď už se pomalu nemůžeme scházet ani s rodinou. Bylo řečeno, že už nebude žádný nouzový stav, a už zase je. Důvěra není. Pak už lidi některým věcem ani nevěří. Stojí nejen hokej, ale i firmy. Je to jedno s druhým.
Utekl jste trochu z otázky. Co ti fanoušci?
Chybí nám nejen jejich podpora při zápasech. Je to také o penězích, které pak schází v rozpočtu klubu. I když jich může přijít jen tisíc, patří jim dík, že dokážou vytvořit skvělou atmosféru.
