Co jste říkal přijetí od tisíců fanoušků v liberecké aréně?
Lidi na to čekali spoustu let. V minulosti tady byly super týmy, kterým se ale nikdy nepodařilo probít se do finále, natož vyhrát titul. Po třech sezonách zmaru teď můžeme slavit. Mám radost, že si to fanoušci užívají s námi. Na mobil mi chodily zprávy od lidí, že doufají, že se toho titulu v Liberci ještě někdy dožijí. Tak to mají tady!
Kdy jste začal věřit, že titul bude opravdu váš?
Po druhém zápase v Praze, který jsme vyhráli a vyrovnali jsme sérii na 2:2. Den předtím jsme to nezvládli, vyříkali jsme si nějaké věci a pak jsme to potvrdili na ledě. Tam jsem cítil, že máme obrovskou vnitřní sílu a že to dokážeme. I v prodloužení posledního finále jsme měli spoustu sil a byla jen otázka času, kdy dáme gól.
Byli jste hodně nervózní, když se zápas za stavu 1:1 neustále protahoval a dospěl až do druhého prodloužení?
Ani ne. Celou sezonu jsme hráli trpělivě, takže jsme věřili a čekali. Jak říkám: bylo vidět, že máme mnohem víc sil než soupeř.
Jste jeden z mála libereckých odchovanců v mistrovském tygřím týmu. O to je teď triumf sladší?
Abych řekl pravdu, splnil se mi dětský sen. To se ani nedá popsat slovy. Dojde mi to asi až časem. Odmala jsem snil, že tady vyhraju titul a ten den je teď tady!
Pohár jste před fanoušky pozvedl společně s dalším libereckým odchovancem Michalem Bulířem. Bylo to symbolické?
Přesně tak. Dohodli jsme se už v autobuse, že jsme jediní odchovanci v týmu a jako první v historii se můžeme radovat z titulu. Tak jsme tím společným zvednutím trofeje chtěli udělat menší gesto, že nás klub vychoval.
Po oslavách může přijít mistrovská kocovina. Co udělat proto, aby Liberec nepostihla tak jako letos Litvínov?
V takový den je to těžká otázka. Teď žijeme jen oslavami. Každý to bude chtít určitě zopakovat. Zase si musíme dávat postupné cíle.
Ale tým se určitě promění. Věříte, že u něj zůstane trenér Pešán?
No to doufám! Věřím, že si bude chtít dát další cíl někdy to zase zopakovat - pokud možno co nejdřív. Ale teď myslím jen na to si titul pořádně užít, abych měl na co vzpomínat.
