Žádný "x faktor", který by Liberci věčně bránil udělat krok k vysněnému cíli, však zřejmě neexistuje.
V předchozích sezonách mu v rozhodujících chvílích chyběly osobnosti, psychická odolnost i zraněné opory. Jenže letos Bílí Tygři pro úspěch udělali maximum.
Před sezonou přivedli kouče Dušana Gregora a impulzivní Slovák hned začal dávat týmu novou tvář. Hokejové umění? Jistě, pánové. Ale také hodně agresivity a nasazení.
Žádný tým neměl tak vyrovnané čtyři pětky. Názorně to předvedl ve čtvrtfinále proti Spartě, kterou smetl potupně 4:0 na zápasy. A Slavii trápil až do poslední vteřiny sedmého souboje.
"Letos jsme v play-off hráli nejlíp v historii. Sám bych rád věděl, proč to nestačilo," kroutí hlavou liberecký manažer Ctibor Jech.
Co tedy Liberci chybělo? Odpověď je možná docela jednoduchá a banální. Kousek štěstí.
Ve čtvrtfinále Liberečtí výrazně Spartu nepřehrávali, přesto rozhodující okamžiky strhli na svou stranu. Proti Slavii bylo všechno jinak. První dva zápasy v Praze skončily remízou, rozhodovaly penalty a prodloužení. Úvodní prohry teď Liberecké mrzí nejvíc.
Bílí Tygři dvakrát po sobě vyhráli základní část extraligy, letos skončili "až" třetí. A možná na to paradoxně doplatili. Kdyby měli v rozhodujícím duelu se Slavií výhodu domácího prostředí, podle logiky věci by slavili postup. Oba týmy totiž doma vítězily a venku prohrávaly.
"Neúspěch se Slavií ze sebe jen tak nesetřeseme. Nálada je hodně skleslá," přiznává manažer Jech. "Ale dokázali jsme zbláznit lidi v Liberci do hokeje a to je vlastně bezvadný výsledek sezony."
