V zámoří hrál Šmíd dlouhá léta za Edmonton a poté za Calgary. V NHL nastoupil od roku 2006 celkem k 583 zápasům, ve kterých nasbíral 72 bodů. Celou minulou sezonu však kvůli zranění krčního svalstva vynechal.
Jak jste na tom se zdravím nyní?
Měl jsem dvě operace krku a po té druhé jsem se snažil vrátil asi dřív, než jsem měl, a proto jsme se s trenéry rozhodli, že si rok odpočinu. Celý rok jsem nehrál hokejový zápas. Teď jsem ale dostal od doktorů zelenou, že jsem v pořádku, abych hrál, a tak to zkusím.
Co se vám honilo hlavou, když jste nemohl na led?
Bylo to hrozné, měl jsem hodně depresí, ale tým mi umožnil, abych pracoval jako scout a staral se o rozvoj hráčů, takže jsem cestoval a neseděl doma na zadku. Taky jsem pomáhal trenérům - když se někdo zranil, chodil jsem s ním na led, a tak jsem byl zaměstnaný. To mi pomohlo ten rok překlenout.
Kdy jste se vrátil do Česka?
Teprve v sobotu. Ještě se trošku rozkoukávám, časový posun je náročný. Doufám, že jsem nezapomněl bruslit.
Liberec pro vás byl jedinou možností?
Řekl jsem svému agentovi, že bych se chtěl dohodnout s Libercem, což se stalo, takže jsme ani jinde nehledali.
Jak jste sledoval Liberec v minulých sezonách?
Velice pozorně. S trenérem Filipem Pešánem i s hráči se známe. Jezdím sem každé léto. Tygři jsou jeden z nejlepších týmů v Čechách, možná ten nejlepší. Klub má neskutečné zázemí a lidi tady milují hokej. Za poslední tři roky tu Filip hodně změnil: tým hraje atraktivní útočný hokej a kádr je tu taky výborný.
Což ovšem znamená, že Liberec bude pod velkým tlakem, aby po zisku titulu a extraligového stříbra znovu uspěl...
Já jsem na to zvyklý. Nikde není větší tlak než v NHL. Ale každý to určitě vnímáme. Na druhou stranu pár hráčů odešlo a snad se je podaří nahradit z našich zdrojů a z kluků, kteří přišli. Doufám, že budeme zase hrát o přední příčky.
Tým je tu omlazený. Hlásíte se k pozici lídra?
Dlouho jsem nehrál, ale doufám, že se do toho rychle dostanu a že jsem hokej hrát nezapomněl. Ano, tu pozici přijímám. Chci být jedním z lídrů a týmu pomoct.
Jak dlouho ve vás rozhodnutí o návratu do Liberce zrálo?
Posledních pár měsíců. Po Vánocích jsem se už cítil docela dobře, a tak jsem si zaplatil trenéra a třikrát čtyřikrát týdně jsem chodil na led. Říkal jsem si, že až dostanu zelenou od doktorů, tak to s hokejem zase zkusím. A ta situace teď nastala.
Na jak dlouho váš návrat vypadá?
Zatím jsem podepsaný na dva roky, ale když zdraví vydrží, chtěl bych hrát, dokud to půjde. Hokej miluju a myslím, že mu ještě můžu hodně dát.
Co na vaše rozhodnutí říkala vaše manželka, která je Kanaďanka?
Samozřejmě to není jednoduché, protože nemluví česky, ale zná to tady, jezdíme sem každé léto. Radši by zůstala v Kanadě, ale vzala si hokejistu a takhle se holt život někdy vyvine. Ale podporuje mě, takže nakonec souhlasila. A pro mě je důležité mít tady s sebou rodinu. Chci, aby děti viděly, že táta taky hrál hokej a něco dokázal. Jsou ještě malé, ale dostávají rozum a poslední roky mě vidět na ledě bohužel moc nemohly.
Myslíte, že byste se v budoucnu ještě mohl vrátit do NHL?
Úplně dveře nezavírám, ale týmy se omlazují a s mým zdravím bych radši nechtěl moc riskovat. Myslím, že česká extraliga je hodně kvalitní a taky Liberci něco dlužím, protože mě hokejově vychoval a já bych mu to chtěl vrátit.
