V posledních deseti letech patřil k největším oporám hokejového Liberce. V roce 2016 s ním získal mistrovský titul a byl i u dalších úspěchů. Teď to vypadá, že se liberecká kapitola Michala Birnera uzavírá.
„Asi to byl můj poslední zápas v Liberci. Zatím to tak vypadá,“ připustil osmatřicetiletý kapitán Bílých Tygrů po čtvrtfinálové prohře 0:4 na zápasy se Spartou.
Sparta zlomila Liberec a je v semifinále, Pardubice se postupu přiblížily |
„Ještě nechci nic říkat na sto procent. Ale jestli to byl můj poslední zápas v kariéře, jsem s tím v pohodě. Ať už to bude pokračovat jakkoli, můžu odejít s čistým svědomím, že jsem tady tomu dal všechno, co ve mně bylo.“
Co ve čtvrtém zápase rozhodlo o výhře Sparty 5:2 a vyřazení Liberce?
Rozhodně to byly zkušenosti a také kvalita, kterou má Sparta neskutečnou. Za stavu 2:2 jsme měli ohromné příležitosti, které jsme neproměnili a oni minutu na to vstřelili rozhodující gól. Předváděli skvělou hru a mají fantasticky poskládaný tým. Moc jim tímto gratuluji k tomu, že sérii zvládli odehrát bez prohraného zápasu. Myslím, že my jsme si alespoň jedno utkání zasloužili vyhrát, aby to bylo příjemné pro naše fanoušky, ale takový je hokej a bohužel je konec.
Jak coby kapitán hodnotíte výkony týmu v play off?
Série s Olomoucí ukázala, že máme sílu a charakter. Vydali jsme se tam fyzicky i emočně. Stálo nás to spoustu sil po všech stránkách. To ale rozhodně neovlivnilo naše výkony proti Spartě. Myslím, že celkově musíme sezonu hodnotit kladně. Spousta mladíků udělala velký pokrok a zapracovali se noví hráči. Liberecký tým momentálně prochází přestavbou a můj osobní názor je takový, že jde správným směrem. V tuhle chvíli ale ještě není tam, kde by všichni chtěli, aby byl. Cílem je každý rok atakovat medailové pozice a věřím, že příští rok to zase bude lepší.
Jaká byla sezona pro vás osobně?
Celou přípravu jsem se cítil fantasticky, bohužel v prvním zápase sezony mi praskl meniskus. Nějakých deset zápasů jsem s tím hrál, pak už to nešlo a šel jsem na operaci. Bohužel byli zranění i jiní hráči a já šel pomoct týmu dřív, než bylo zdrávo. Až do ledna jsem se extrémně trápil v bolestech. Až posledních pár měsíců jsem to byl zase já. Trenér Filip Pešán mi pomohl najít v sobě tu starou jiskru. Jsem hráč, který absolutně miluje play off, byla to pro mě ohromná motivace, cítil jsem se skvěle a teď mě mrzí, že už nehrajeme.
Jak vidíte svou budoucnost?
Jsem nachystaný na všechno. Sedneme si ještě s majitelem klubu a s trenérem a doladíme to dál. Takhle jsem to ale měl nastavené od začátku sezony. Rodina, děti a manželka mi posledních deset let strašně moc obětovaly a teď přichází ten čas, kdy jim to musím vracet. Ale uvidíme, ještě nechci nic říkat na sto procent. Ale jestli to byl můj poslední zápas v kariéře, jsem s tím v pohodě. Byli tady všichni, co měli být: moji rodiče, brácha, celá rodina. Skončil bych proti Michalu Řepíkovi, jednomu z mých nejlepších kamarádů, takže by to určitě mělo nějakou symboliku.
Brankář Kovář: Rychlý postup přes Liberec? Nebyla tam ani jedna lehká třetina |
Byl jste naměkko, když vás fanoušci na závěr vytleskávali?
Byl jsem naměkko i v kabině po zápase. Když na člověka padnou emoce a uvědomí si, čeho tady byl za poslední dekádu součástí... Beru to tak, že když jsem sem v roce 2015 přišel, něco jsem slíbil, a to jsem splnil, i když jsem si odsud na pár sezon odskočil. Tenkrát bych nevěřil tomu, že z toho bude nakonec sedm sezon a tolik medailí a úspěchů. Na to jsem pyšný. Ať už to bude pokračovat jakkoli, můžu odejít s čistým svědomím, že jsem tady tomu dal všechno, co ve mně bylo.
Jste pyšný i na to, že jste pomáhal nahoru mladým talentovaným hráčům?
Byla radost na ně koukat. Nejen na Kubu Rychlovského, ale i na Adama Najmana nebo Oscara Flynna. Ti kluci udělali obrovský progres. Mají vše před sebou a já se jim snažím ukázat cestu. Přeju jim, ať mají skvělou kariéru a ať se hokejem baví. Ať milují tenhle klub, a když odejdou, tak ať se chtějí zase vrátit zpět.
Pokud nebudete pokračovat v Liberci, budete hrát za Litoměřice, odkud pocházíte?
Samozřejmě se to nabízí. Mám tam zázemí a celou rodinu, ale musím si všechno nechat pořádně projít hlavou. První liga není vůbec jednoduchá soutěž. Bude to muset dávat smysl mně i mojí rodině.
