Hokejový Liberec už není tím válcem jako v minulé sezoně, kterou dotáhl k mistrovskému titulu. Přesto se především díky poctivé defenzivě znovu drží ve špičce extraligy. „Nemáme v týmu loňské individuality, ale máme spoustu dobrých hráčů, kteří hrají pro týmový úspěch. Ten nás zajímá víc než individuální statistiky,“ říká Filip Pešán, kouč aktuálně třetího týmu tabulky.
Letošní zápasy hrajete v pozici obhájce titulu. Je to rozdíl?
Je pravda, že všechny týmy jsou na nás dobře připravené. Řada mužstev navíc začala hrát jiný hokej než v minulých letech a extraliga je ještě vyrovnanější. Letos nejsme tak odskočení vpředu, abychom válcovali soupeře jako vloni, ale na naší práci to nic nemění.
S čím bylo nejtěžší se vypořádat?
Zpočátku sezony jsme sice nehráli úplně špatně, ale nedokázali jsme převrátit výsledky na svoji stranu. To jsem měl trošku strach, aby hráči nepřestali věřit, že i letos můžeme hrát dobrý hokej. Teď jsem ale rád, že za sebou máme periodu, kdy se hráči přesvědčili, že když budou poctivě pracovat, můžeme být zase nepříjemným soupeřem pro všechny.
Slova o mistrovské kocovině jste odmítali. Ona nepřišla, ale přece jen, nezahlodal ve vás v úvodu sezony červíček obav?
Tak především, sezona ještě neskončila, takže o tom, jestli na nás nějaká kocovina přijde, nebo ne, se pojďme bavit na konci ročníku. Ale k vaší otázce: tým od začátku perfektně pracoval a byl jsem přesvědčen o tom, že výsledky přijdou. Strach jsem neměl.
Po nepříliš povedeném úvodu jste vsadili na pevnou obranu. Byl to hlavní klíč k úspěchu?
Ano, a právě tohle je věc, která se nám v posledních zápasech bohužel vytratila ze hry. Mysleli jsme si, že soupeře opět budeme přehrávat útočným hokejem, byli jsme trochu nepoctiví v defenzivě a to nás vyškolilo... Celkově jsme letos pozměnili pojetí hry. Nemáme v týmu loňské individuality, ale máme spoustu dobrých hráčů, kteří hrají pro týmový úspěch. Ten nás zajímá víc než individuální statistiky.
Ano, i když jste vedli tabulku, v kanadském bodování vaši hráči nezářili.
V tomhle je to trošku podobný obrázek jako vloni. Tehdy byl v polovině sezony rozdíl mezi naším prvním a sedmým hráčem v bodování asi jen čtyři body. Teď těch branek tolik nedáváme, ale rozdíl mezi hráči je znovu malý. Není tady individualita, která by lámala zápasy za všechny ostatní. Je to úkol celého týmu.
Po mistrovské sezoně vás opustilo několik elitních útočníků. Nezklamalo vás, že se Michalové Řepík s Birnerem po brzkém ukončení angažmá v Rusku nevrátili do Liberce?
Zklamání to bylo, protože oba kluky uznávám lidsky i hokejově a doufal jsem, že jsme pro ně mateřským klubem, do kterého povede jejich cesta zpátky. Což se nestalo. Pokud by Michal Birner nezamířil do Švýcarska, ale do Čech, tak věřím, že by se k nám vrátil. A Michalu Řepíkovi (který odešel do Sparty) vnitřně rozumím. Těch pár měsíců, které ho v hokejovém roce ještě čekají, chce strávit doma a věnovat se rekonvalescenci, ne cestování. Takže ano, jsem zklamaný, ale oba hráče chápu.
V létě jste jako brankářskou dvojku angažovali talentovaného Romana Willa a ten se nyní vyšvihl mezi absolutní brankářskou elitu extraligy. Překvapilo vás to?
Ne, pro mě to nečekané není. Přivedl jsem ho do klubu, protože jsem přesně čekal to, co se nyní děje. Předpokládal jsem, že bude v uvozovkách trápit Jánka Lašáka na postu jedničky. K jeho vzestupu přispělo i Jánkovo nešťastné zranění, takže boj o jedničku má teď lehčí. Na druhou stranu Roman perfektně pracuje a je velmi skromný. Takže pro mě žádné překvapení.
Evidentně jste měl šťastnou ruku. Will vás při Lašákově zranění vlastně zachránil...
Od toho také gólmani číslo dvě před sezonou jsou. Vloni nás zase párkrát zachránil Marek Schwarz. Je dobře, když jsou gólmani kolegové a nejlíp i kamarádi, což u nás platí.
Závar před libereckým gólmanem Romanem Willem v utkání proti Vítkovicím
Kdy se Lašák po vleklém zranění nohy vrátí do branky?
Jánko už je téměř v plném tréninku. Myslím, že v horizontu dvou týdnů zasáhne do zápasu.
V říjnu a listopadu jste měli dlouhou sérii 12 výher v řadě. Jak jste si to užíval?
Já bych to zas tolik nezveličoval. Kluci makali, vyhrávali a bylo to příjemné. Měli jsme náročný program, v jehož závěru už nám trochu docházely síly. Ale v našem týmu nikdo nekouká, jestli vyhrajeme tři nebo osm zápasů za sebou. Série a rekordy jsou pěkné, ale nás zdobí každodenní práce. Poslední tři prohry nám znovu připomněly, že musíme poctivě pracovat v každém zápase.
Nedávno jste kvůli zranění omluvili obránce Šimka a útočníka Bulíře z reprezentace, ale oba pak nastoupili v extralize proti Spartě a reprezentační kouč Jandač z toho nebyl nadšený. Nezůstane mezi klubem a národním týmem nějaká hořkost?
Pohled pana Jandače chápu. Situace s ním byla konzultovaná dopředu. Zlou krev ale mohl nadělat fakt, že Šimek odehrál proti Spartě skoro 30 minut, což původně nebylo v plánu. Ale při naší krizi v obraně během utkání odstoupil Derner, takže jsme dohrávali na pět beků. Proto Šimkova minutáž narostla do takového rozměru. Jinak ovšem trvám na tom, že jako klubový trenér nemůžu do reprezentace doporučit hráče, kteří 14 dní nebyli v tréninku. To, že nastoupili do jednoho zápasu, beru jako pomoc klubu. Od té doby zase netrénují.
V reprezentační pauze vám chyběla řada hráčů. Podaří se ty zraněné připravit do hry?
Vloni jsme tolik zraněných vůbec neměli. Nejde však o zranění svalového typu, ale máme spoustu nastřelených a pohmožděných hráčů, je tam i zlomená ruka a zlomená klíční kost. Poslední zranění utrpěl útočník Lakatoš v přípravě reprezentační dvacítky v Kanadě. Třeba v pátek jsme měli na tréninku jen tři obránce, protože Vitásek s Jánošíkem byli navíc s reprezentacemi. Tomáš Mojžíš se sice vrátil po zranění, ale opět se odebral k lékaři... Doufám, že se nám do úterního zápasu v Pardubicích podaří dostat do hry Šimka a že reprezentanti se nám vrátí zdraví. Potom podle potřeby doplníme tým hráči z farmy v Benátkách, případně z juniorky.
Je teď vaší prioritou dát dohromady zdecimovanou obranu?
Určitě ano. Radim Šimek měl ale třítýdenní tréninkovou pauzu na to, aby se doléčil. A on má takový fyzický fond, že když bude zdravý a plný sil, může odehrát zápasy i za dva obránce.
