V něm jsou hráči, kteří v nejvyšší domácí soutěži a národním týmu nastříleli nejméně 250 gólů.
„Věděl jsem, že Larry (Martin Hamrlík) vystřelil. Puk se vrátil před bránu a skákal, tak jsem si říkal, že bek by to mohl promáchnout. Naštěstí se tak stalo,“ popsal trefu 36letý Leška, který při výhře 6:4 skóroval ještě jednou. V závěru dal výsledku konečnou podobu.
Máte radost z toho, že na jubilejní branku vám nahrál Martin Hamrlík?
Když mi nahraje na dalších deset gólů, budu radši, než když mi nahraje pouze na ten jeden. Navíc on střílel. (úsměv)
Co vás potěšilo víc? Jubilejní gól, nebo vítězství?
Jasně že vítězství. A hlavně šest gólů, které jsme dali. Ale nemuselo to být takové drama. Stačily čtyři (Zlín ztratil v 57. minutě vedení 4:2, ale pouhých 27 vteřin po vyrovnání šel znovu do vedení – pozn. red.). Ale tři body jsme moc potřebovali, protože tabulka je hodně vyrovnaná.
Na 250. gól jste čekal dlouho. Popichovali vás spoluhráči?
Ne. Spíš jsme se zaobírali hrou a tím, že nedáváme góly. Já ani nikdo jiný jsme o tom nemluvili.
Puk jste si schoval?
Mám ho, dovezl mi ho Čája (Petr Čajánek).
Co s ním budete dělat? Dáte ho dětem na hraní?
Nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Ale že bych ho měl vystavený někde doma v obýváku, to ne.
Často o sobě opakujete, že nejste střelec. Ale musíte jím být, když jste členem prestižního klubu...
Vysoký počet zápasů, který jsem odehrál, nasvědčuje tomu, že velký střelec nejsem. Za víc než 900 utkání jich mělo být víc. Jsem za klub rád, ale moc to neprožívám. Rád dávám góly i rád nahrávám. A když to nejde, snažím se, abych to nějak zlepšil.
Nezviklá vás ani to, že v klubu je pouze šedesát hokejistů?
Dřív se nehrálo tolik zápasů a hráči končili ve třiceti. Střelců přibude.
Kdo je pro vás typickým střelcem?
Ton, Balaštík, Ujčík.
