„Dojetí bylo velké. Večer byl neskutečný, fanoušci neskuteční, ani v nejdivočejším snu by mě nenapadlo, že se mi dostane takové pocty a uznání. Jsem strašně šťastný, že jsem byl součástí organizace tolik let,“ svěřil se jedenačtyřicetiletý Čermák, kterého do hokejové penze vyprovázel mohutný a upřímný aplaus vyprodané haly.
A také vědomí, že jeho dvanáctku už z úcty k němu nikdo další v Kometě na dresu nosit nebude. Plachta s číslem, které před ním nosil legendární Vlastimil Bubník, právě v neděli vystoupala pod strop DRFG Areny.
Měl jste slzy na krajíčku?
Měl jsem co dělat, abych se nerozplakal, protože to jsou samozřejmě dojemné chvíle. Jsem naměkko.
Překvapil vás ceremoniál?
Bavili jsme se o tom, že budu mít před zápasem symbolické ukončení kariéry, ale že to bude takhle velké, i s dresem, to jsem netušil a dostalo mě to.
Po boku jste měl celou svoji rodinu.
Děti si to tak neuvědomují, ale těšily se, když jsem jim doma řekl, že jsme pozvaní na Kometu. Moc si toho vážím.
Stačil jste vnímat všechny vzkazy na kostce nad ledem, které k vám mluvily?
Abych pravdu řekl, všechny jsem neviděl. Měli jsme ještě podpisovou akci, protáhla se, takže mi některé unikly. Koukal jsem ale, kolik kamarádů bylo osloveno a mluvilo. Musím si někde sehnat kompletní nahrávku a ještě si jejich vzkazy projít.
Kdy jste přišel na to, jak slavné číslo jste na dresu nosil?
Historii jsem nějakým způsobem vnímal, takže jsem věděl, že zde pan Bubník hrál. Já jsem ale s dvanáctkou už před příchodem do Komety hrával taky.
Řekl byste, že váš dres Kometa někdy vyřadí?
Tohle je hlavně díky panu Bubníkovi. Že jsem já hrál s takovým číslem, to je shoda náhod. Pan Bubník je legenda, mistrovských titulů má obrovský počet, byl to nejen lídr hokeje, ale hrával i fotbal. Panu Bubníkovi se už nikdy nikdo nepřiblíží.
A jak je to teď s vámi? Neměl jste při zápase proti Spartě nutkání vletět na led?
Šilo to se mnou! Když byla nějaká vřava, nejraději bych skočil na led. Pořád to tam je.
Leoš Čermák v Kometě8 sezon Čermák za Kometu hrál, v posledních šesti z nich dělal kapitána. 476 zápasů za Kometu zvládl v extralize, 24 dalších přidal v evropských soutěžích. 2 mistrovské tituly jsou jeho největším úspěchem. Patří mu i dvě stříbra a bronz. |
Chybí vám hráčská kabina, vítězná nálada po zápase?
V neděli jsem si ji užil a asi vždycky budu někde poblíž, abych si ji mohl vychutnat. Jedna životní etapa skončila, byl jsem nachystaný na to, že kabinu opustím. Realita je taková, že mi chybět bude. Chce to čas.
Zvažoval jste konec dlouho?
S přibývajícím věkem a zdravotním stavem nejde naplánovat, že budu hrát do padesáti. To může možná Jarda Jágr. Já jsem potřeboval vědět, že budu schopný hrát a fungovat, abych měl pro mančaft přínos a stačil jsem mu. Teď nastal můj čas, tělo si to řeklo. Asi bych už přetahoval.
Užil jste si léto bez hokejové přípravy?
Po dlouhých letech jsem si řekl, že si léto a prázdniny užiju. S rodinou jsme docela cestovali, dal jsem si odpočinek od sportu. Teď cítím, že musím zase začít něco dělat. Pro sportovce je nejhorší přestat. Tělo na to není zvyklé a člověk se cítí líp, když se hýbe.
Líbil se vám zápas Komety proti Spartě?
Mělo to náboj, kluci bojovali, zápas byl krásný, nabitý emocemi. Měl správné parametry.
Zároveň máte už v Kometě novou práci. Co obnáší?
Těch rolí je trochu víc. Když to zjednoduším, učím se hokej z druhé strany. Je to trochu skauting, nějaká práce na ledě. Rozkoukávám se, hledám si svoji pozici.
Bývalý kapitán Leoš Čermák (vpravo) byl uveden do klubové síně slávy Komety Brno. Kapitánské céčko předal Martinu Zaťovičovi.
Došlo vám při ceremoniálu zpětně, co jste v Brně dokázal?
Je to samozřejmě krásné, přitom zároveň smutné; z toho pohledu, že vím, že aplaus z tribun už asi jen tak nezažiju. Moc si toho vážím. Svým způsobem, když jsme skončili minulou sezonu v play off a měli jsme děkovačku, tak jsem si říkal, že byla možná moje poslední. To se naplnilo. Teď to byl krásný pocit, snažil jsem se užít si ho a zapamatovat si ho.
Třeba ho zažijete zase jako trenér, ne?
To je hudba budoucnosti. To je všechno daleko.
