„Až se sezona zase rozběhne, budeme hrát tři čtyři zápasy za týden, takže můj čas na ledě už asi nebude takový. Budeme muset do hry zapojit co nejvíc hráčů, abychom byli připravení na play off,“ řekl Šmíd v oficiálním podcastu Bílých Tygrů s názvem Nad(h)led, jehož byl v přerušené sezoně prvním hostem.
O čem dalším byla řeč?
O uzavření sportu kvůli koronaviru
„Občas se bojím otevřít internetové stránky, jaké na mě vyskočí číslo nakažených a jaké apokalyptické zprávy si zase přečtu. Je to těžké, ale zdraví je samozřejmě na prvním místě. Lidi musí být hlavně mentálně silní, aby tomu nepodléhali. Názor můžeme mít jakýkoli, ale nařízení se snažím dodržovat, aby lidi kolem mě byli v komfortní situaci a abych nedejbože něco náhodou dál nešířil.
Pro hokej je to samozřejmě ohromně těžká situace. Začalo se s omezením kapacity stadionů, pak se hrálo bez diváků a teď se nehraje vůbec. Když zakážete sport už i profesionálním sportovcům, tak to je začátek konce... Fotbal si domluvil nějaká pravidla, u hokeje mi tohle zatím chybí. Doufám, že svaz a extraliga se zvednou a začnou věc řešit osobně, nestačí jen posílat dopisy.“
O improvizovaném tréninku
„Na led nesmíme, můžeme trénovat jen venku, čemuž počasí v Liberci moc nenahrává. Je to těžké, ale v kondici se udržet musíme. Nejhorší je, že se nemáte k čemu upnout. Nemáte žádné datum, žádné světýlko na konci tunelu. Musíme být ale silní a tuhle přestávku překonat.“
O zkušenosti s covidem-19
„Prošel jsem si tím a není to úplně sranda. Prvních čtyři pět dní mi bylo šíleně, bolela mě hlava, svaly i klouby. Horečku jsem měl jen první den a po pěti dnech to odešlo, ale i po dvou týdnech jsem se cítil unavený. Já jsem v dobrém věku a kondici, ale pro jiné lidi tahle nemoc může být velká komplikace. Pokud jde o hokejovou extraligu, ta už je celkem slušně promořená. V našem týmu to nemělo jen pár lidí, jinak si tím prošli všichni.“
O případech z nedávné doby, kdy hráči některých týmů vynesli z kabiny nahrávky s proslovy trenérů
Z třebíčské kabiny unikla nahrávka rozčíleného kouče. Ten pak zkolaboval |
„Kdybychom v Liberci zjistili, že někdo vynesl video z kabiny, druhý den už by tam nebyl. A smrdělo by to i tím, že by ten dotyčný dostal přes držku. Můžeme v týmu diskutovat, ale nikam se to nesmí vynášet, ani do jiného týmu. Tím akorát ztrapníte trenéra i celý klub. Co je v kabině, to tam zůstává.
Nebudete žrát čínský přejetý psy! Jak trenér vulgárně seřval dorostence |
S některými věcmi, které natočení trenéři řekli, absolutně nesouhlasím, zvlášť když někdo trénuje dorostence. Musíme se ovládat, ale na druhou stranu já jsem asi ten poslední, kdo by měl někoho soudit. Spoluhráči vám potvrdí, že při zápasech jsem naprostý magor, který mezi třetinami občas hází věcmi nebo je rozkope. Ale když trénujete mládež, musíte být psycholog.“
O výchově mladých spoluhráčů v Liberci
„Jsem na ně docela tvrdý. Třeba Tomáš Hanousek má nesporný talent, ale potřebuje trochu postrčit. Jednou jsem mu říkal, že až na něj přestanu řvát, tak to bude znamenat, že už je mi to jedno a vím, že pro něj skončila šance. U něj totiž vidím příležitost dostat se do Evropy a do reprezentace. Některé věci mi ale vadí a to mu řeknu na rovinu. Já když jsem kdysi přišel do libereckého áčka, musel jsem „zařezávat“ a vůbec jsem starším hráčům neodpovídal. Dneska jsou kluci odrzlí a občas mají průpovídky nebo si postěžují. Ale to je celkovou kulturou ve společnosti.“
O prvních hokejových krůčcích pod vedením otce Ladislava, bývalého reprezentačního obránce
„Doma jsme měli vitrínu, kde byly tátovy medaile a poháry. To mě motivovalo, že chci hrát hokej jako táta. On mě vozil na hodně olympijských srazů a setkání s jeho hokejovou generací, takže jsem se potkal s legendami, jako byli pan Klapáč, Holík nebo Suchý, což bylo úžasné. Měl jsem v hlavě, že chci tátu překonat. Ale nebyla to sranda. Táta na mě byl hodně tvrdý, i když si myslím, že občasný fyzický trest není od věci.
Ještě když jsem začínal v extralize, tak jsem mezi střídáními slyšel tátovo písknutí. Našel jsem ho očima v hledišti a viděl jsem, jestli dává palec nahoru, nebo dolů: na znamení, že jsem měl dobré, nebo špatné střídání. Když jsem se při druhé stávce v NHL na čas vrátil do Liberce, po jednom zápase mi řekl, že se za moji hru styděl. Čtrnáct dní jsme se pak spolu nebavili. Oba jsme dost tvrdohlaví. I dneska mi dokáže říct svoje.“
O začátcích v NHL
„Když mi trenér poprvé řekl, že jsem se dostal do prvního týmu Edmontonu, málem jsem omdlel. Byla to neskutečná euforie, vedle narození dětí asi nejlepší moment mého života. Když v zámoří odvádíte stoprocentní práci, tým vás vezme, ať jste mladý, nebo starý.
Mým patronem v začátcích v Edmontonu byl Steve Staios, defenzivní obránce a zarputilý buldok, který hrál i za kanadskou reprezentaci. Hodně mě naučil, co se týče respektu a pracovitosti.“
O přerušení kariéry kvůli zranění krku
„Můj konec v Calgary byl těžký. Začal jsem věřit, že na to nemám, do toho přišlo vážné zranění a zpráva, že kvůli zranění musím skončit s hokejem. Rok a půl jsem nehrál.
Když mi doktor řekl, že bych to mohl zkusit někde v Evropě, kde se nehraje tak kontaktně, chytil jsem se toho. Jsem taková nátura, že chci všem dokázat, že na to mám, a chtěl jsem se vrátit. Velkou roli v tom sehrál i liberecký trenér Filip Pešán. První sezonou jsem se nějak prokousal, ale zlepšovalo se to a začal jsem si víc věřit.“
O bývalém libereckém trenérovi a sportovním řediteli Pešánovi
„Filip v klubu nechal velkou stopu, nastavil tady novou kulturu i myšlení. Šel si za svým, jezdil do Kanady, sbíral zkušenosti, a pro tohle mám ohromný respekt. Pak tým převzal jiný trenér, Patrik Augusta, a jede to pořád stejně, protože hráči už mají systém zažitý. Když se dnes něco nedaří, pořád se na mítincích vracíme k tomu, jak to tady v Liberci začínalo.“
O startu extraligy, která teď stojí a Liberec je v tabulce čtvrtý
„Mohli jsme možná získat o dva body víc, ale nemůžeme být neskromní. Je ale těžké vyjadřovat se k začátku sezony, když teď vůbec nemůžeme hrát. Je těžké být optimista, když jsou zprávy pesimistické a zavádějí se čím dál horší restrikce. Chápu, že sport není pro politiky číslo jedna. Doufám ale, že se extraliga v polovině listopadu po reprezentační pauze rozjede.“
