„Ale teď jsem si puk nenechal, to je už normálka,“ křenil se útočník s „rodinným“ číslem 22 po vítězství 3:1.
Poprvé jste se trefil ve Vítkovicích. Je to doma jiné?
Hlavně jsem na domácí gól čekal hodně dlouho. Šance jsem měl, byl jsem z toho nesvůj. Jsem rád, že to tam padlo.
Neměl jste myšlenky i na hattrick?
To zase ne... Šance ještě byly, ale stál jsem nohama na zemi. Důležité bylo vítězství. Ulevilo se mi, že jsme zápas zvládli.
I díky vašim gólům. První vypadal hodně šťastně, že?
Takovej haluz. Chtěl jsem nahrát Hořavovi, pak jsem začal přemejšlet a vymyslel jsem přihrávku na Dudu. Puk se mi odrazil zpátky a já už ho dával do prázdné branky.
Také při druhé trefě figuroval Duda.
Krásně mi puk hodil zpoza branky, já neměl problém to tam dát.
Jak vám je, když stadion skanduje přezdívku Alby, kterou má váš otec?
Jsem na ni zvyklý, už dřív mi takhle říkali. Ani to nějak nevnímám, jen trochu to slyším, adrenalin v zápase je vysoký.
Tentokrát góly viděl táta poprvé naživo.
Asi byl rád. Ani jsem nevnímal, že je nahoře na tribuně táta.
Protrhli jste sérii pěti porážek. Jak moc vás to nakopne?
Tenhle zápas byl velice důležitý a my ho zvládli, za to jsme rádi. Teď jen koukat dopředu, uvidíme, kam nás to posune. Úleva je určitě veliká, jsme na tři body od Pardubic, teď jen neusnout na vavřínech.
Po páteční porážce v Pardubicích jste měli válečnou poradu?
Porady jsou furt, pořád se radíme, co zlepšit. Řekli jsme si, že začneme víc střílet a tlačit se do brány, což teď bylo vidět. Chtěli bychom na to navázat a udělat co nejvíc bodů.
