Kratěna a Broš: Hrát ve Spartě? To je velká čest

Místo odpovědi hokejový útočník Ondřej Kratěna občas jen přikývne. "Vždyť mě znáte. Zato on bude mluvit hodinu," rýpne si do kamaráda a spoluhráče Michala Broše.

Sparta: zleva Kratěna, Broš, Bříza | foto: Stanislav Zbyněk, ČTK

A není to naposled."Ty ses neoholil," pošťouchne Broše, když se zpožděním dorazí na rozhovor. "Jen ať si to všichni přečtou, když nestačí, že ti říkám já, že chodíš pozdě."

Zatímco Broš dojíždí, Kratěna to má do haly hokejové Sparty kousek pěšky. První se do ní vrací po třech letech ve finském Kärpätu Oulu, druhý po roce. A mimochodem, ať pěšky či vozem, oba přišli ve stejném typu pantoflí.

Ondřeji, co vás jako první napadne, když se řekne Michal Broš?
Kratěna: Nedochvilnost.
Broš: To vůbec není pravda.
Kratěna:  Což dneska potvrdil.
Broš: Zlepšil jsem se. Jen jsem nebyl připravený na provoz v Praze.

A obráceně?
Broš:  Krtek je všude o deset minut dřív.

Prý je perfekcionista?
Broš:  Asi jo. Už jen kvůli tomu opaku nedochvilnosti. Předechvilnosti. Věci srovnané do komínků nemá, ale všechno má svůj pořádek.

Dalo by se o vás dvou říct, že jste introvert a extrovert?
Kratěna: Myslím, že jo.
Broš: Těžko z něj něco vydolovat.

Takže když spolu mluvíte, Ondřej poslouchá a vy mluvíte?
Broš: To ne. Ale než si Ondra připustí lidi k tělu, mají to těžké.

Lezli jste si někdy na nervy?
Kratěna: On mi často leze na nervy. Pozdními příchody.

Ale na ledě si ohromně vyhovujete. Čím to je?
Kratěna: Prostě jsme si sedli, oba vyznáváme stejný styl hokeje.
Broš: A taky spolu hrajeme dlouho, to by si sedlo víc lidí. A nemáme problém si vyhovět s jinými hráči podobného ražení.

Můžete spolu hrát "naslepo"?
Kratěna: To se jen tak říká. Vždycky je důležité říct si základní věci. Kam kdo nastřeluje puk, když je v nouzi. Pak to možná vypadá tak, že ten druhý je přesně tam, kam puk směřuje.
Broš: Čím déle s někým hrajete, tím víc se poznáte. Ve Finsku jsme spolu moc nehráli, předtím dva roky vůbec. Základy si musíme vysvětlit. Ale v určitých situacích vím přesně, co Ondra bude dělat. Totéž může říct on o mně. I po těch dvou letech pauzy to bylo znát. Ve Finsku jsme spolu moc neodehráli, ale kdykoli jsme naskočili spolu, gól jsme dali, hráli jsme dobře.

Jakou zkušeností pro vás bylo finské angažmá?
Kratěna: Velmi zajímavou. Těšil jsem se. Rok splnil, co jsem čekal.
Broš: Jednoznačně to byla dobrá volba. Už předtím jsem si říkal, že českou ligu hraju dlouho, že by to chtělo změnu. Po sezoně, kdy tu byli hráči z NHL, přišla nabídka z Oulu. Od kluků jsem věděl, že je to jedna z nejlepších organizací v Evropě. Ale i když jsem si do té doby myslel, že o hokeji vím dost, tam jsem se naučil spoustu nových věcí.

Co třeba?
Broš: Od přístupu přes různé věci ohledně tréninku, péče o tělo, o psychiku. Spoustu věcí, které se mi ještě do závěru kariéry budou hodit. Jsem o dost zkušenější.

Jak se ve Finsku pečuje o psychiku?
Broš: Trenéři a celý štáb se snažili hodně komunikovat. Pořád byly nějaké porady, vyptávali se na názory hráčů, chtěli znát pozadí. Věděli všechno o rodinách. Když vám onemocněla babička, hlavní trenér to druhý den na tréninku věděl. Snažili se udělat maximum, aby hráč byl spokojený. Ale péči o psychiku jsem myslel jinak.

. Michal Broš

Narodil se 25. ledna 1976. J
jeho kariéra se rozvíjela stejným směrem jako ta Kratěnova: Olomouc, Vsetín, Sparta a nakonec Oulu. Tam působil celkem tři sezony. Broš za 517 utkání v české nejvyšší soutěži nasbíral dohromady 368 bodů (130 gólů a 238 nahrávek), v tom jej Kratěna předčí. Jenže Broš má oproti němu zase vzácnější trofej, je mistrem světa z roku 2000.

Jak?
Broš: Že jsem sám sobě dokázal, že jsem psychicky odolný. Občas to nebylo jednoduché. Zima byla dlouhá, studená, tmavá. Nebo jsme byli šest dní na tripu. Ale pořád jsem dokázal podávat dobré výkony.

Vládne ve Finsku větší profesionalismus než v Česku?
Kratěna: Tam je organizované všechno, jakýkoli trénink je společný. Tady se dost věcí nechává na hráči a je na něm, jak s tím naloží.

. Ondřej Kratěna

Narodil se 21. dubna 1977. Spolu s kamarády Brošem a Tomajkem zazářil ještě jako junior v dresu Olomouce. Odtud se přesunul do Vsetína a třikrát v řadě slavil titul. Následoval přestup do Sparty a další, Kratěnův čtvrtý titul v řadě. Ze zlata se radoval také na finském angažmá v Kärpätu Oulu. Jeho bilance v české extralize: za 653 zápasů získal 482 bodů (238 gólů a 244 asistencí).

Organizace vám dělala dobře?
Broš: To žádnému českému hráči dobře dělat nemůže. My jsme zvyklí si odmalička víc hrát, sází se na improvizaci. Pořád je česká výhoda, že se snažíme najít si svou cestu za každých okolností. Tam je odmala všechno organizované, zaměřené na taktiku. Když to přeženu, jak jim neřeknou, kdy se mají nasnídat, Finové by byli ztracení.

Nebyli jste vy ztracení ve finštině?
Kratěna: Je to těžký jazyk, ale do hokejových pojmů jsem pronikl rychle a zbytek mi přeložil Michal.

Vážně?
Broš: Když se lidé baví, rozumím tématu hovoru. Ale když jsem šel nakupovat, radši jsem hned začal s angličtinou. Když si totiž o mně mysleli, že umím finsky, v rychlosti jsem pak těžko chytal otázku a odpověď jsem dával složitě dohromady.

Ve Finsku jste také absolvovali každoročně běžecké testy na vzdálenost za půl hodinu na okruhu, že?
Broš: To není moje disciplína. Jak je běh delší než tři minuty, jsem ztracený. Patřil jsem mezi nejhorší. I když pět lidí za mnou ještě bylo. Ale každý rok jsem se zlepšoval.
Kratěna: On je zbytečně skromný.  Byl pochválen.
Broš: Druhý rok jsem uběhl o padesát metrů víc než první a třetí rok jsem uběhl ještě asi o dvacet víc. Byl jsem tak unavený, že ani nevím, jestli mě Ondra předběhl jednou nebo dvakrát.

Oba se z Finska vracíte do klubu, z nějž jste předtím odešli. Nevedla pro vás jiná cesta než do Sparty?
Kratěna: Pro mě byly jen dvě cesty – buď pokračovat v Oulu, nebo se vrátit. Klub v Oulu opravdu funguje na perfektní úrovni, je skvěle organizovaný, tým byl výborný, hokej mě tam bavil. Ve Spartě jsem prožil krásné roky, je tu výborná organizace, tým, skvělí fanoušci.
Broš: Já to měl víceméně stejné. Když přišla nabídka od Sparty a pak od Kärpätu, řekl jsem, že nic jiného nechci slyšet. Jít někam jinam do Evropy nemělo smysl. V Oulu jsme byli zabydlení, měli jsme výborné sousedy. Stěhovat se zase někam jinam by pro nás nebylo dobré. Nakonec jsme se rozhodli vrátit.

Pocházíte z Olomouce, hráli jste ve Vsetíně v jeho slavné éře. Jaký vlastně máte vztah ke Spartě?
Kratěna: Dost dobře jsem si nedovedl představit, že bych za ni někdy hrál. Po přestupu jsem měl problém si zvyknout spíš na město a na život tady. Ale vypořádal jsem se s tím a jsem moc rád, že jsem tady.
Broš: Proti Spartě jsem hrál první ligový zápas v Olomouci. A pak i ve Vsetíně. Znám to i z druhé strany. Na Spartu se každé mužstvo vytáhne, připraví se jako na zápas play-off. Jeden z důvodů, proč jsem chtěl hrát ve Spartě, jsou nejvyšší ambice. Takové to výsadní postavení. Spartu buď lidi mají rádi, nebo ji nenávidí, ale dotýká se sta procent obyvatel, kteří sport sledují.
Kratěna: Myslím, že každý, kdo hokej nebo fotbal hraje, by v ní chtěl hrát. Ať si každý říká, co chce. Hrát za Spartu je velká čest.
Broš: To jo, ale nemyslím si, že by v ní každý chtěl hrát.
Kratěna: Spousta lidí by chtěla.
Broš: To určitě. Ale spousta lidí by naopak nechtěla. Aniž ji osobně znají, nemají ji rádi. Ale to jen potvrzuje to, že se dotýká všech, což ji dělá zvláštní.

Slýcháte doma v Olomouci, že jste hrozní, protože jste sparťani?
Kratěna: Ne.
Broš: Okruh lidí, se kterými se stýkáme, známí, díky nám fandí Spartě. I když jsem byl ve Finsku a Spartě se nedařilo, lidi mi volali.

Ale poté, co jste odešel, se Spartě dařilo, získala dva tituly v řadě. Nezalitoval jste někdy odchodu?
Broš: Ne. Člověk musí udělat na životních křižovatkách rozhodnutí a pak nemá cenu litovat. Do budoucnosti nikdo nevidí. Po první sezoně, když už jsem byl doma z Finska s bronzovou medailí a viděl v televizi finále Sparta – Slavia, které Sparta vyhrála, záviděl jsem jim ty pocity. Dokázal jsem si představit euforii a atmosféru po posledním zápase. To jsem celkem žárlil, že sám jsem nic takového nezažil. Ale druhou sezonu jsem získal titul taky. Nebylo čeho litovat.

Ondřeji, vy jste letos po oněch dvou titulech se Spartou triumfoval i ve Finsku. Jak dlouho se dá ta vítězná šňůra udržet?
Kratěna: Všechno je o tom, že hraju v týmech, které takové ambice mají. Pevně věřím, že letos se Spartou půjdeme daleko. Natáhnout by ji bylo moc hezké.

Medaile schováváte do krabice v předsíni. Víte, kolik jich tam vlastně máte?
Kratěna: Ne. Až jednou skončím, tak se podívám.
Broš: Nemachruj, není tak těžké to spočítat.
Kratěna: Není, ale teď to nevím. Vím, kde jsou, kde je krabice, ale nepočítám. Jak říkal Jirka Vykoukal, na kterého nezbyla po finále medaile: hlavní jsou zážitky, vzpomínky. Vidím to stejně.

Kdybyste si mohli jeden od druhého něco vzít, co by to bylo?
Broš: Kolik máš v peněžence?
Kratěna: Nic, člověče.

Co třeba dochvilnost?
Broš: Já bych nechtěl všude čekat deset minut. Zvlášť ne sám na sebe.
Kratěna: Já jsem spokojený s tím, co mám. Kdybych si od něj něco vzal, třeba bych s ním nebyl takový kámoš.