Zprávu se dozvěděl během pondělního dopoledního tréninku, kdy vedoucí litvínovského mužstva Miroslav Rykl předal pozvánku jednak jemu, jednak jeho spoluhráči Vlastimilu Kroupovi. „Je to příjemné, ale snažím se brát nadcházející turnaj jako normální zápasy s Litvínovem,“ krotil Kotrla emoce.
V sedmadvaceti letech prožije levý křídelní útočník v reprezentaci debut, ale jeho první zkušenost s nejcennějším dresem to není. „Hrával jsem ve výběrech do šestnácti, sedmnácti i osmnácti let. Pak, když bych mohl hrát za dvacítky, jsem vynechal jednu sezonu kvůli žloutence a od té doby jsem se do nároďáku nepodíval. Ale vůbec není jisté, že kdybych tenkrát neonemocněl, měl bych dvacítku jistou.“
Nad volbou kouče Lenera, s nímž prý nikdy osobně nemluvil, sám žasne. „Nevím, proč si mě vybrali, nejsem žádný střelec. Jsem spíš bojovník. Pan Výborný mi sice v Litvínově něco naznačoval, ale nebral jsem to moc vážně,“ krčí rameny.
Nepotřebuje znát, jak to chodí v reprezentaci – vystačí si ze zkušenostmi z mládežnických výběrů. „Tenkrát jsem hrával v útoku s Tomášem Vlasákem a s Vencou Králem. S Tomášem se v Moskvě zase uvidím,“ těší se. S obráncem Vlastimilem Kroupou proto ztratil o nadcházejícím turnaji jenom pár slov. Teď se soustředí na poslední zápasy s Litvínovem, které ho ještě před Baltikou čekají.
Jezdit těsně před Vánoci do Ruska není příliš lákavé, ale Kotrla bere termín turnaje s nadhledem. „Hokej je moje práce a vždycky bude na prvním místě. Věnuju se mu celý život a nominaci na turnaj beru jako zhodnocení svého úsilí. Ale na druhé straně – je to jenom turnaj. Nejde o život. Pokusím se hrát takový hokej, jaký umím. Vím, že záleží jenom na mně, jestli bude moskevský turnaj epizodou, nebo se mi podaří v reprezentaci usadit na delší dobu. Ale hlavu si z toho nedělám. Těším se, že si snad zahraju dobrý hokej, “ dodává z úsměvem.