"Ale kvůli statistikám sezonu za výjimečnou nepovažuji. O tom, jaká bude, rozhoduje jenom celkový úspěch," upozornil 36letý Leška.
Nedávno se rozhořela diskuse o kvalitách tuzemských hokejových statistik, u řady hráčů se opravovaly. Nebál jste se, že také u vašich čísel můžou být nepřesnosti?
Statistiky moc neprožívám. Mohl jsem se radovat z 250. gólu, ale taky mohl padnout dávno předtím. Vždyť i moje góly se přepočítávaly. V Česku nejsou statistiky na takové úrovni jako v zámoří, takže tady nemají takový význam jako tam.
Ale soutěži by prospělo, kdyby byly stejně přesné jako v zámoří, že?
Rozhodně. Nedávno se všichni bavili o tom, jak jsou druhé statistiky nepřesné. Přitom je jednoduché z videa zjistit, kdo nahrávku opravdu měl a kdo ne.
Pamatujete si alespoň některé ze svých gólů?
Že bych na ně často vzpomínal, to ne. Ale v hlavě je mám.
Který byl nej?
Rád vzpomínám na gól z rozhodujícího finále se Slavií v roce 2004. A taky na svůj první gól, který jsem dal na Spartě.
Vždycky jste raději nahrával, než střílel. Co vás na hokeji nejvíc baví dnes?
Když naší pětce na ledě vyjde něco, co jsme si domluvili. Může jít třeba o dobře odbráněné oslabení, v němž se soupeř nedostane do šance. Nebo když nám v útoku vyjde signál po buly a dáme z toho gól, nebo máme aspoň šanci.
Jak často se vám to podaří?
Mám radost z toho, že se to ve hře objevuje. Ale říct nějaké číslo, třeba že to vyjde desetkrát za zápas, to nejde.
Mění se nějak vaše hra?
Můj styl se nemění, snažím se být na ledě pořád platný. Ale asi se přizpůsobuju protihráčům.
Vaší typickou fintou, která na ně vždycky platí, bývají otočky za brankou. Nebojíte se toho, že soupeři už to musejí prohlédnout?
Letos jsem to ani nezkusil. A na to, kolikrát jsem to zkoušel, mi to mockrát nevyšlo. Dal jsem tak dva tři góly. Spíš mi jde o to, abych za bránou nestál, tak zkusím něco vymyslet a čekám, jestli se situace nezmění.
A co zkusit pověstnou fintu Fina Granlunda, který za brankou nabral puk na hokejku a rychlým pohybem dal gól?
To jsem se ještě nenaučil. Zkouším to na tréninku, ale nejsem tak dobrý, abych to uměl. To umí spíš mladí kluci.
Meta 900 extraligových zápasů svědčí o vaší hokejové dlouhověkosti. Napadlo vás někdy, že budete hrát tak dlouho?
Když jsem začínal, tak ne. S Martinem (Hamrlíkem) jsme mysleli, že od 33 budeme dohrávat u moře. Zatím jsme tu platní, takže to asi ztrácí význam.
K moři už vás to neláká?
Kdyby mě vyhodili ze Zlína, možná jo. Ale jestli dva tři roky vydržím, asi ne.
Takže je to výzva zůstat ve Zlíně?
Ano. Mám smlouvu na rok. Ale co bude potom, to neřeším.
Pokud vydržíte ještě dvě sezony, můžete překonat hranici tisíc zápasů. Láká vás to?
Je to reálnější než dát 300 gólů. Bez vážnějšího zranění by se to mohlo podařit.
Až na jednu výjimku v play-off 2005 se vám vážnější zranění vyhýbala. Přemýšlel jste někdy nad tím, čím to je?
Jsou typy hráčů, kteří zranění přitahují, a pak hráči, kteří tak často zranění nejsou. Jsem rád, že patřím do druhé kategorie.
Zmiňovaný zlomený kotník byl jedním z důvodů, proč jste se neprosadil v zahraničí. Nemrzí vás to?
Asi to tak mělo být. Vždycky se snažím dívat se do budoucna. Takže když jsem věděl, že tam končím, nepřemýšlel jsem nad tím. Navíc v cizině jsem hrál v mládí, byl jsem ve Švédsku. Dodnes tam mám známé. Teď mi volal jeden trenér, že přiletí do Zlína na mistrovství světa juniorek, a ptal se, kde se má ubytovat.
Cítíte občas, že už je vám 36?
Po náročnějším zápase roky cítím, ale může být ještě hůř. Moje únava je spíš celková. Když večer hrajeme a druhý den ráno jdeme trénovat, všechno je to nahonem. Možná kdyby tréninky byly večer, bylo by to lepší.
Měníte s léty přípravu?
Spíš se snažím připravit se na zápas, abych se dobře cítil. Když jsem unavený, odpočívám, když mám dost sil, dám si něco navíc.
Patříte do generace hráčů, kterým je dnes mezi 35 a 40, a přesto extralize vládnou. Čím si to vysvětlujete?
Možná jsme měli větší motivaci. Každý se chtěl dostat do NHL, do zahraničí a asi makali víc než teď.
Chtěl byste hrát ještě dva tři roky. Už jste přemýšlel, co potom?
Člověk cítí, že se blíží konec, ale neví kdy. Nějaké myšlenky mám, ovšem nejde o nic konkrétního. Při hokeji se nic dalšího pořádně dělat nedá.
Vaše žena má květinářství, otec firmu na hokejové dresy. Vedou vaše myšlenky tímto směrem?
Že bych jezdil pro kytky do Holandska? Zatím opravdu nevím. Co se týče otce, u něj se zapojuju do firmy tak, že tam jedu na kafe a povídáme si.
O hokeji?
To už dávno ne. Ani si nepamatuju, kdy jsme tuto debatu ukončili.
Trénování by vás nelákalo?
Mám tu dvě děti, a když je tam jenom jeden trenér, chodím s nimi na led. Taky jsem o tom přemýšlel, takže variant je víc.
