„Zůstáváme pokorní, ale i cílevědomí. Nejedeme si tam zahrát, ale jedeme tam vyhrát,“ oznámil asistent brněnského trenéra Jiří Horáček bojovně.
Zápas ve stylu „buď, anebo“ hrála Kometa od svého návratu do extraligy dvakrát a vždy v něm byla úspěšná. V roce 2014 ho vyhrála v semifinále na Spartě, v roce 2015 doma nad Zlínem ve čtvrtfinále.
„Kdo by z toho nebyl nervózní, je trochu kaskadér, ale je to hezké hrát o všechno. Mě osobně to hodně baví,“ zamyslel se brněnský útočník Daniel Rákos.
Než tahle slova mohl pronést, musela se Kometa pracně vyvléct ze smrtící smyčky, kterou už jí Vítkovice pomalu navlékaly přes hlavu. Přestože se Brňané během série postupně zlepšují a doma byly jejich výkony už o poznání agresivnější než v Ostravě, stačit to nemuselo. V obou partiích se totiž našly momenty, které mohly předkolo definitivně zlomit na stranu brněnského protivníka, který na jih Moravy dorazil s vedením 2:0 na zápasy.
V sobotu to mohl být gól brněnského odchovance Jana Hrušky do domácí branky, který ale rozhodčí po přezkoumání videa neuznali. Vítkovice mohly vést 1:0 a srazit Kometu na kolena.
Konec se však nekonal, místo něho snížil stav série na 1:2 gólem ve 13. minutě prodloužení Zaťovič.
„Říkal jsem v kabině, že dnes to urveme za každou cenu, a klidně třeba v prodloužení nebo na nájezdy. Spadlo to ze mě a byl jsem rád, že to, co jsem klukům řekl, se vyplnilo,“ konstatoval kapitán Komety.
Paradoxně právě tuhle vítěznou ránu považoval za nejméně povedenou z těch, jež na branku v utkání vyslal. „Byl to spíš pokus, aby se to odrazilo do předbrankového prostoru a někdo to tam dorazil. Škaredé góly ale budou tuto sérii rozhodovat,“ prorokoval.
O den později jeho slova do puntíku potvrdil Holland, jehož dělovku od modré dokonce usměrnil mezi brankářovy nohy bránící vítkovický hráč. Přesnější definici pojmu „škaredý gól“ asi najít nelze.
Jenže i v této bitvě s pořadovým číslem čtyři bylo Kometě ouvej – prohrávala 0:1 a vyrovnávací gól rozhodčí po poradě nad videem tentokrát neuznali jí. Do třetí třetiny tak vstupovala s nožem na krku.
„Trochu nám to neuznání gólu vzalo vítr z plachet,“ přiznal Rákos. „Museli jsme se s tím srovnat a hra pak nebyla optimální, ale dostali jsme se z toho,“ dodal s úlevou.
Až osm minut před koncem šikovnou tečí srovnal Jakub Klepiš a znovu – už potřetí v sérii – se muselo prodlužovat.
Smutným hrdinou této pasáže se stal vítkovický útočník Marek Kalus. Napřed na konci 66. minuty zůstal sám před brněnským brankářem Karlem Vejmelkou, ale nedokázal ho překonat, a o necelou minutu později na opačné straně hřiště tečoval Hollandovu ránu do vítkovické branky.
Mrzely ho obě situace. „K rozhodnutí celého předkola jsem měl blízko i daleko. Mohl jsem ještě přihrát před prázdnou branku, bohužel jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl. Je to hokej. Rozhodují sekundy,“ hlesl Kalus nad svojí šancí. Také na obranném zákroku, jímž zaskočil vlastního gólmana, našel chybu. „Sáhl jsem do střely holí. Byla tam prohraná buly... a nešťastně mě (Holland) trefil do hole. Měl jsem tu ránu asi vykleknout. Těžko říct teď,“ litoval.
Zatímco Vítkovice se po dvojím direktu Komety budou snažit dostat co nejdřív do pohody, Brňané věří, že si do bitvy o postup povezou psychickou pohodu.
Zleva brněnští hráči Peter Mueller, Petr Holík a Martin Zaťovič slaví vedoucí branku v síti Vítkovic.
„Myslím si, že každý zápas je z naší strany o trochu lepší. Ale potřebovali bychom dát nějaký gól i na začátku, abychom se uklidnili do dalšího průběhu,“ narážel Rákos na to, že Kometa ještě ani jednou nedokázala skórovat v prvních dvou třetinách a výsledky vždycky honila až na poslední chvíli.
V prvních dvou duelech se jí to nepodařilo, ve třetím a ve čtvrtém ano.
O tom, co se změnilo, se bude mluvit nejdřív až po skončení play off. „Nechal bych to jako interní věc v naší kabině,“ podotkl Horáček.
