Po loňském senzačním pátém místě a už chvíli po vypadnutí ve čtvrtfinále play-off generální manažer hokejové Olomouce Erik Fürst vypálil: „Teď hned řeknu cíl na příští sezonu: Vyhnout se play-out, byť mančaft zůstává takřka skoro celý pohromadě.“
Až po posledním kole základní části extraligy je jasné, že se týmu pokorné zadání šéfa splnit nepodařilo. Potřebovali nejen vyhrát doma nad Brnem, ale stejně tak aby Sparta porazila desátou Plzeň a jedenáctý Zlín na svém ledě nevyhrál za tři body nad Karlovými Vary. Sázkové kanceláře olomouckou šanci na předkolo play-off ohodnotily bláznivým kurzem 13:1. Pokud byste si na to vsadili a všechny okolnosti by klaply, získali byste třináctinásobek vkladu.
Tohle už byla takřka utopie. Místo vyhození peněz jsem s předstihem v pátek dopoledne napsal téměř celý tento komentář, abych se vyhnul večerním nervům s uzávěrkou.
Očima tréneraJako propadák bych sezonu nehodnotil  |
Play-out se mužstvo nevyhnulo, ač v něm bude mít jen formální roli. Náskok na poslední dvojici Karlovy Vary - Pardubice je tak luxusní, že z baráže nemusí mít v Olomouci strach.
Sezonu dohraje v klidu, bez nervů. Trenéři mohou dát více prostoru hráčům na hraně sestavy, nechají odpočinout obouchané opory, co téměř neslezly z ledu, s brankářem Konrádem v čele.
Začíná příprava na sezonu příští.
Je to úspěch, neúspěch? Jako vydařenou Olomouc sezonu hodnotit nemůže, ale ani průšvih to není. Klidná záchrana se počítá. Šampaňské zůstane v ledničce. Zopakovat čtvrtfinále byl spíše sen, ale předkolo, tedy desítka, bylo pro tým trenéra Zdeňka Venery reálnou metou, na kterou dosáhnout mohl a měl.
Mercedesy jsou! Tak ne...
Proč to nevyšlo? Sezonu odstartovala bojovná parta parádně. Držela se u špice. Jenže kolem Vánoc, kdy se často ročník láme víc než vanilkové rohlíčky, se dostala do útlumu.
Prostřední část ročníku se Morávce nepovedla vůbec. Na hlavní oporu týmu Konráda dopadla únava ještě z minulé sezony, jak sám později připustil. Už nebyl nepřekonatelnou zdí a to je pro mančaft dříčů klíčové. Když chytá skvěle (jako v závěru zase), vyhrají, když průměrně, často to už nestačí, byť o gól. A dostáváme se k hlavnímu problému Hanáků: postrádají kanonýra.
„Mercedes nám chybí,“ posteskl si Venera nedávno ve Sportu.
Přitom před sezonou po zdařilých výměnách pro klubový web radostně hlásil: „Loni to byl výborný týmový výkon, u kterého bychom měli zůstat, ale přece jen, kdyby někdo střelecky víc vyčníval, bylo by to dobré. Já tomu říkám ‚hráč mercedes‘ a takových je tu víc.“
Až zápasy vyvedly Veneru z omylu, mercedesů v Olomouci není víc, ale ani jeden. Anebo nenastartovaly - střelec s 20 góly ražení pardubického Sýkory, byť má nejlepší léta za sebou, stále pálí ostře a přesně. Ale k čemu to Pardubicím bylo... Co by daly za olomouckou obětavost, nadšení, disciplínu, bruslivý hokej. Snad i toho Sýkoru.
Tým si zaslouží uznání za závěrečnou stíhací jízdu, i když započala pozdě. I za poctivou hru, která diváky bavila nehledě na zbytečné diskuse expertů, zda Venerův styl byl neatraktivní, obranářský.
Nejpozitivnější zprávou pro Olomouc je, že má na čem stavět.
Osu týmu by se měla zachovat, v obraně jí z odchovanců Škůrka, Rašnera a Galvase roste solidní záplata za marodícího lídra Pavla Skrbka, jenž odehrál jen první kolo.
Hromada zraněných opor (kromě Skrbka na marodce zůstaly také mozek přesilovek Juraj Mikúš, překvapivý střelec Petr Strapáč, komplexní centr Jiří Řípa nebo zkušený bek Tomáš Houdek) i chřipková epidemie je další příčinou, proč Olomouci play-off vzdor maximálnímu úsilí o kousek uniklo. Což naštvat musí.
